S chutí moře a vůní pralesa – RezidenceOnline.cz

Základ vzdušné rezidence na pobřeží Atlantického oceánu tvoří dřevěná konstrukce. Hlavní nosné sloupy jsou vyztužené kovovými profily, které také zpevňují obvodový plášť.

Charakteristickým znakem letního sídla je dokonalé spojení s přírodou. Prosklená část domu na protilehlých stranách umožňuje průhledy napříč interiérem, spojeným s výhledy na moře i exotickou zeleň ve vnitrozemí.

Boční, minimalisticky působící fasádu tvoří cementové desky. Jejich přirozený šedavý tón neruší přírodní barevnost pláště rezidence.

Zastínění tvoří svislé dřevěné lamely, které zároveň umožňují přirozené proudění vzduchu uvnitř budovy.

Hlavní fasáda působí subtilním dojmem. Architekt se snažil, aby její začlenění do exotické zeleně nepůsobilo rušivě.

Éteričnost stavby umocňuje boční křídlo, nesené subtilními sloupy. Průhledy na moře prosklenou stěnou znásobují jeho vzdušnost a lehkost.

Prostor pod bočním křídlem tvoří větší zastřešený prostor, který slouží k variabilnímu použití.

Sofistikované nasvícení podtrhuje architektonické pojetí rezidence. Ozářený prostor pod bočním křídlem prodlužuje interiér směrem do volné přírody.

Dřevěnou konstrukci s přiznanými trámy doplňují subtilní hliníkové prvky, zábradlí na balkoně a rámy prosklených stěn.

Architektům nahrál i původní terén s přírodní skálou. Ta tvoří dominantu malé zahrady s pěstěnou trávníkovou plochou.

Podlahy balkonů tvoří palubky z exotického dřeva. Mezery mezi nimi umožňují přirozené odtékání vody.

Tropické dřevo uplatnil architekt na plášti a i balkonech. Jeho medově zlatavá barva ladí s okolní bujnou vegetací.

Součástí terasy v přízemí je bazén s modrozeleným mozaikovým dnem. Skleněné stěny obvodového pláště je možné odsunout a otevřít tak prostor jídelny a odpočinkového koutu do přírody.

Jemné zábradlí kolem terasy s bazénem tvoří téměř neviditelnou hranici mezi stavbou a volnou přírodou.

Ilhabela (portugalsky krásný ostrov) tvoří souostroví vzdálené čtyři míle od pobřeží státu São Paulo v Brazílii. Spojení s pevninou je pouze trajektem.

Dřevo, hliník a sklo tvoří hlavní komponenty fasády letní rezidence. Architekt se snažil zasadit do panenské přírody stavbu, která svými materiály neruší přirozený ráz okolí.

Vnitřní vybavení koresponduje s architektonickým konceptem, respektujícím okolní přírodu. Stůl z masivního dřeva doplňují klasické židle místní provenience.

Barevné akcenty v přírodně laděném interiéru tvoří subtilní barové židličky a pruhované čalounění pohodlné pohovky.

Společenská místnost je prosklená na dvě světové strany. Komodu dosahující do výše parapetu velkého okna zdobí drobné předměty, model plachetnice a soška od místního umělce.

Vysoké trámy nesoucí strop nad společenskou místností jsou hlavní ozdobou prostoru doplněného krbem, vestavěným do skleněného obvodového pláště.

Z pohledu z terasy dělí hladinu bazénu jen pruh exotické zeleně od mořské zátoky. Podlaha mola z tropického dřeva ladí s dřevěnými prvky na fasádě.

Klasické spojení kuchyně, jídelny a odpočinkového koutu zvýrazňuje barový pult. Robustní dřevěné prvky elegantně doplňují barové židličky na subtilních podnožích.

Decentní osvětlení v podhledech přetažené střechy a balkonu jemnými doteky zvýrazňuje čistotu architektury, postavené jako hold okolní panenské přírodě.

Dřevo, sklo a hliník se staly hlavními komponenty vzdušné rezidence, postavené na rozhraní tropického pralesa a nádherné písčité pláže.

Exotickou krajinu ostrova Ilhabela, pouhých 200 km vzdáleného od brazilské metropole São Paulo, lze bez rozpaků nazvat rájem na zemi. Nádherné písčité pláže lemují tropické pralesy s nepřebernou paletou zvuků a barev.

Rezidence Embaúba, navržená Flaviem Cancianem, představuje reflexi architekta na tuto kouzelnou lokalitu. Její koncept pojal jako hranici mezi přirozeným a umělým, představující citlivé soužití člověka s přírodním prostředím.

Příchozí může chápat tuto výjimečnou stavbu jako faktor působící na krajinu, zároveň jsou to především přírodní materiály, které se staly základem pro její vybudování. Také z valné většiny utvářejí její vzhled.

Architekt Flavia Cancian považuje architekturu a její neoddělitelnou součást, urbanismus, za scénář, podle kterého se uskutečňuje citlivé začlenění městských a relaxačních aglomerací do přírodního prostředí.

Rezidence Embaúba ctí krásu a zároveň je projevem svobodného vyjádření architekta.Je postavená z certifikovaného dřeva a hliníku. Dřevo použité na její konstrukci je dovezeno z kontrolovaných oblastí, kde se vykácené plochy znovu osazují.

Vytápění je na bázi solárních systémů, čistička umožňuje opětovné použití vody.

Drahou klimatizaci nahradilo přirozené příčné větrání a dokonalé stínění stavby přesahy střech a balkonů. Hlavní fasády jsou orientovány na severovýchod a severozápad – nacházíme se na jižní polokouli, takže na slunečné strany.

Stavba je zakomponovaná do svažitého terénu, porostlého bujnou tropickou vegetací, jehož úpatí omývá zátoka Atlantického oceánu.

Prosklený obvodový plášť na protilehlých stranách umožňuje průhledy napříč interiérem, od hlavního vstupu ze zadní části budovy směrem na moře a naopak, z terasy v průčelí, dozadu, na tropickou zeleň.

Živé obrazy přírody prostupující do interiéru se tak staly hlavní dekorací. Výrazným a nepřehlédnutelným prvkem je dřevěná konstrukce, sloupy, jen na obvodu zpevněné kovovými profily, nesou přiznaný trámový strop z exotického dřeva.

Jako dotek moderní civilizace zvolil architekt jemné hliníkové stavební prvky, jako jsou rámy obvodových prosklených stěn, zábradlí na schodišti a na balkonech. Na fasádě se střídají skleněné stěny s dřevěným obložením.

Jde o posuvné panely, kterými lze podle potřeby místnosti zastínit. Boční zdi jsou obloženy cementovými deskami, jejichž šedá barva ladí s přírodními odstíny dřeva i s hliníkovými rámy velkých oken.

Éteričnost stavby umocňuje boční křídlo, nesené subtilními sloupy. I zde jsou uplatněny průhledy na moře proskleným pláštěm, který znásobuje jeho vzdušnost a lehkost.

Prostor pod bočním křídlem tvoří větší zastřešený prostor, který slouží k variabilnímu použití, například pro uskladnění motorových vodních člunů. V noci může také tato plocha s nasvícenými sloupy sloužit pro větší party.

Vnitřní vybavení koresponduje s architektonickým konceptem, respektujícím okolní přírodu. Zatímco přízemí je otevřené společenskému životu rodiny majitele, patro si zachovává intimitu uzavřeného prostoru.

Společenská místnost v přízemí má dvě stěny zcela prosklené, takže uvnitř vzniká pocit, jako by se příchozí ocitl na lodi, vplouvající do zátoky ostrova Ilhabela. Prostor volně navazuje na jídelnu a dále na kuchyni, ohraničenou barovým pultem.

Barevné akcenty v přírodně laděném interiéru tvoří subtilní barovky a pruhované čalounění pohodlné pohovky. Stůl v jídelně je z masivního dřeva, doplňují ho židle místní provenience.

Vysoké trámy nesoucí strop nad společenskou místností jsou hlavní ozdobou prostoru doplněného krbem, vestavěným do skleněného obvodového pláště. Zálibu majitele v životě spojeném s mořem symbolizuje model rybářského člunu.

Skleněné panely je možné odsunout a otevřít tak jídelnu a odpočinkový kout na terasu, jejíž součástí je bazén s modrozeleným mozaikovým dnem. Jeho hladinu dělí od mořské zátoky jen pruh exotické zeleně.

Koruna stromu odrážející se ve vodní ploše symbolizuje spojení architektury s okolní přírodou.

Text: Alena Kodlová, foto: Photofoyer