Stavební technologie založené na dřevěných konstrukcích tvořených trámy pokládanými na sebe ve vodorovném směru patří sice k nejstarším, ale své důležité místo má i v moderním bydlení.
Mezi přednosti takových obytných objektů patří poměrně slušná tepelná izolace a z toho plynoucí energetická nenáročnost, stejně jako ekologičnost. Stavby zhotovené touto technikou se nazývají roubené (lidově roubenka nebo sruby). Budovaly se hlavně v oblastech s dostatečnou zásobou suroviny, například v na lesy bohaté východní a střední Evropě a Skandinávii.
I když Marie Terezie stavbu domů ze dřeva a veškerých hořlavých materiálů zakázala, technologie přežily do dnešní doby a s úspěchem se vracejí i do segmentu trvalého bydlení, ovšem s parametry odpovídajícími soudobým nárokům. Sruby lze rozdělit podle místa původu konstrukce na kanadské, finské a alpské.
Jde o stavby složené z hraněných trámů či odkorněných stromů, rohy masivních stěn jsou typické přeplátováním jednotlivých prvků. Kvůli lepším tepelně izolačním parametrům se přidávají adekvátní izolační materiály. Současná podoba srubů vychází z moderní technologie přesného strojního opracování profilů a spojů trámů.
Příčně nebo křížově slepené průřezy z rostlého dřeva odolají i vysokému zatížení. Z masivního dřeva jehličnanů – nejčastěji smrkového – jsou i tradiční české roubenky. Trámy se spojují na „rybinu“ (přesný tesařský spoj v rozích připomíná tvarem rybí ocas), bývají dotěsněny stavební pěnou.
TEXT A PRODUKCE: Alena Müllerová, FOTO: archiv firem