Dřevo, sklo a hliník se staly hlavními komponenty vzdušné rezidence, postavené na rozhraní tropického pralesa a nádherné písčité pláže.
Exotickou krajinu ostrova Ilhabela, pouhých 200 km vzdáleného od brazilské metropole São Paulo, lze bez rozpaků nazvat rájem na zemi. Nádherné písčité pláže lemují tropické pralesy s nepřebernou paletou zvuků a barev. Rezidence Embaúba, navržená Flaviem Cancianem, představuje reflexi architekta na tuto kouzelnou lokalitu.
Její koncept pojal jako hranici mezi přirozeným a umělým, představující citlivé soužití člověka s přírodním prostředím. Příchozí může chápat tuto výjimečnou stavbu jako faktor působící na krajinu, zároveň jsou to především přírodní materiály, které se staly základem pro její vybudování. Také z valné většiny utvářejí její vzhled.
Rezidence Embaúba ctí krásu a zároveň je projevem svobodného vyjádření architekta.Je postavená z certifikovaného dřeva a hliníku. Dřevo použité na její konstrukci je dovezeno z kontrolovaných oblastí, kde se vykácené plochy znovu osazují. Vytápění je na bázi solárních systémů, čistička umožňuje opětovné použití vody.
Stavba je zakomponovaná do svažitého terénu, porostlého bujnou tropickou vegetací, jehož úpatí omývá zátoka Atlantického oceánu.
Prosklený obvodový plášť na protilehlých stranách umožňuje průhledy napříč interiérem, od hlavního vstupu ze zadní části budovy směrem na moře a naopak, z terasy v průčelí, dozadu, na tropickou zeleň. Živé obrazy přírody prostupující do interiéru se tak staly hlavní dekorací.
Výrazným a nepřehlédnutelným prvkem je dřevěná konstrukce, sloupy, jen na obvodu zpevněné kovovými profily, nesou přiznaný trámový strop z exotického dřeva. Jako dotek moderní civilizace zvolil architekt jemné hliníkové stavební prvky, jako jsou rámy obvodových prosklených stěn, zábradlí na schodišti a na balkonech.
Na fasádě se střídají skleněné stěny s dřevěným obložením. Jde o posuvné panely, kterými lze podle potřeby místnosti zastínit. Boční zdi jsou obloženy cementovými deskami, jejichž šedá barva ladí s přírodními odstíny dřeva i s hliníkovými rámy velkých oken. Éteričnost stavby umocňuje boční křídlo, nesené subtilními sloupy.
V noci může také tato plocha s nasvícenými sloupy sloužit pro větší party.
Vnitřní vybavení koresponduje s architektonickým konceptem, respektujícím okolní přírodu. Zatímco přízemí je otevřené společenskému životu rodiny majitele, patro si zachovává intimitu uzavřeného prostoru.
Společenská místnost v přízemí má dvě stěny zcela prosklené, takže uvnitř vzniká pocit, jako by se příchozí ocitl na lodi, vplouvající do zátoky ostrova Ilhabela. Prostor volně navazuje na jídelnu a dále na kuchyni, ohraničenou barovým pultem. Barevné akcenty v přírodně laděném interiéru tvoří subtilní barovky a pruhované čalounění pohodlné pohovky.
Stůl v jídelně je z masivního dřeva, doplňují ho židle místní provenience. Vysoké trámy nesoucí strop nad společenskou místností jsou hlavní ozdobou prostoru doplněného krbem, vestavěným do skleněného obvodového pláště. Zálibu majitele v životě spojeném s mořem symbolizuje model rybářského člunu.
Koruna stromu odrážející se ve vodní ploše symbolizuje spojení architektury s okolní přírodou.
Text: Alena Kodlová, foto: Photofoyer
