Candice de Saint Sauveur jde na věci s opravdovým rozmachem. Poté, co přetvořila pokoje jednoho zámku v oblasti Perche, dokončila nedávno na tomto magickém místě francouzské Normandie barevný a prosvětlený loft, ve kterém se nejenom bydlí…
Milovnice stylu art deco, která nemá strach dělat ve všem, do čeho se pustí, revoluci, nám prozradila, jak se jí to povedlo. „Naučila jsem se objevovat tento zvlněný a ještě autentický kout Normandie v době, když jsem začala trávit víkendy v Igé poblíž Bellême. Vzpomínám si, že jsem trávila dny na trhu a u místních starožitníků.
Pročesala jsem snad všechny vesnice v této oblasti, a tak jsem objevila i hospodářské budovy zámku z 19. století. Zámek sám na prodej nebyl, jenom sýpka a stáje; vše z cihel a oblázků, a do těch jsem se opravdu okamžitě zamilovala! Za pět minut už jsem měla vymyšlené mimořádné místo s velkým bytem na jediném podlaží.
Majitelka usedlosti chtěla vytvořit bydlení přibližně s patnácti pokoji, několika salony a bazénem, kde by mohl člověk pobývat zcela v soukromí.
K tomu bylo potřeba vypracovat naprosto přesný plán. Rázem se zamilovat je jedna věc, ale když se rozhodla koupit tři budovy o 400 metrech čtverečních a velikánský pozemek, musela být připravena řídit všechny stavební práce. „Především jsem chtěla vybudovat loft, který by byl útulný a přívětivý pro rodinu. Řemeslníkům z této oblasti se to všechno zdálo spíš podivné, ale podařilo se mi je přesvědčit, aby použili svého velkého nadání k přeměně tohoto prostoru v neobvyklé místo s výhledem do krajiny.“ Nejtěžší byly první kroky.
Pro tento druh projektů jich není mnoho, zvlášť ne na venkově, ale je to nezbytné, když jde o přívod elektřiny, betonové stropy, zavedení topení do podlahy a úpravu oken s cílem vytvořit typické loftové ovzduší.
Rozdělení prostoru mělo vytvářet různorodá prostředí. Jeden kout tvoří obývací pokoj s koženými křesly, divanem Chesterfield, objeveným na bleším trhu v Saint-Ouen, a kokosovým kobercem, tak aby se kompenzovala mimořádná strohost povrchů ze stříkaného betonu.
Dále zde pak najdete čtenářský kout s použitím teplých materiálů a s knihovnou, která zabírá celou stěnu.
Obývacímu koutu dodává přidanou hodnotu čtyřmetrový stůl, nad nímž se vznášejí záměrně přehnaně velké lampy se stínítky a kolem něhož stojí židle potažené mnohobarevnými látkami. „Je to nápad, který jsem okopírovala od jednoho belgického starožitníka.
Koupila jsem u něho židle a on mi je potáhl těžkou bavlněnou látkou v různých tónech šedé a cihlové,“ doplňuje Candice. Kuchyň měla zůstat z praktických důvodů otevřená. „Jak jsem se postupně vzdalovala od našeho pařížského bytu, stával se z kuchyně bez zdí nepochybně sen.
Na stole změněném v pracovní desku obloženou kachlíky v barvě mezi šedí a antracitem je vždycky trochu nepořádek, jídla právě vytažená z trouby, nové recepty, které je potřeba vyzkoušet…“
O něco obtížnější to bylo s nápady pro uzavřené prostory. „Když jste na venkově, nemáte už chuť sahat znovu k estetickým kodexům platným pro byty. Chcete něco syrového a praktického.“ Pro koupelnu se tedy, jako nejpřirozenější řešení, ukázaly břidlicové dlaždice. Jsou odolné a snadno se čistí, na rozdíl od toho, co by si člověk mohl myslit.
Aby Candice zjemnila temnou barvu a chlad, dodala sem lampy se stínítky z „toile de beurre“ (velmi jemné bavlněné látky), které zhotovil jeden řemeslník z této oblasti. Pro dětský pokoj – jediný, kde jsou parkety – stačilo najít ve sklepě vývěsní štít s nápisem „Hôtellerie du Château“, aby se této místnosti dodalo cosi rytířského.
Pak stačil už jenom kus nábytku, kam se dají pohodlně uložit hračky, a hotovo! „Náš pokoj je možná jediný prostor, který charakterizuje průmyslová chromatická škála a styl, ale pro mě bylo zásadně důležité, aby tam bylo taky přírodní lněné plátno, zdi v tlumených barvách a nahrubo opracované dřevo. To je moje venkovanská stránka!“ směje se Candice.
Loft je zaplaven přirozeným světlem. Z obou stran jsou velká okna do oblouku vedle těch, která byla přidána na koncích. „První ranní světlo je skutečně spektakulární, zvlášť na jaře.
Tajemství zvládání velkých prostor spočívá ve hře s průzračností. Když do stěny zabudujete dvě velké skříně s průhlednými křídly dveří, hned získáte na vzdušnosti prostoru. Skleněné dveře se železnými zárubněmi na chodbě značně připomínají dveře nějaké kanceláře a přispívají k oddělení zón, aniž je dusí. Rozhodně praktické!
Text: Andrea Mičková, Foto: Living Inside
