Klid a vyrovnanost na skalním útesu

Architekt situoval rezidenci na svažitém pozemku v nadmořské výšce 159 metrů tak, aby se její obyvatelé mohli kochat výhledem na Středozemní moře i na staré město Ibiza. Za pohled stojí i Playa d´en Bossa, Salinas, Cap dés Falcó a Formentera.

Strmý terén si vyžádal „rozvrstvení“ obytné plochy objektu do několika úrovní. Zadní částí je dům vrostlý do prudkého skalnatého útesu, zepředu se otevírá do krajiny.

Jednotlivé části zahrady upravené ve středomořském stylu spojuje kvůli převýšení široké betonové schodiště. Slouží také jako meziúrovňová spojnice jednotlivých partií stavby, je i nezanedbatelným dekorativním prvkem.

Promyšlený projekt rezidence Villa Can Koi na španělské Ibize je dokonalým příkladem převedení principů zdejší tradiční architektury do moderní soudobé tvorby, včetně bílé barvy a minimalistických linií.

Zajímavým architektonickým prvkem jsou poměrně mohutné betonové sloupy podepírající vrchní partii objektu. Svým oblým tvarem zjemňují jinak strohé linie celé stavby.

Dům obklopuje důmyslná soustava teras, ať už otevřených, či zcela nebo částečně zastřešených. Všechny však nabízejí kromě potřebného prostoru pro venkovní život také úžasný výhled do blízkého i vzdáleného okolí.

Soustava kvádrů a kulatých sloupů, jež tvoří promyšlenou kompozici stavby, je základem kouzelné hry světla a stínu. Výsledkem je působivá barevná paleta odstínů bílé a šedé kontrastující s modří oblohy.

Mohutnou masu čelní betonové stěny kvádru, v jehož útrobách se skrývá moderní kuchyně, účelně narušuje podlouhlé okno a příjemný barevný akcent v podobě červené kulaté pohovky.

Minimalistickou architekturu kubického objektu s betonovou konstrukcí vtipně zvýrazňují nápadité dekorace ve formě černé skulptury na bílé opěrné zdi a barevné ryby na pultové střeše.

O vnitřní pohodu interiérů rezidence se samozřejmě stará systém klimatizace, projekt ale počítal i s pomocí členění stavby a instalace vnitřní vodní plochy mezi objekty. Díky reflexi v ploše okenní tabule vznikl zajímavý efekt zrcadlícího se schodiště.

Rafinované průhledy skrze interiér umocňují vzhled vily a vzdušnost stavby. Velmi dekorativně působí rozdvojený kmen starého olivovníku, který byl zachován a stal se součástí tváře rezidence.

Tentýž prostor při pohledu z druhé strany dokazuje, že přírodní i „umělé“ dekorace jsou v dokonalém souladu.

Celkový pohled jasně vypovídá o citlivém zasazení objektu do reálií pozemku na strmém útesu nad mořským zálivem. Splynutí s prostředím podporuje přirozené ztvárnění zahrady.

Reliéf zalesněné krajiny vlnící se nad hladinou moře je jedním z bonusů, které obyvatelé vily získali v podobě půvabných výhledů z četných teras domu.

Velkoplošná posuvná okna v kovových rámech tvoří dokonalou spojnici mezi interiérem a exteriérem nejvyšší části domu. Otevírají přímý přístup na terasu s bazénem.

Flóra zahrady odpovídá stromům a keřům, které se přirozeně vyskytují na skalním útesu. Vzájemné symbióze obytného objektu s přírodou pomáhá také transparentní skleněné zábradlí kolem teras.

Jednoduchost a vtip s důrazem na barevné akcenty jsou příznačné i pro vzhled interiérů. Společenskou zónu s převládající bílou oživuje velkoplošný obraz, jehož motiv se opakuje na plátně visícím na stěně v navazující jídelně.

Stejná barevná černočervená harmonie, stejný luxusní nábytek. Venkovní jídelna s plynovým grilem je v podstatě kopií vnitřního vybavení. Příjemný stín poskytuje přesah střechy i koruna vysokého stromu.

Efekt minimalistické luxusní kuchyně těží nejen z jednoduchých a čistých linií, ale také z promyšlené barevné kombinace. Převažující černobílou citlivě rozbíjí sytá červeň jídelního stolu.

Cit pro vytříbený styl designéra dokazuje kompozice nábytku na odpočinkové terase. Jeho rozmístění dokonale kopíruje dispozice atria situovaného mezi společenskou a kuchyňskou zónou.

Ke každé ze šesti ložnic patří samozřejmě vlastní koupelna. Jakkoliv je jejich vybavení luxusní, designem přesně zapadají do nastavené linie minimalismu a jednoduchosti.

Motiv venkovních sloupů pronikl i do interiéru, například do koupelen. Se stříbřitým nátěrem se jeden z nich stal rovněž nápaditou dekorací jinak jednoduché ložnice.

Dispozice hlavní ložnice umožňují průchod na terasu s bazénem i do boční zahrady. Černobílé ladění interiéru zpestřuje obraz nad dvojlůžkem, stejně jako nezbytný dotek červené v podobě plédu na opěradle křesla.

Při výhledu mohou obyvatelé rezidence ocenit okolní krajinu v celé její středomořské kráse. Villa Can Koi na španělské Ibize je skvělým příkladem inovativního způsobu modernizace zdejší tradiční architektury.

Bělostný kubický objekt s betonovou konstrukcí a pultovou střechou, nacházející se na útesu ve výšce 159 metrů nad mořem, dokonale splývá se zdejším prostředím.

Ibiza, která je kvůli své historické architektuře typických bílých přízemních stavení a přátelské atmosféře nazývaná rovněž bílým ostrovem lásky, totiž leží v západní části Středozemního moře.

Jeden z nejpůvabnějších ostrovů Baleárského souostroví se však může pochlubit i řadou sofistikovaných soudobých obytných objektů, k nimž Villa Can Koi rozhodně patří. Její architekt respektoval to, co zde odjakživa nabízí místní lidové stavitelství:

inspiroval se jak prostotou skladby konstrukčních prvků, tak mezní jednoduchostí výrazu. Tyto atributy vyzařují ve výsledku neuvěřitelné fluidum modernosti a právem se staly vzorem plastické čistoty.

Zkušený autor projektu dokázal vytěžit maximum i z originálního umístění stavby na ojedinělém vyvýšeném pozemku o rozloze 40 000 m2: minimalistický, klidný, členitý, a přesto vyrovnaný objekt se 600 m2 obytné plochy situoval do skalnatého svahu tak, aby jeho obyvatelům poskytl možnost ocenit okolní přírodu i výhled na mořskou hladinu i na staré město Ibiza.

Za pohled stojí i Playa d´en Bossa, Salinas, Cap dés Falcó a Formentera.

Promyšlený koncept rezidence vychází z jejího rozdělení na společenskou zónu s kuchyní a jídelnou nahoře a klidové zázemí celkem se šesti ložnicemi a koupelnami umístěnými převážně v dolních partiích stavby, kde jsou prostory zároveň chráněny před horkem.

Do celkových dispozic objektu je dokonale zakomponován „nekonečný“ venkovní bazén o rozloze 12 x 5 m, obklopený venkovním obývacím prostorem a soukromou terasou.

Finální stavba dokonale souzní s charakterem pozemku a respektuje členitost jeho terénu. Pohledově i funkčně výraznou součástí fasády jsou velkoplošná okna s bezpečnostním zasklením v kovových rámech.

Přispívají jednak k transparentnosti objektu, propojení jeho vnitřních prostor s exteriérem. Vedle toho zároveň při větrném počasí chrání interiér.

Kompaktnost celého projektu, jehož součástí je i samostatné zázemí pro personál s komfortním bytem, jistí styl zahrady odpovídající středomořskému charakteru okolní přírody, s níž se prolíná.

Text: Alena Müllerová, Foto: Photofoyer