Dům je chráněn od pohledů z ulice sérií nenásilných, avšak efektně funkčních „bariér“. Kromě perforované fasády, na niž navazují originálně pojaté kamenné zdi, je hlavním aktérem rovněž mohutný strom Papelillo.
Oázu uprostřed dispozice domu tvoří dlážděné nádvoří s bazénem, jehož umístění bylo již při návrhu určeno polohou vzrostlého listnatého stromu v zadní části parcely
Dům je chráněn od pohledů z ulice sérií nenásilných, avšak efektně funkčních „bariér“. Kromě perforované fasády, na niž navazují originálně pojaté kamenné zdi, je hlavním aktérem rovněž mohutný strom Papelillo.
Zastřešení venkovní jídelny, které v patře vytvořilo prostor pro terasu jedné z ložnic, zakončuje v zahradní části půdorys ve tvaru podkovy, a dotváří tak tvar domu, chránící středový dvůr.
Dvě ložnice v zalomeném křídle domu disponují krytými balkony s perforovanou zdí, zabraňující pronikání vizuálního smogu z ulice. Otevřený výhled je naopak směřován do dvora.
Boční stranu atria odděluje od sousedů betonová zeď, do které architekti zakomponovali kovový žlab s funkcí venkovní sprchy. Minimalisticky ztvárněné kompozice vodních elementů evokuje vodopád, spadající do proudem vyhloubené tůně.
Bazén je středem společenského života domu, v horkém tropickém počasí osvěžuje vzduch pouze svou přítomností a společně s rostlinami vytváří příjemné prostředí obytné zahrady
Dům zastírá svou masu kompaktním uspořádáním. Ve skutečnosti se jedná o 342 m2 zastavěné plochy, která mimo jiné nabízí tři luxusní a prostorově velkorysé ložnice s vlastními koupelnami, šatnami a komfortními pracovními kouty
Skleněná fasáda ve dvoře je v přízemí tvořena vysokými posuvnými tabulemi, které po otevření sjednocují prostor v jeden průchozí celek.
Krátká zatáčka příjezdové vozovky sousedí s dlážděným chodníkem, prorostlým trávou. Obě cesty ústí pod visuté patro k hlavnímu vstupu a garážovému stání pro dvě vozidla.
Betonové perforované tvárnice tvoří poloprůhlednou mříž a v místní architektuře patří k typickým prvkům. V tropickém prostředí dokážou fungovat jako „druhá kůže“, jež větrá a stíní zároveň.
Skrze dvoupatrový prostor nad sezením vede galerie na ocelových trámech, ústící k jedné z ložnic. Celý prostor prosvětluje velkoplošné prosklené okno, obrácené do zahrady
Otevřená společenská zóna plynule navazuje na horní podlaží a zajímavostí je i možnost promítání filmů přímo na zadní stěnu nad sedací zónou.
Jedna z koupelen, náležící k největší ložnici, disponuje vanou a minimalistickým koupelnovým vybavením v dekoru světlého dřeva. Dostatečné velké okno jistí přísun světla při zachování absolutního soukromí.
Zajímavé prostorové hry je dosaženo snížením obývacího pokoje oproti zbylé části přízemí. Sedací zóna je zhotovena pod úrovní podlahy jídelny s kuchyní. Pohodlné polstry nese dřevěná konstrukce z masivního dřeva.
V ložnici je viditelně zakomponován odkaz na hlavní konstrukční materiál stavby. Pohledový beton s přiznaným bedněním tvoří jednu z ploch místností, jež kontrastuje s monotónností všudypřítomné bílé omítky.
Interiér je sladěn do jedné barevné palety. Hlavnímu slovu bílé barvy přizvukuje světlé dřevo ve formě vestavěného nábytku, vyrobeného na míru, podhledů a stupňů dvojramenného schodiště, propojujícího obě podlaží.
Konceptem architektonického návrhu je dvoustrannost obou hlavních fasád. Zatímco vnější bariéra ztělesňuje elegantní neprůhlednost, prosklené stěny rámující vnitřní dvůr/nádvoří podporují propojení
zahrady a interiéru.
Dům s půdorysem ve tvaru koňské podkovy si chrání své vnitřní nádvoří, dlážděné kamennou dlažbou obíhající kolem otevřeného bazénu. Stín namísto střechy poskytuje rozvětvená koruna stromu, v Mexiku známého jako Papelillo.
Tento název odkazuje k papírové červené kůře, která se během změny ročních období z kmenu odlupuje. Strom se stal neoddělitelnou součástí domu již během návrhu, stejně tak jako jeho starší bratr, usídlený mezi vchodovými dveřmi a vstupní brankou.
Umístění domu i jeho kompozice využily potenciálu parcely se vzrostlými stromy. Respekt k přírodě a topografii pozemku se vyplatil, stromy halí bílé plochy vily do kmitavého stínu svých listů, chrání soukromí obyvatel před pohledy
zvenčí svými rozložitými korunami a zajišťují stín i příjemný okysličený vzduch v zahradě. Autorem architektonického konceptu je kolektiv designérů ze studia Di Frenna Arquitectos, vedený hlavním architektem Matiem Di Frennou Müllerem.
Kancelář sídlí v mexické Colimě, nedaleko lokace samotné parcely, náležící domu Casa la Blanca, jehož realizace byla dokončena v roce 2018. Jedná se o moderní minimalistickou dvoupatrovou rodinnou vilu. Konceptem je dvoustrannost obou hlavních fasád.
Pohledová lícová strana, obrácená do zahrady a k ulici, se chová tajemně díky své polo průhlednosti, dosažené výrazným estetickým a zároveň funkčním perforováním.
Naopak rubová fasáda, rámující vnitřní nádvoří, je prosklená, prosvětlená, propojující, pouze jemně naznačující hranici mezi domem a zahradou.
Ve dvoře u bazénu tak mohou obyvatelé žít svůj život v soukromí navzdory umístění v těsné vilové zástavbě a nevelké rozloze pozemků, z nichž není daleko k sousedům.
Venkovní prostor dlážděné terasy se dělí na otevřenou část u bazénu a krytou jídelnu pod pergolou. Dohromady s přízemím interiéru, kde se nacházejí kuchyně a obývací pokoj, vznikl velmi příjemný obytný prostor, využívající benefitu propojení se zahradou. Patro je věnováno ložnicím a jejich rozmístění i orientace výhledů
jsou navrženy s ohledem na maximalizaci soukromí, jež v místech, kde je to potřeba, podporují perforované stěny.
Kontakt: DI FRENNA ARQUITECTOS (architektonický návrh), Tercer anillo periférico #137, Local 5. Col. Esmeralda Norte. C.P. 28017, Mexiko, www.difrennaarquitectos.com, direccion@difrennaarquitectos.com
