Svoje první obrazy namalovala už na gymnáziu, přestože jí k tomu chybělo to základní, pochopení rodičů. „Malování, to byl takový můj vlastní svět, do kterého jsem utíkala, uzavírala se v něm, zároveň mě vzrušoval,“ říká akademická malířka Zdena Šafka Řeháková. Už na lidové škole umění ji přitahovaly barvy.

Její učitel, malíř Jindřich Hegr usoudil, že by jí mohla vyhovovat textilní tvorba. Na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou se dostala až napočtvrté. Vystudovala atelier textilního výtvarnictví. Sedm let pak pracovala jako kostýmní výtvarnice. „Tuhle příležitost mi vlastně osud přivál.

V libereckém divadle se uvolnilo místo a já to šla zkusit,“ pokračuje Zdena Šafka. Ráda vzpomíná na spolupráci s režisérem Václavem Martincem, který jí svěřil vedle kostýmů i scénografii. „Dělala jsem s ním například pohádku Hrátky s čertem.

Po osmi letech se cítila vyčerpaná. Psal se rok 1989 a Zdena Šafka se po hlavě vrhla do podnikání, stala se módní návrhářkou. „K módě jsem se dostala tak, že jsem si sama navrhovala oblečení. Nabídka v té době byla velmi omezená, a tak jsem se naučila šít.

Rozchod s druhým manželem, kdy najednou zůstala sama na dvě děti, a také nedostatek zkušeností s podnikáním, ji ale přiměly svět módy opustit. Naštěstí dostala brzy nabídku z katedry designu Technické univerzity v Liberci, kde pak šest let učila textilní design jako odborná asistentka.

K malířství, které bylo na počátku velkého snu, ji vrátila šťastná událost. V roce 2003 se znovu vdala za svého prvního manžela Jana, který jí vytvořil zázemí pro nerušenou tvorbu. Romantickou svatbu zachytila na sérii obrazů pod názvem 17-05-03, prezentovanou v Prinz Prager Gallery.

Zdena Šafka tvoří v cyklech, které neuzavírá, naopak se k nim příležitostně vrací. To dodává jejím obrazům výrazovou a barevnou kontinuitu. V posledních čtyřech letech pracuje na cyklech Dvojice a Viadukty.

Smysl a cíl jejich pouti nechává na naší představivosti.

Text: Alena Kodlová, Foto: Archiv Zdeny Šafky Řehákové, Kontakt: www.safka.cz