Okouzlující místo pro odpočinek a meditaci

Čelní pohled na hlavní pavilon s předsunutou terasou a prosklenou jídelnou na betonové platformě. Je situován na nejvyšším místě pozemku s nejlepším výhledem na okolní divokou horskou scenérii centrálního Mexika.

: Kvadratickou strukturu pavilonů doplňují vodní nádrže s dešťovou vodou, které umožňují pěstovat bohaté rostlinstvo včetně výrazného papyru.

: Vodní živel je v sídle Casa Graciela všudypřítomný. Zanořená fontána přináší dynamický prvek do pravoúhlé stavební struktury z betonu a kamene, uklidňující zurčení vody podtrhuje atmosféru odpočinkového sídla.

Boční pohled na hlavní pavilon v Casa Graciela. Stojí na nejvyšším místě pozemku, pod ním je jeden z dalších pavilonů, za ním nádherný pohled na rozeklané horské pásmo se skalními útvary El Dadito a El Dado.

Jeden ze soukromých pavilonů v podobě kostky z betonových dílců stojí u kraje pozemku, ochranné zdi jsou tvořeny drobným kamenným zdivem a kamennými bloky, připomínajícími pyramidy předkolumbovské Ameriky

Horský hřeben se skalními útvary se odrážejí ve vodní hladině bazénu, vlevo jeden z pavilonů. Tlumená teplá barevnost kamenných ochranných zdí přináší klid do vysoce estetického prostředí, určeného k odpočinku a kontemplaci.

Obytná část se čtyřmi ložnicemi a největší terasou je umístěna na nejvyšším místě svažitého pozemku. Kamenné schody na terasu připomínají stupně pradávných indiánských pyramid.

Casa Graciela zapadá i svou výškou do okolního prostředí, dynamicky ztvárněné průčelí s otevřenou terasou a prosklenou jídelnou dodává pocit volnosti a vzdušnosti.

Centrální pohled do hlavního pavilonu s úzkým průchodem a s předsunutými lodžiemi, které chrání ložnice před ostrým sluncem. Symetrické zahrady mají polopouštní charakter.

Obytné prostory s prosklenými stěnami umožňují hostům nerušené soukromí s vlastními přízemními lodžiemi. Stavba z pohledového betonu je skloubena s místním kamenným materiálem a doplněna střídmou zelení.

Obložení pavilonu je z místního kamene, střešní překlady jsou betonové. Obytné zázemí je větráno řadou menších okenních průduchů.

Polopouštní zahrada za pavilony se zachovanými původními starými vzrostlými stromy a betonovými lavičkami slouží k odpočinku během největšího poledního žáru.

Víceúrovňová vzdušná, a přitom vznosná chodba, obložená kamennými bloky, slouží jako průchod ke společným obývacím prostorům, jídelně a hlavní terase.

Průchozí chodby mezi apartmány jsou svým promyšleným měřítkem s nezvyklou výškou odvozeny z prastaré indiánské architektury a podtrhují atmosféru výjimečného místa. Betonové překlady a zdi z místního kamene postupně získávají patinu, aby splynuly s okolím.

: Hlavní jídelna s obývacím prostorem je citlivě vybavena nábytkem z masivního dřeva. Místnosti oživuje jen několik výraznějších barevných akcentů. Hlavní vlastností prostoru je uchování chladu, vzdušnost a zaměření na okolní krajinu.

Úchvatná víkendová usedlost Casa Graciela v městečku Santiago Tepetlapan v horách centrálního Mexika byla stvořena pro absolutní relax movité klientely.

Zpracování pozemku do různých výškových úrovní, využití nádrží zachycujících dešťovou vodu a orientace na působivé výhledy na rozeklaný horský hřeben se zbytky indiánské pyramidy vytvořily neopakovatelné místo se silnou duchovní atmosférou.

Víkendový GP House s názvem Casa Graciela je jednou z usedlostí, které v posledních letech ve velkém množství vznikají jihozápadně od obrovské městské aglomerace – více než dvacetimilionového Mexico City.

Právě do této oblasti centrálního Mexika ve státě Morelos, ležícího v nadmořské výšce přes 2 tisíce metrů n. m., se uchylují zámožnější

Mexičané před obtížným smogem a nedýchatelnou letní výhní mexického hlavního města. Casa Graciela

v Santiago Tepetlapan vyrostlo v lokalitě Tepoztlán, která je prvotřídní turistickou destinací.

V blízkých horách jsou pozůstatky dávné indiánské pyramidy, přírodní park nabízí sportovní vyžití od turistiky po horolezectví, v malých obcích regionu se uchovává dědictví původních řemesel a koná se tu mnoho prastarých lidových slavností, např. unikátní mexický Den mrtvých s příslušnými kroji a rituály.

Návštěvníky láká také vyvážené příjemné klima, které umožňuje celoroční pobyt venku.

GP House Casa Graciela vznikal v letech 2012–2014 podle návrhu architektů Jorge Ambrosiho a Gabriely Etchegaray. Tvoří ho pavilony s ložnicemi a zázemím, zastřešená jídelna s obývacími prostory, vodní plochy a kryté i volné terasy.

Obytná plocha činí 360 m2, celý areál pak 3875 m2 . Při projektování stáli mexičtí architekti před obtížnými technickými problémy a zadali si několik ekologických cílů, jako je maximální využití místních materiálů a hospodaření s vodou.

Na svažitém, nepříliš širokém a současně protáhlém pozemku usilovali vytvořit prostředí s volným prolínáním vnitřních a vnějších prostor, uzavřených obytných pavilonů, teras a zahrad.

Museli co nejlépe využít daný terén, zhodnotit estetický potenciál míst a s nádhernými výhledy do okolí, a to vše při zachování nejvyšších standardů současného bydlení.

Jednou z nejtěžších překážek byl nedostatek infrastruktury, hlavně přívodů pitné a užitkové vody.

Sídlo má nyní vlastní systém pro získávání pitné vody z přírodních pramenů a nádrže na sběr dešťové vody, kterou je možné po náročných terénních úpravách pasivně zavlažovat zahrady. Právě sběr dešťové vody

se ukázal jako velmi produktivní, srážkové úhrny jsou zde totiž v zimním období dešťů tak silné, že v blízkých horách pravidelně vzniká ponorná řeka.

Tato úspěšně vyřešená technologická a ekologická výzva nakonec dvojici architektů inspirovala k vytvoření zajímavých vodních prvků, od mělkých vodních nádrží plných rostlinstva, malých jezírek, v nichž se odrážejí oblaka i horské vrcholy a kruhového bazénu až po vodní kanál, který pomocí pouhé gravitace zavlažuje níže položené části pozemku. Získané

vodní plochy a zahrady osázené původním rostlinstvem dále přispívají k vylepšení mikroklimatu, snížení vysokých teplot, které se zde vyskytují navzdory vysoké nadmořské výšce, a k zvlhčení suchého vzduchu.

Lokalita, v níž se Casa Graciela nachází, nese přívlastek „magico“, tajemný, což souvisí jak s dávnými památkami předkolumbovské Ameriky, legendami a slavnostmi, ale také se zmíněnou ponornou řekou a divokým, až pohádkovým panoramatem hor.

Jedním z cílů obou architektů bylo podtrhnout tuto atmosféru a vytvořit výjimečné kontemplativní místo, v němž se hosté odpoutají od všedních starostí. Duševnímu odpočinku pomáhá všudypřítomné nepřetržité zurčení vody, ale také koncept staveb.

Pravoúhlé, symetrické a racionalizující symetrické rozvržení hmoty pavilonů, teras, podpěrných zdí, schodů a atriových předělů vytváří systém průhledů a jakoby zarámovaných obrazových kompozic. To vše přispívá k silné estetické a duchovní atmosféře rezidence.

Veškeré stavby provedly lokální firmy s využitím místních materiálů, od dřeva přes kamennou dlažbu a bloky až po mramor a beton z místních surovin.

Tyto základní a jednoduché materiály byly vybrány tak, aby novostavbu co nejvíce přiblížily charakteru regionálních staveb. Záměrně jsou volně ponechány povětrnostním podmínkám, aby získaly patinu a postupně splynuly s okolním přírodním prostředím.

Text: Blanka Stehlíková, Foto: Rafael Gamo for Jorge Ambrosi y Gabriela Etchegaray Arachitects

Kontakt: Jorge Ambrosi y Gabriela Etchegaray Architects (architektonický projekt), info@amet.mx,

www.amet.mx