V centru dění je situován podlouhlý bazén, napojený skrze kamenné terasy na hlavní dům i obytné zázemí s venkovní jídelnou. Vpravo od podvodního schodiště je v bazénu přímo integrovaná vířivka, zarovnaná na úroveň hladiny vody.
Rozlehlé dlážděné nádvoří na konci příjezdové cesty slouží jako parkovací stání pro často přijíždějící vozidla vítaných návštěvníků. Pravoúhlé pole je vyskládáno z čtvercových dlaždic, rozdělených úzkými pruhy zeleného trávníku.
Čelní fasádu rozehrávají zálivy mezi jednotlivými místnostmi. Terasa je místy zastřešena a místy jen stíněna dřevěnými pergolami. Člověk si tak může vybrat, zda se posadí ve stínu, polostínu, či na přímém slunci.
Jako jeden z hlavních materiálů posloužil mahagon ve svém tmavě medovém odstínu. Dřevo použité na fasádě a stínicích lamelách sjednocuje stavbu s okolím, které se vyznačuje především různorodou směsicí vzrostlých stromů.
V centru dění je situován podlouhlý bazén, napojený skrze kamenné terasy na hlavní dům i obytné zázemí s venkovní jídelnou. Vpravo od podvodního schodiště je v bazénu přímo integrovaná vířivka, zarovnaná na úroveň hladiny vody.
Pokud jde o společné stolování, rodina si může vybrat ze dvou míst k tomu určených. Obě mají výhradní postavení. Venkovní jídelna, krytá pouze dřevěným roštem, je umístěna pouhých několik stop od kraje bazénu.
V rozevlátém domku s místem k posezení nechybí ani malá kuchyňka a vzadu koupelna. Této části domu je tedy zaručena naprostá nezávislost. Je tím zvýšen komfort obyvatel, kteří mohou přímo zde u bazénu strávit třeba celou neděli.
Zahrada je po celém obvodu osázena stromy a keři. Neprůhledná bariéra tújí zaručuje naprosté soukromí a zastává obstojně svou funkci živého plotu, oddělujícího zahradu od přilehlých ulic.
Od podélné terasy, lemující kraj hlavního domu, sestupuje na zelené nádvoří kaskáda tří schodišťových stupňů. Široké a dlouhé lavice mohou dobře fungovat i jako místo k posezení, k čemuž nabádá i trávník ponechaný mezi jednotlivým kamennými schody.
Dominantní postavení v domě má vnitřní jídelna, navazující na obývací pokoj. Její tři zbylé stěny jsou prosklené, a tak je interiér v přímém kontaktu s okolní zahradou a terasami. Čelní strana jídelny umožňuje projít rovnou po kamenném schodišti na travnaté nádvoří v centru zahradní dispozice.
Materiálově se v domě kombinují tři základní složky: dřevo, kov a kámen v různých podobách. Mahagonové stínící prvky kontrastují s bílými hliníkovými panely na přesazích střech. Kámen většinou objevíme na podlaze ve formě mramoru či jakou vápencový obklad podpěrných zdí.
Prostorná terasa, svažující se k bazénu, je vybavena lehátky a slunečníky a přímo vybízí ke klidnému nicnedělání. Bazén i přilehlá prostranství jsou dostatečně velkorysá, aby pojmula celou rodinu i s kupou přátel.
Od vstupu je naznačen průhled kolmým traktem ,zakončený privilegovanou jídelnou. Efekt je umocněn prodloužením černého rámu vchodových dveří, který se ve formě nízkého stupně položil na vydlážděné nádvoří.
Jídelna je se zbylými místnostmi propojena úzkou chodbou. Podélnou fasádu dále člení zálivy mezi rastrem černého rámu posuvných skleněných dveří. Ze všech obytných místností v přízemí lze velmi snadno vstoupit přímo na terasu.
Trávník v okolí domu přechází v záhony nízkých rostlinek. Cesty a nádvoří jsou lemovány tújemi či jinými keři, jasně určujícími koridor ústící ke vstupu. V noci jsou pochozí plochy nasvíceny tak, aby host mohl od vstupní branky pohodlně dorazit až ke dveřím.
Kryté garážové stání pohodlně pojme až tři vozidla. Jeho svrchní plášť tvoří vápencový obklad, zjemňující černé kovové rámy oken na západní straně domu. Po zaparkování auta může příchozí vstoupit postranními dveřmi do malé předsíně, navazující na TV pokoj a kuchyni.
Za garáží se nachází dlážděné nádvoří, kde se můžou auta pohodlně otočit či přímo parkovat. Z této plochy lze kolem venkovního grilu a záhonů s bylinkami dojít až na hlavní terasu přímo do jejího pravoúhlého ohybu.
Ve zdejší lokalitě stojí především historizující panské vily se sedlovou střechou a spoustou vikýřů. Zde je moderní stavba, jenž byla dokončena v roce 2018, spíše ojedinělým prvkem, vyčnívajícím z davu, který však nijak nenarušuje charakter okolí díky zahradě obklopené vzrostlými stromy.
Koupelna v apartmá majitelů propojuje na jižním konci obě dlouhé fasády. Skleněná vana přiléhá k západní stěně, která díky sklopeným dřevěným lamelám propouští světlo, ale nikoli lidské pohledy.
Oproti dominantnímu postavení jídelny je televizní pokoj lehce zapuštěný do objemu tak, aby měl dostatek stínu i soukromí. Po obou stranách však zůstávají průchozí chodby, a tak je vizuální propojenost místností v přízemí zachována.
Vstupní hala je osvětlena díky proskleným stěnám ve druhém patře. Sluneční paprsky se lámou skrze dřevěné lamely, a tak se interiér zbytečně nepřehřívá. Sekundárně toto světlo využívá i obývací pokoj, který je ukrytý pod střechou ve středu dispozice.
Jelikož klienti rádi tráví čas především venku a počasí na newyorském předměstí to umožňuje, bylo společenské jádro Old Westbury Residence umístěno do zahrady mezi zdi samotného domu, které jej udržují v soukromí.
Studio Mojo Stumer Associates působí ve svém oboru již přes 35 let. Zakládajícími členy jsou Thomas J. Mojo a Mark D. Stumer AIA, kteří společně s týmem cirka dvaceti architektů tvoří projekty zahrnující škálu od detailu interiéru až po rozsáhlé bytové domy.
Sídlo firmy se nachází na Long Islandu v New Yorku, kde také vznikl jeden z jejich nejnovějších projektů Old Westbury Residence.
Lokalita je velmi klidná, rezidenční, se spoustou zeleně a širokou nabídkou možností, jak využít volný čas například k rekreaci či sportu.
Oblast protíná rychlostní silnice Long Island Expy, propojující ostrov s centrem města, které je vzdálené půl hodiny jízdy autem.
Dům je určen pro velkou rodinu, často přijímající návštěvy z kruhu přátel či širšího příbuzenstva.
Základním stavebním kamenem návrhu se stala vize příjemného centrálního prostoru, kde se mohou spokojeně setkávat stálí obyvatelé a zároveň je dostatečně reprezentativní i pro pobyt hostů.
Budovy, svírající pravý úhel, kryjí severní a západní stranu a vytvářejí travnatou piazzu obklopenou terasami.
Hlavní dvoupatrový dům s návazností na příjezdovou cestu skrze prostranství pro parkování vozidel stráží terasy ze západu. Severní křídlo je pak věnováno menší stavbě, sloužící jako polouzavřené zázemí pro obývací prostor v zahradě.
Součástí je zastřešená terasa, stínící venkovní jídelnu, a na přilehlou terasu navazuje velkorysý bazén se zabudovanou vířivkou.
Do domu vedou dvoje vchodové dveře, navazující na dvě parkovací prostranství. Architektura vstupních bran vyjadřuje odlišnost osob, jenž jimi procházejí.
Z boku jsou umístěny malé dveře, navazující na kryté garážové stání, které mile uvítá každodenně příchozího obyvatele domu.
Naopak velký reprezentativní vchod umístěný v západní fasádě slouží především pro uvítání návštěv, které jako první spatří otevřené dvoupatrové foyer, vytvářející předsálí obývacího pokoje.
Jako host již od příchodu vidíme skrze halu, posezení a jídelnu do zahrady.
Na východní fasádě domu je umístěn poloprůhledný trakt obytných místností, jež disponují vysokými prosklenými stěnami, zprostředkovávajícími výhled i fyzické propojení s venkovním nádvořím.
Zajímavým prvkem je prosklená jídelna, vybočující z linie půdorysu směrem do zahrady. Společné stolování je tak postaveno na nejvýznamnější místo v domě jako centrum, kde se rodina setkává.
Mezi jídelnou a přípravnou jídla jsou umístěny dva obývací prostory, přičemž jeden je opět soukromější a druhý více reprezentativní. Kuchyň osídluje severovýchodní roh domu.
K pracovní ploše uprostřed náleží vestavěné skříně v sousedních dvou stěnách, bar a menší stůl s výhledem do zahrady.
Na opačném konci přízemí se nachází hlavní apartmá majitelů domu. Ložnice a společná pracovna opět disponují výhledem na zahradu a koupelna a velkorysá šatna patří již do zadního traktu.
Všeobecně v tomto podlaží platí řád podélného rozdělení na obsluhované a obsluhující prostory, které odděluje jedna dlouhá chodba s centrem v přijímací aule.
Obě poschodí propojuje dvouramenné dřevěné schodiště, umístěné hned vlevo od vstupní haly. Patro je věnováno třem soukromým apartmá a jednomu salonku, společnému všem ložnicím.
Nejvýznamnější prostor domu je však před obvodovými zdmi, které se snaží svými okny smazat jakoukoli hranici. Definice domova se zde vznáší někde na spojnici dvou jídelen.
Nejspíš probleskuje střídavě nad zeleným trávníkem a klidnou vodní hladinou, od které se během společného jídla odrážejí lidské hlasy.
