Rozlehlá vila, dýchající minimalismem, dokonale propojuje vnitřní prostory se svěžím zeleným světem venku. Prozrazuje ctižádost autorské dvojice, spojené prací i životem, stát se jedním z nejžádanějších architektonických studií v zemi.

Přitom si dánský architekt Daniel Israelevitz s manželkou Hilou Danae prožili jako začátečníci v oboru šest perných let, během nichž přišli o spoustu peněz. Jejich pracovní stůl měl vrchní desku ze starých dveří… V boji o přežití uspěli jenom díky své nezměrné píli, soudržnosti, ctižádosti a lásce k profesi.

Světlo na konci tunelu spatřil pár v roce 2004, velký dluh se jim ale podařilo smazat teprve nedávno. I dnes, v době hojnosti, velkolepých úspěchů a obrovského růstu zájmu o jejich návrhy však tvrdí, že povolání architekta patří k nejtěžším a že „vydupat“ firmu od nuly lze někdy přirovnat k noční můře.

Realizace projektů, jež jsou výsledkem společné práce, ovšem o ničem takovém nevypovídají – hovoří lehkou řečí jednoduchých linií a maximální otevřenosti, jež jsou vstřícné k už zmíněnému prolínání a splývání obytných interiérů s venkovními plochami, obklopujícími převážně minimalistické rezidence.

Jde o přímořskou nížinu v jiho-centrálním Izraeli, 10–15 kilometrů dlouhou kopcovitou oblast Judeje mezi horou Hebron a pobřežní planinou, s mírným středomořským polopouštním klimatem.

Na velkorysém pozemku o velikosti dvanácti tisíc čtverečních metrů bylo možné dát křídla nápadům a navrhnout velkolepé, symetricky vyvážené sídlo o zastavěné ploše 750 čtverečních metrů, obklopené krásnou formální zahradou se dvěma ctihodnými starými olivovníky.

Z ulice sice není jeho betonová nádhera vidět v celém svém rozsahu, ale jakmile se dostanete na pozemek, otevře se vám okouzlující dramatický pohled. Široká přístupová cesta, lemovaná trávníky a keři usazenými v ostrůvcích vysypaných bílými oblázky, vede hosty monumentálním portálem do centrální části budovy, rozbíhající se do stran dvěma křídly.

Zatímco na levém boku se skrývají komfortně vybavené obytné interiéry s vysokými stropy a velkými okny, pravá část domu, podepřená mohutnými sloupy, s arkádami a vrstevnatými stěnami, zcela patří bohatým venkovním aktivitám rodiny.

Nádherně uvolněná atmosféra se zvenčí přenáší i do vnitřních prostor rezidence, takže byl naprosto splněn plánovaný koncept maximálního propojení exteriéru s interiéry, aniž by zároveň došlo k narušení výsostného soukromí uživatelů. „Naším cílem bylo vytvořit silný objekt a udržet v něm hřejivou rodinnou atmosféru,“ vysvětlují architekti.

To se daří rovněž s pomocí špičkových materiálů a citlivě vybraného vybavení obytných zón. Podlahy pokrývají leštěné mramorové dlažby jemných barev, přírodní kámen v různé povrchové úpravě našel uplatnění i na stěnách, uvnitř i vně domu.

Skvostný exemplář desky z tmavé zelenošedé žuly byl použit také k obkladu kuchyňského ostrůvku, jenž se tak rázem stal nepřehlédnutelnou dominantou převážně bílého prostoru.

Celkově uměřené barevné řešení společenské i klidové zóny akcentují tóny šedé a antracitu, použité především u čalouněného sedacího nábytku.

Tváří v tvář stavbě, jejímu řešení a vybavení, promyšleným do posledního detailu, je rostoucí zájem o práci této vztahově i profesně provázané dvojice zcela pochopitelný.

Není divu, že míří do vrcholné pětice izraelských architektonických firem. „Jde nám v první řadě o prestiž, rozhodně nechceme ohromovat ani početným týmem zaměstnanců, ani obratem či ziskem, ale především vysokou úrovní své práce.

TEXT: Alena Müllerová, FOTO: Israelevitz D&H Architects