Raz, dva, tři, čtyři… The Wave!

Projekt byl dlouho promýšlen a koncipován. Výsledek práce se dostavil roku 2016, kdy byl Wave House finálně zkolaudován.

Dvoupatrový rodinný dům zaujímá 530 m2 obytné plochy, přičemž pozemek má rozlohu asi dvojnásobně větší, podle benátských standardů.

Otvory pro okna jsou přesně vyřezány do hliníkového pláště z tenkých tvarovaných plechů.

Součástí hlubokého bazénu s podhladinovým podsvícením je i vířivá lázeň, hladce zasazená pod reflektující hladinu.

Přední blok garáží lze zprava obejít po kameném chodníku, který obchází bazén a končí u kryté venkovní terasy.

V noci svítí The Wave House jako medůza vyplavená na pláž a čekající na příliv, až ji moře opět vtáhne do své vířící náruče.

Honosný vstup do domu se pyšní masivními dřevěnými dveřmi v šířce devíti stop (cca 2,7 m).

Vjezd do garáže a samotný vstup do domu jsou jakoby utopené mezi vlnami fasády, tudíž je soukromí izolováno od uliční strany.

Kryté stání, propojené s domem přes technickou místnost se skladem, je dimenzované pro dvě osobní vozidla.

Zrcadlové okno na konci chodby ve druhém podlaží funguje přes den spíš jako plocha promítající oblohu, a udržuje tak vzájemné propojení mezi stavbou a exteriérem.

Podobný software, jaký byl využit ke zhotovení pláště The Wave House, se také uplatňuje při výrobě lodí a letadel.

Z obývacího pokoje vidíme přes krytou terasu až na zadní dvorek. Prostoru atria tento trik dodává úplně jinou hloubku, než kdyby bylo ukončeno pevnou zdí.

Zatímco rodiče mohou klidně relaxovat u bazénu, děti mají svůj prostor ke hrám na zatravněné zahradě.

Prosklené stěny, dosahující výšky téměř tří metrů, zůstávají po většinu dne otevřené a regulují cirkulaci vzduchu v interiéru

Kyvné či posuvné dveře zajišťují prostoru transparentnost a kontinualitu. Jejich velkým milovníkem byl mimo jiné Charles-Édouard Jeanneret, známý především pod jménem Le Corbusier.

Převýšený strop obývacího pokoje se dotýká hranice čtrnácti stop (cca 4,3 m), což způsobuje umocnění efektu velkolepos

Kuchyň s výhledem do zahrady funguje na principu solitérního pracovního pultu se zavěšenou digestoří. Pracovní plocha je přístupná z obou stran a dá se využít i ke stolování.

Linie chodby, procházející napříč domem, zakončená dveřmi nebo oknem, je prvek, který se objevuje v obou podlažích.

Kromě velkého jídelního stolu je na druhé straně kuchňského pultu ještě jeden menší, fungující především ráno, když má každý z obyvatel domu jiný režim.

Organické motivy jsou promítány i do interiéru, stěny zdobí bílé plastiky s reliéfem přírodních elementů.

Stavba je ideálním rodinným domem s místnostmi určenými k potkávání, ale i s prostory vyhrazenými soukromí každého jejího obyvatele.

Schody do patra osvětlují tři stropní světlíky, které zároveň pouštějí slunce i do dlouhé chodby, probíhající jádrem domu.

„Stěny a podlahy jsou lyrické jako příroda, bez jakéhokoliv opakování, přinášející vnější atmosféru do interiéru,“ říká architekt.

Hlavní ložnice je prakticky jednotka sama o sobě. S průchozí šatnou a vlastní koupelnou zaujímá více než třetinu obytného patra.

Při pohledu z ulice Mornigside ve Venice, přímořské čtvrti Los Angeles v kalifornii, vypadá pozemek s číslem 1234 spíše jako pěnící příboj oceánu. Tekoucí hmota střechy se zvedá do výšky a zaplavuje rodinný dům s příhodným jménem The wave house.

Stavba, nebo možná spíše vlnící se socha je dílem kalifornského designéra, umělce a architekta Maria Romana. Autor do jazyka architektury zavádí nářečí organických tvarů, které nacházíme v přírodě.

Stěny, okna i okapy zde nahrazují elementy, které evokují pojmenování blízké slovům jako peří, šupiny, ploutve nebo vlnobití. Romano, nacházející inspiraci v organických křivkách, přetváří své nápady pomocí

počítačových programů ve svérázná díla, zahalená do zvlněných kůží. „Můj cíl bylo rozostřit linii mezi střechou a stěnami, prvním a druhým podlažím, docílit pocitu kontinuity, procházející od země až k nebi,“ říká architekt.

„Světlo se mění v průběhu dne, proto používáme zajímavé variace tvarovaných panelů bílé barvy, která dobře pracuje se stíny.“

Krytina tvoří desky z bílého hliníku, která se jedna od druhé liší stejně jako v přírodě vlna od vlny. Pomocí speciálního softwaru a počítačových programů, jako je například Rhino´s Grasshopper, dakázali

Romano a jeho konstrukční tým vytvořit vzorec, podle kterého bylo digitálně zpracováno více než 300 rozdílných zvlněných panelů. Jednotlivé díly válcové plochy byly následně rozvinuty a nařezány pomocí CNC (computer numeric control) technologie.

Proces zpracování probíhal podobně jako výroba v krejčovské dílně. Nakonec byly části fasády jako puzzle seskládány a připevněny ke konstrukci z ocelových nosníků, přičemž mezi panely byla ponechána mezera široká přesně 1 a ¾ palce (cca 4,5 cm).

Konečným výsledkem je architektonický objekt, vyjádřitelný třemi slovy: plynulost, dynamika a elegance. Vstupní brána je při pohledu z ulice skryta mezi bílými vlnami.

Chodník vedoucí pod tekoucí střechou uhýbá vlevo od cedrových vrat, před kterými se fasáda rozestupuje a podél stran klesá k zemi. Dřevěnými kyvadlovými dveřmi s výraznou strukturou let proplouváme do domu. Dlouhá chodba

nás zavede do obývacího pokoje s vysokým stropem, což nás hned na začátku oslní. Všechny místnosti v prvním podlaží jsou účelové, společné a otevřené do atria, které je ze tří stran určeno stěnami stavby.

Zatímco obývací pokoj lemuje kratší stranu venkovního prostoru, kuchyňský pult a jídelna se táhnou podél. Na druhém konci vytyčuje poslední hranici venkovní terasa, zastřešená objemem druhého podlaží.

Chodba probíhající podél fasády celým přízemím sousedí s venkovním krytým podloubím, fungujícím jako přechodná oblast mezi domem a exteriérem.

Prosklené stěny slouží životu v teplých přímořských oblastech, posuvné dveře jsou většinu času otevřeny do atria a smazávají tak hranici venkovního a vnitřního prostoru. Otevřené velkorysé průchozí prostory jsou opakem privátního

patra. Po schodech se dostáváme do intimní oblasti, kde každý obyvatel nalézá svůj vlastní prostor.

Celkem čtyři ložnice, tři koupelny, prádelna a jeden multifunkční pokoj slouží svým majitelům více

než dostatečně. Hlavní hložnice s průchozí šatnou a soukromou koupelnou je orientována na konec domu nad krytou terasu. To propůjčuje rohovým místnostem (ložnice a koupelna) maximální přitažlivost v podobě možnosti osvětlení ze tří světových stran.

Ostatní ložnice jsou orientovány k fasádě obrácené k atriu, a tudíž poskytují větší soukromí, než kdyby byly situovány na kraj domu.

Těžištěm zahrady je samozřejmě atrium s venkovním bazénem s vestavěnou vířivkou jehož hladina promlouvá se zvlněnou fasádou. Na nejdelší, podélné zdi, tvořící nádvoří, je aplikován odlišný typ fasády.

Má podobný kontext i vzhled, jaké vidíme na zbytku stavby, avšak povrch je utvářen na jiném principu. Opět se jedná o unikátní technologii, přičemž každý prvek je originálem, ale Romano

stříbrné plechy spíše než k vlnám přirovnává k ptačímu peří. Stejně jako ptáka chrání tento plášť stavbu před vodou a dalšími nežádoucími vlivy.

Navíc pod touto krytinou vzniká vzduchová mezera, napomáhající k odvětrávání fasády, a tím také její dlouhodobější trvanlivosti.

Kontakt: Mario Romano Design & Development, llc (architektonický projekt

a realizace), Santa Monica CA, USA, www.marioromano.com

Text: Karolína Hausenblsová, Foto: Mario Romano Design & Development, LLC