Zen-Houses v libereckých „Slunečních lázních“

Liberecká „dvojčata“ – dům a ateliér Zen-Houses – spojující bydlení a pracovní prostor pro své tvůrce, architekty Petra Stolína a Alenu Mičekovou, si získala srdce poroty a Hlavní cenu prvního ročníku České ceny za architekturu 2016.

Nezvyklé proporce obou domů, postavených na výšku, si vyžádaly speciální přístup k řešení vnitřní dispozice.

Výsledné objekty na první pohled zaujmou především konstrukčně oddělenými objekty pro odpočinek a pro práci, stejně jako svým ojedinělým konceptem maximálního zjednodušení formy.

Do konstrukce domů se opakovaně promítají výrobní moduly SIP (Stuctural Insulated Panel) použité při stavbě, a to ve svých originálních rozměrech, bez jakýchkoliv přířezů.

Unikátní, prostý a ekonomicky příznivý projekt je charakterizován schopností reagovat na specifičnost své lokace. Oslovuje také snahou zkoušet nové principy, a to i za cenu případných chyb.

Za finálním vzhledem obou domů, vzbuzujícím efekt rýžového papíru, stojí obvodový plášť z cenově dostupného laminátu. Experimentální fasáda poskytuje i dokonalou ochranu před klimatickými změnami.

Bíle vymalovaný interiér prozrazuje, že tento objekt slouží jako kancelář. Takto pojaté vnitřní prostředí poskytuje neutrální pozadí pro práci.

Černé stěny byly pro obytný interiér zvoleny také proto, že evokují pocitově teplejší prostředí. Dojem vzdušnosti přidávají velkoplošná okna, jež stojí za propojením vnitřních a venkovních prostor.

Ze společenského přízemí vede do patra subtilní kovové schodiště, jemuž dává použitý materiál a konstrukce industriální styl.

Dům je díky stavebnicovým sendvičovým prvkům vstřícný k realizaci svépomocí. Těžká technika byla nutná jen k usazení okenních výplní.

Obě části horního patra obytného objektu – ložnici a šatnu – spojuje mezi sebou kovová lávka. Konstrukce vedoucí podél stěny vytváří dojem minimalistické galerie.

Dobré podmínky pro práci architektů v kanceláři, tedy především dostatek denního světla, poskytují velkoformátová okna.

Vnitřní tepelný komfort obytného objektu, podporovaný předsazenou laminátovou fasádou, umocňují krbová kamna s vysokým komínem.

Myšlenka panelového rodinného domu, postaveného s pomocí stavebnice z dřevěných sendvičových prefabrikátů, skýtá obří potenciál. Formou výstavby vlastního bydlení se ho rozhodl prozkoumat architekt Petr Stolín.

Liberecká čtvrť Ruprechtice, ležící na úpatí Jizerských hor, představuje na místní klimatické poměry jakousi klimatickou oázu. Zatímco ve městě se válí smog, na horních jižních svazích panuje klid a čistý vzduch.

Tomu ostatně odpovídají také ceny dotčených pozemků. Parcela tak stála investora ve finále víc než samotné domy, které na ní vyrostly.

Projekt promýšlel architekt dlouhých pět let tak, aby věrně zhmotnil svoje představy o individuálním bydlení, odrážející tři dekády jeho profesní dráhy.

Přes určitou nedůvěru, s níž česká veřejnost obecně nahlíží na panelovou výstavbu, to byly právě dřevěné SIP – strukturální izolační panely od firmy K-Kontrol –, na něž vsadil.

Nejde o nijak nový materiál, většina lidí si z něho staví své vysněné domky na předměstích. Kvůli nepraktickým půdorysům a dalším zbytečnostem se však prvky musejí často zařezávat, čímž vzniká neúměrné množství odpadu a stavba se zbytečně prodražuje.

Petr Stolín se proto rozhodl pracovat přímo s výrobními rozměry 125 x 300 cm nebo 125 x 500 cm, z nichž dokázal bez jakýchkoliv přířezů vytvořit sérii pěti typových domků. Panely však lze použít v bezpočtu variant a dokážou splnit nároky jakéhokoliv klienta.

Cílem bylo dosáhnout prefabrikace, opakování, zjednodušení výstavby a snížení nákladů. Zkrátka vytvořit stavebnici s jednoduchým návodem, kterou by si měl umět každý středně zručný kutil sám sestavit.

Hrubá stavba, na níž pracovali čtyři lidé, vyrostla během pěti dní. Oba domy byly uloženy na tenké betonové pilotky. Zbývající práce dodělával architekt se svými přáteli ve volném čase, v průběhu následujícího roku.

Jak se ukázalo, většinu z nich bylo možné zvládnout svépomocí, bez nutnosti použít těžkou techniku, jež byla nakonec potřebná pouze při osazování rozměrných okenních tabulí.

Velkým experimentem byl obvodový plášť z cenově příznivého laminátu, jenž zároveň stojí za finálním vzhledem domu. Navíc poskytuje na Liberecku tak potřebnou ochranu před zdejšími rozmary počasí.

Tato „druhá kůže“ s výsledným dojmem rýžového papíru, odsazená dvanáct centimetrů před vlastní dům, v létě brání přehřívání, v zimě zase funguje jako nárazník proti studenému větru. Po ránu navíc fasáda odráží sluneční paprsky, nebo se naopak umí sama rozzářit.

Konstrukční a materiálová revoluce si samozřejmě vyžádala také nové pojetí vnitřní dispozice. Nezvyklé proporce domů, postavených na výšku, ostatně ani nic jiného nepřipouštěly.

Původním záměrem bylo striktně oddělit život a práci, což však, když děláte věci naplno, nikdy tak úplně nejde.

Zatímco zvenku působí oba kvádry, z nichž každý nabízí necelých šedesát čtverečních metrů podlažní plochy (cca velikost bytu 2+kk), téměř identicky, uvnitř se diametrálně liší.

Bíle natřený interiér poskytuje neutrální pozadí pro práci, černě vymalovaný prostor druhého domu, působící pocitově tepleji, slouží k bydlení. Matná čerň navíc stírá hranice mezi podlahou, stropem a ostěním.

Za zvuků dřeva praskajícího v kamnech příjemně rezonuje s přírodní scenérií na dosah ruky.

TEXT: Alena Müllerová, FOTO: Petr Stolín architekt

Kontakt:

PETR STOLÍN ARCHITEKT (projekt a realizace), Žitavská 629/48, Liberec XI-Růžodol, tel.: 774 423 300, www.stolin58.com