Panoramatické okno v obýváku nabízí výhled na manhattanské mrakodrapy. Pohovku navrhl dekoratér Robert Couturier. Křesílko vpravo pojmenoval jeho autor Paul Tuttle Zeta, zjevně inspirován Miesem van der Rohe. Konferenční stolek v lakovaném bronzu patří do limitované edice designéra Huberta Le Galle. Příjemný dojem umocňuje koberec z bílé vlny alpaky
Panoramatické okno v obýváku nabízí výhled na manhattanské mrakodrapy. Pohovku navrhl dekoratér Robert Couturier. Křesílko vpravo pojmenoval jeho autor Paul Tuttle Zeta, zjevně inspirován Miesem van der Rohe. Konferenční stolek v lakovaném bronzu patří do limitované edice designéra Huberta Le Galle. Příjemný dojem umocňuje koberec z bílé vlny alpaky
Bílými průsvitnými záclonami, pod nimiž jsou ještě římské roletky, lze velké dělené okno pokoje zcela zatáhnout, nechcete-li se cítit jako v letadle při přistávání
Kromě příručního mramorového stolku u křesla Crochet je v obýváku umístěn i konferenční stolek Cumulus z téhož materiálu, opět v designu Hervého Van der Straetena. Dohlédneme odtud až do jídelní části společenské zóny apartmánu
Nalevo od krajkového křesla Marcela Wanderse a příručního mramorového stolku se zezadu představují křesílka Zeta. V souladu s měkkými liniemi ostatních kousků vybavení má i koberec tvar oválu
Z tohoto pohledu je patrné, že obývací část s posezením volně odděluje zajímavá bílá plastika Sea Bed IV, jejímž autorem je Peter Lane. Černo-bílou barevnost osvěžil dekoratér modrofialovými doplňky a artefakty s dotekem bronzu na lampách Pastilles od Hervého Van der Straetena. Patrný je i organický tvar lakovaného bronzového stolku od Huberta Le Galle
Velkoformátové plátno na stěně vlevo vytvořil známý a i ve světě ceněný všestranný umělec Wojciech Fangor, solitérní designový ušák v oceli a kůži z limitované série Fredersen Miami Wingchair je od Kranen/Gille
Stěnu vpravo pokrývá umělecké dílo Bez titulu od Tomasze Ciecierskiho, prostor změkčuje bílé střapaté křesílko Cabbage (Nendo). V pozadí září plastika z bílých mramorových koulí Acide Aminé, vytvořená Pascalem Haudressym (2010)
V popředí je kruhová lampa Mattia Bonettiho Day & Night, v pozadí ušák od Kranen/Gille, kolem stolu pak židličky Lola (Poltrona Frau). Autorkou koberce z vlny alpaky je Rosemary Haligarten
Originální deska stolu ze skla a hliníku je od Jorise Laarmana, působivý stropní lustr od Ayaly Serfaty. Z tohoto úhlu je také lépe vidět na zrcadlový terč lampy Day & Night
Chodba vedoucí do manželské ložnice je pokryta světlým kobercem s plastickým geometrickým dekorem. Stěnu vpravo zdobí obraz The Murmur of the Innocents (Šepot nevinných) od Gottfieda Helnweina
Vstupní hala s originálními dveřmi z bílého kovu a ozdobnou mříží z mosazi podle návrhu Roberta Couturiera
Na levé straně chodby vidíme část nevšední přepážky, kterou tvoří Sea Bed IV od Petera Lanea
Na stěně vpravo visí originální zrcadlo, které navrhl Hervey Straeten, obrazy pocházejí z limitované série Relief od Henryka Stazewskiho. Autorem plastik ovcí je Ronel Jordaan a kovového svícnu Joosta Van Bleiswijk
Jídelní stůl s deskou ze skla a hliníku navrhl Joris Laarman, vysoké židle Lola jsou potaženy bílou kůží (Poltrona Frau)
Chodba vedoucí k apartmánu dcery. Vpravo na stěně je zavěšeno půvabné zrcadlo Bubble (Oly Studio), pod ním konzolový stolek George. Na podlaze leží koberec se zvířecími motivy z vlny a alpaky
Chodba propojující obývací pokoj s jídelnou slouží také jako příruční knihovna
Prostorná šatna u manželské ložnice se chlubí stojací lampou Scramble v designu Maura Fabbra (vlevo), pohovka je potažena látkou z kolekce Remo (Sahco). U okna je toaletní stolek se třemi zlatými zrcadly
Manželská ložnice je pojata v bílých a zlatavých tónech. Lůžko z hedvábí a sametu navrhl Robert Couturier, stejně jako noční stolky a čelo postele. Autorem plastiky Tremoin ve výklenku je Hervé Wahlen.
Světla na nočních stolcích ve tvaru andělíčků strážníčků pojmenoval jejich návrhář Mauro Fabbro Gstaad Lamps. Panel na stěně vpravo je z kovu a pryskyřice
Kuchyni v bílém laku navrhl designér interiéru. Stůl s bíle lakovanou kruhovou deskou osvěžuje rattaová „noha“. Okno oživuje bohatě zřasená záclona s květinovým motivem (kolekce Remo, Sahco)
Studovna je pojata v odlišném stylu, vévodí jí žlutý stůl z laminátu a oceli od Alessandra Albrizziho s trojnohou židličkou s bronzovým rámem v designu brazilského mága Pedra Usecheho. Pohovku navrhl autor interiéru a doplnil ji stolkem Pony v černém laku a leštěném kovu. Lampa Jieldé mezi pohovkou a křeslem je od Jeana-Louise Domecqa. Celek rámují šachovnicový vlněný koberec a černo-bílé závěs...
K ložnici manželů přiléhá samozřejmě i koupelna
Nahlížíme do království dcery. Postel z hedvábí a sametu navrhl Robert Couturier, vpravo je stolek Corinthe od Nicolase Aubagnaca a malé křesílko Charmet v designu Roberta Lazzeroniho. Závěsná stěna je potažena látkou navrženou Jusseau pro Missoni. Na nočních stolcích stojí lampičky od Dürer Lamp
Bílo-šedou mozaiku koupelny zatepluje měkce žluté zabudované LED osvětlení
Pokoj pro hosty má taftové závěsy z kolekce Planet (Zimmer & Rohde), zařízená je postelí Kimono z bílého corianu, nočními stolky Pol Quadens taktéž z corianu, lampičkami One Arm Sconce. U okna je postaven stolek Pagnotta a malým křesílkem navrženým Gaetanem Pescem (Meritalia). Zadní stěnu ozvláštňuje i zdobí umělecké dílo Stanislawa Fijalkovskiho
Apartmá navržené interiérovým dekoratérem a architektem Robertem Couturierem se rozprostírá za 450 m2 v 77 poschodí vysokém mrakodrapu z 80. let
Rezidenční budovu Metropolitan Tower najdeme v New Yorku v srdci Manhattanu v části Midtown West Side. Postavena byla mezi lety 1984 a 1987 a jejích 77 pater vyvolalo vášnivou diskusi, protože brání výhledu z okolních budov na Central Park.
Faktem je, že díky svému postmodernistickému vzhledu perfektně zapadla mezi okolní mrakodrapy. Apartmány ve vyšších patrech pak nabízejí vyhlídku k nezaplacení. Zveme vás do jednoho v 57. poschodí.
Jeho majitelé získali jedinečný výhled, po kterém toužili, takže Robert Couturier od nich dostal zcela jasné instrukce – ke snovému výhledu chtěli navýsost módní interiér.
Vlastníci newyorského apartmánu, podnikatel a jeho kultivovaná žena, si sami zařizovali své domy v Evropě – ve Varšavě, u polských jezer, v Ženevě, vilu u moře na Sardinii i jachtu.
Společný přítel je představil Robertu Couturierovi, který měl pak možnost se seznámit s jejich stávajícími rezidencemi, z nichž každá odráží silnou osobnost zejména paní. Právě ona požadovala nejmódnější charakter vybavení apartmánu v New Yorku.
Setkání klientů s interiérovým architektem se během spolupráce proměnilo v přátelství.
Couturier je jako bytový architekt známý svým mistrovstvím ve spojování různých období a propojování nejrůznějších stylů. Od chvíle, kdy obdržel tuto zakázku, byl nadšený, že bude moci experimentovat zase z jiného, nového úhlu pohledu své imaginace.
Uvědomil si, že bude pracovat pro velmi náročné klienty, kteří mají mimořádné znalosti (i zkušenosti) z oblasti designu, navíc s bystrým okem a citem pro detail, což pro něj bylo, jak říká, skutečnou výzvou.
Při své práci se vždy snaží inspirovat se co nejvíc životním stylem i osobním vkusem těch, pro které tvoří.
Majitelé apartmánu navštěvují New York čas od času, v rezidenci bydlí při návštěvách dcery, která studuje v USA univerzitu.
Zejména proto byl interiérový prostor rozčleněn na dvě funkční zóny – jedna tvoří apartmán rodičů, když přijedou do New Yorku za svou dcerou či za zábavou, druhá pak slouží dceři, když toto město navštíví.
Obě zóny jsou dostatečně oddělené, přitom zároveň integrované do jednoho celku. Jak se s funkčním i stylovým zadáním vypořádal? Jako základ zvolil bílé stěny, dřevěné podlahy ve světlých tónech a povrchy, které odrážejí světlo.
Prostor zabydlel designovými doplňky a nábytkem a vyšperkoval zajímavou kolekcí soudobého designu z limitovaných kolekcí od Aranda/Lasch, Jorise Laarmana a Marcela Wanderse.
Robert Couturier přiznává, že všechny ty zajímavé kousky našli velmi rychle – stačily jim dva dny procházek po galeriích a designových studiích v Paříži a dva dny pátrání v New Yorku. Teď si jich ve svém apartmánu užívají.
Ze vzdušného, odlehčeného, soudobého módního stylu obývací a jídelní zóny, kde je nábytek lineárních linií v dokonalé harmonii s pravoúhlými tvary a nepravidelnými designovými křivkami v obou částech, se přesuneme do intimní zóny s ložnicemi, kde volba barevné palety a materiálů nabízí pohodlné soukromé prostředí.
Stěny jsou pokryty béžovým, jemně vroubkovaným sametem, měkké koberce s vysokým vlasem vybírali taktéž ve světlých odstínech. Nábytek i doplňky prozařují zlatavé akcenty. Pozoruhodně krásné jsou například dveře šatny, zabudované ve stěně v ložnici majitelů.
Pojaty jsou v kovových barvách a pryskyřici – znázorňují newyorské mrakodrapy a dodávají interiéru dotek art deca. Další ložnice mají odlišné vyznění, které odráží osobnost majitelů.
Couturier říká, že požadavky a potřeby klienta – „světlovlasé paní, která byla po celou dobu vedle mne – byly vytvořit prostor, který bude odrážet její styl a pohled na svět.
Je to žena mnoha zájmů, kosmopolitní a moderní a s osobností, která do vytvořeného prostředí perfektně zapadá vlastním pojetím svého každodenního života“.
