Dům je chráněn od pohledů z ulice sérií
nenásilných, avšak efektně funkčních „bariér“.
Kromě perforované fasády, na niž navazují
originálně pojaté kamenné zdi, je hlavním
aktérem rovněž mohutný strom Papelillo.
Oázu uprostřed dispozice
domu tvoří dlážděné nádvoří s bazénem, jehož
umístění bylo již při návrhu určeno polohou
vzrostlého listnatého stromu v zadní části
parcely
Dům je chráněn od pohledů z ulice sérií
nenásilných, avšak efektně funkčních „bariér“.
Kromě perforované fasády, na niž navazují
originálně pojaté kamenné zdi, je hlavním
aktérem rovněž mohutný strom Papelillo.
Zastřešení
venkovní jídelny, které v patře
vytvořilo prostor pro terasu jedné
z ložnic, zakončuje v zahradní části
půdorys ve tvaru podkovy, a dotváří
tak tvar domu, chránící středový
dvůr.
Dvě ložnice v zalomeném
křídle domu disponují krytými
balkony s perforovanou zdí,
zabraňující pronikání vizuálního
smogu z ulice. Otevřený výhled je
naopak směřován do dvora.
Boční stranu
atria odděluje od sousedů betonová
zeď, do které architekti zakomponovali
kovový žlab s funkcí venkovní sprchy.
Minimalisticky ztvárněné kompozice
vodních elementů evokuje vodopád,
spadající do proudem vyhloubené tůně.
Bazén je středem společenského
života domu, v horkém tropickém počasí
osvěžuje vzduch pouze svou přítomností
a společně s rostlinami vytváří příjemné
prostředí obytné zahrady
Dům zastírá svou masu
kompaktním uspořádáním. Ve skutečnosti se jedná
o 342 m2
zastavěné plochy, která mimo jiné nabízí
tři luxusní a prostorově velkorysé ložnice s vlastními
koupelnami, šatnami a komfortními pracovními
kouty
Skleněná fasáda ve dvoře je v přízemí tvořena
vysokými posuvnými tabulemi, které po otevření
sjednocují prostor v jeden průchozí celek.
Krátká zatáčka
příjezdové vozovky sousedí s dlážděným chodníkem,
prorostlým trávou. Obě cesty ústí pod visuté patro
k hlavnímu vstupu a garážovému stání pro dvě
vozidla.
Betonové perforované tvárnice
tvoří poloprůhlednou mříž a v místní architektuře
patří k typickým prvkům. V tropickém prostředí
dokážou fungovat jako „druhá kůže“, jež větrá a stíní
zároveň.
Skrze dvoupatrový prostor nad sezením vede
galerie na ocelových trámech, ústící k jedné z ložnic.
Celý prostor prosvětluje velkoplošné prosklené okno,
obrácené do zahrady
Otevřená společenská zóna plynule navazuje
na horní podlaží a zajímavostí je i možnost promítání filmů přímo na zadní stěnu
nad sedací zónou.
Jedna z koupelen, náležící k největší ložnici,
disponuje vanou a minimalistickým koupelnovým vybavením v dekoru světlého
dřeva. Dostatečné velké okno jistí přísun světla při zachování absolutního
soukromí.
Zajímavé prostorové hry je dosaženo snížením obývacího pokoje oproti
zbylé části přízemí. Sedací zóna je zhotovena pod úrovní podlahy jídelny
s kuchyní. Pohodlné polstry nese dřevěná konstrukce z masivního dřeva.
V ložnici je viditelně zakomponován odkaz na hlavní konstrukční materiál stavby. Pohledový beton s přiznaným bedněním tvoří jednu z ploch místností, jež kontrastuje s monotónností všudypřítomné bílé omítky.
Interiér je sladěn do jedné barevné palety. Hlavnímu slovu bílé barvy přizvukuje světlé dřevo ve formě vestavěného nábytku, vyrobeného na míru, podhledů a stupňů dvojramenného schodiště, propojujícího obě podlaží.
Konceptem architektonického návrhu je dvoustrannost obou hlavních fasád. Zatímco vnější bariéra ztělesňuje elegantní neprůhlednost, prosklené stěny rámující vnitřní dvůr/nádvoří podporují propojení
zahrady a interiéru.
Dům s půdorysem ve tvaru koňské podkovy si chrání své vnitřní nádvoří, dlážděné kamennou dlažbou obíhající kolem otevřeného bazénu. Stín namísto střechy poskytuje rozvětvená koruna stromu, v Mexiku známého jako Papelillo.
Tento název odkazuje k papírové červené kůře, která se během změny ročních období z kmenu odlupuje. Strom se stal neoddělitelnou součástí domu již během návrhu, stejně tak jako jeho starší bratr, usídlený mezi vchodovými dveřmi a vstupní brankou.
Umístění domu i jeho kompozice využily potenciálu parcely se vzrostlými stromy. Respekt k přírodě a topografii pozemku se vyplatil, stromy halí bílé plochy vily do kmitavého stínu svých listů, chrání soukromí obyvatel před pohledy
zvenčí svými rozložitými korunami a zajišťují stín i příjemný okysličený vzduch v zahradě. Autorem architektonického konceptu je kolektiv designérů ze studia Di Frenna Arquitectos, vedený hlavním architektem Matiem Di Frennou Müllerem.
Kancelář sídlí v mexické Colimě, nedaleko lokace samotné parcely, náležící domu Casa la Blanca, jehož realizace byla dokončena v roce 2018. Jedná se o moderní minimalistickou dvoupatrovou rodinnou vilu. Konceptem je dvoustrannost obou hlavních fasád.
Pohledová lícová strana, obrácená do zahrady a k ulici, se chová tajemně díky své polo průhlednosti, dosažené výrazným estetickým a zároveň funkčním perforováním.
Naopak rubová fasáda, rámující vnitřní nádvoří, je prosklená, prosvětlená, propojující, pouze jemně naznačující hranici mezi domem a zahradou.
Ve dvoře u bazénu tak mohou obyvatelé žít svůj život v soukromí navzdory umístění v těsné vilové zástavbě a nevelké rozloze pozemků, z nichž není daleko k sousedům.
Venkovní prostor dlážděné terasy se dělí na otevřenou část u bazénu a krytou jídelnu pod pergolou. Dohromady s přízemím interiéru, kde se nacházejí kuchyně a obývací pokoj, vznikl velmi příjemný obytný prostor, využívající benefitu propojení se zahradou. Patro je věnováno ložnicím a jejich rozmístění i orientace výhledů
jsou navrženy s ohledem na maximalizaci soukromí, jež v místech, kde je to potřeba, podporují perforované stěny.
Kontakt: DI FRENNA ARQUITECTOS (architektonický návrh), Tercer anillo periférico #137, Local 5. Col. Esmeralda Norte. C.P. 28017, Mexiko, www.difrennaarquitectos.com, direccion@difrennaarquitectos.com