Kdo by nemiloval večerní romantiku na terase. Díky tomuto pohledu je možné si udělat jasnější představu o tom, jak i poměrně malý pozemek lze využít k umístění různých odpočinkových zón, aniž by celek působil přeplněně či dokonce stísněně.
Terasa má své kouzlo i po setmění, kdy se rozhoří ohniště a rozsvítí se světla na terase. Díky teplému podnebí se tady dá příjemně posedět až dlouho do noci.
Východ z domu, opatřený rozměrnými posuvnými dveřmi v hliníkovém rámu, míří na jednu z mnoha teras, jejíž paluba je obložená dřevem v medovém odstínu. Horké klima v tomto místě zmírňuje malá nádrž s vodními rostlinami.
Mezi křesly, umístěnými proti velkoformátovému oknu, stojí další z designových stolků, tentokrát jde o hnědý skleněný model Naia ve stylu scandi od značky Dutchbone.
Díky dokonale promyšlené otevřené kompozici spodního patra je prakticky z každého místa dokonalý přehled o ději v celém přízemí. Navazují zde na sebe kuchyně, jídelna, obývací pokoj i klubová zóna.
Zvlášť půvabné je zákoutí pro odpočinkové posezení. I když zahrada není zrovna veliká, díky promyšlenému naplánování každého, i sebemenšího detailu má návštěvník pocit útulnosti.
Jako na dovolené v luxusním plážovém resortu se návštěvníci cítí na terase bazénu vily Venice House, nacházející se na okraji životem pulzujícího Los Angeles. Její kouzlo pramení z použité barevnosti s převahou bílé s azurovými akcenty.
Další z venkovních posezení je situováno kolem elegantního ohniště. Na pohodlnou lavici a křesla s výpletem se pohodlně usadí i větší společnost. Místo je využíváno především v pozdních večerních a nočních hodinách.
Venkovní jídelna, umístěná na kryté terase, se nachází v těsném sousedství bazénu. I tady se lze setkat se stále se opakující azurovou modří, tentokrát v podobě čalounění polstrovaných židlí.
Ve spodním patře hlavního domu se nachází obývák s otevřeným plánem. Designový konferenční stolek od návrháře Isamua Noguchiho s nohami z ořechového dřeva svým organickým tvarem odpovídá zvolenému konceptu.
Celkový pohled do otevřené dispozice obývacího pokoje. Pohovky v přední části mají tradičně barvu azurového moře a písčité pláže. Koberec pod nimi evokuje přílivový bazén.
Jídelna pro všední stolování přímo navazuje na kuchyni. Je zařízena jednoduchými židlemi, čalouněnými sametem v hlubokém petrolejovém odstínu, který krásně kontrastuje se všudypřítomnou azurovou.
Menší kuchyně, která slouží jako servisní zázemí pro jídelnu na terase, je zhotovena ze stejného materiálu jako hlavní kulinářská zóna – černý kompozit Caesarstone doplňují skříňky z ořechového masivu.
Hlavní kuchyně, která v podstatě tvoří osu domu spíše než užitkový prostor, evokuje modulární obývákový nábytek, zhotovený z masivního ořechového dřeva. Pracovní desky využívají praktických kvalit černého kompozitu.
Další z koupelen díky tmavě modré tapetě na stěně působí, jako by se právě vynořila z mořských hlubin. Zrcadlo v masivním rámu dodává prostoru potřebnou hloubku.
Samonosné ocelové schody, které spojují přízemí se společenskými místnostmi a ložnicemi v patře, jsou páteří celého domu a zároveň i jeho nepřehlédnutelnou dominantou.
Nepřekvapuje, že ani koupelny se barevně nevymykají zvolenému stylu. Také tady je nábytek z dřevěného masivu a na něm černá kompozitní deska. Dekor keramického obkladu připomíná drobné vlnky na poklidné hladině moře.
Vstup do domu není nijak impozantní, o to větší překvapení poskytnou prostory, které se před návštěvníkem otevřou v následujících místnostech.
Asi nejpůvabnější je dámská ložnice, kterou kromě jiného zdobí tapeta se stylizovanými ptáčky. Po ránu při výhledu z okna musí mít její uživatelka pocit, jako by se chtěli rozlétnout ven do kraje.
Rovněž menší ložnice v hlavním domě ctí stylovou čistotu. Architekt se tu však postaral o funkční a komfortní zázemí s knihovou a čtenářským křeslem Lounge Chair, za jehož designem stojí Charles a Ray Eamesovi.
Koupelna u dámské ložnice sice není z největších, své uživatelce však poskytuje veškerý potřebný komfort. Krásná je především vana se skleněnou zástěnou anebo obklad stěn azurovou mozaikou.
Motiv moře a písečné pláže se line napříč celým domem. Až téměř důsledně jsou podlahy provedeny v pískové barvě, vyšší linie jsou pak v různých tónech modré. Zde je pro změnu použita blankytná.
O tom, že majitel domu má blízko k umění, pozorovatele přesvědčí i sbírka historických plakátů, rozvěšená na stěně nad jednou z pohovek. Jinak chladnou travertinovou podlahu zútulňuje pískový koberec.
V domě se našlo místo také na menší pracovnu, netradičně spojenou s posilovnou. Místnost je díky otevřené galerii vizuálně propojená se spodním patrem a umožňuje pocitovou blízkost s děním o patro níže.
Dokonalá relaxace u bazénu se neobejde bez občerstvení. Proto je součástí servisní místnosti i malá přípravna a chladnička, ve které jsou stále k dispozici dostatečné zásoby dobře vychlazených nápojů.
Přízemí domku pro hosty funguje jako zázemí pro bazén, jehož součástí je například prostorná odpočívárna. Ve skladu je místo pro plážové osušky či župany, které se po koupání rozhodně mohou hodit.
Za pozornost určitě stojí stěna za bazénem obložená mozaikou Sicis. Zdánlivě nahodilý shluk různobarevných keramických prvků vytváří obraz, jenž evokuje vlnu lámající se o pobřeží. Artefakt nahrazuje chybějící výhled na moře.
Pro studiový apartmán v menším domě zvolil architekt ideu odlišnou od hlavního domu. Interiér tu má totiž opřipomínat útulné hnízdo v koruně stromu. Dosažení cíle napomáhá otevřený šikmý strop i „lesní“ tapeta na stěně.
Kompletně vybavené studio se špičkově vybavenou kuchyňkou umožňuje návštěvám naprosto nerušený pobyt a klidný odpočinek v soukromí.
Koupelna v domku pro hosty je jednoduchá, ale dokonale funkční. I tady jsou na stěně tapety, díky kterým snadno vzniká dojem, že stačí roztáhnout křídla a vzlétnout do koruny stromu.
Dům v poklidné lokalitě jinak vášnivě tepající metropole představuje mistrnou kombinaci relaxačního a pracovního zázemí s čistotou stylu.
Promyšlený design inspirovaný nedalekým oceánem, stejně jako použité materiály i zvolené barvy a textury návštěvníka vedou k neodbytnému pocitu, že se přenesl v čase i prostoru na pohádkový ostrov.
Současná historie luxusní rezidence Venice House se datuje do roku 2015, kdy filmový producent Jonathan King, známý svou spoluprací na snímcích jako Spotlight (Světelný bod), filmovém muzikálu Dreamgirls anebo na sci-fi Swan Song (Labutí píseň), zakoupil dva sousedící domy.
S pomocí architekta Toma Carsona z Carson Architects a zahradního architekta Di Zocka poté z těchto menších objektů stvořil luxusní soukromý resort s hlavní rezidencí a domem pro hosty.
Plážové objekty, typické pro tuto lokalitu, sice bývají komfortní, stojí ale na poměrně malých pozemcích, a právě proto se Jonathan rozhodl investovat do nemovitostí, které sice na pláži neleží, ale lze je sloučit.
Podařilo se mu tak vytvořit místo, jež návštěvníkům dává pocit, že se ocitli na soukromém ostrově, a nikoliv v dosahu rušného velkoměsta.
Mimochodem, čtvrť Venice a její pláže jsou dokonalým jevištěm pro bohaté a slavné.
Četní turisté tuto lokalitu navštěvují s nadějí, že se s nimi setkají při nakupování nebo u baru, protože hvězdy jako Julia Roberts, Kate Beckinsale a Anjelica Huston toto místo nazývají svým domovem.
V průběhu času, tedy po dobu pěti let následujících po realizaci koupě, Jonathan s výše zmíněnými odborníky a architekty usilovně pracoval na tom, aby svou vizi proměnil ve skutečnost.
Bylo však nutné udělat nejednu změnu, například obrátit orientaci stěžejní budovy tak, aby svůj největší obytný prostor otevřela na západ, směrem k oceánu.
Výsledkem je moderní „plážový“ komplex, který kromě hlavního objektu o rozloze téměř 279 metrů čtverečních obytné plochy se třemi ložnicemi a dvěma koupelnami zahrnuje i oddělený hostinský dům o velikosti 84 metrů čtverečních s půvabnými venkovními terasami, jako stvořenými pro ranní snídani, polední menu či večírky trvající do pozdní noci.
Bazén s osvěžující vodou a vířivka jsou samozřejmostí, o níž není třeba pochybovat.
Samotná vodní nádrž vyniká jedním zajímavým detailem – je jím mozaiková stěna, tvořená droboučkými obkladačkami značky Sicis, navržená tak, aby působila jako vlna, lámající se o pobřeží.
Devět metrů dlouhý azurově modrý obraz navíc – v závislosti na denní době nebo počasí – odráží díky tisícům maličkých kamínků světelné paprsky.
Základem barevné palety a textur použitých nejen pro venkovní, ale i interiérové úpravy jsou převážně odstíny písku, tropického dřeva a vody.
Například podlaha v přízemí je sestavená z travertinových dlaždic, protože tento vápenec, přestože je na dotek poměrně tvrdý a chladný, vzhledově připomíná poddajný mokrý plážový písek, který v horkém létě přináší osvěžení.
Přesto jsou pro zvýšení komfortu na podlahách položeny kusové koberce které, jak vysvětlil Jonathan, mají připomínat přílivové pláže a hrady z písku. S podlahami stylově komunikují svítidla, která připomínají mušle, mořské kameny a medúzy.
Rovněž oblé linie nábytku a jeho struktura mají působit tak, jako by je opracoval vodní příliv.
Například jeden z oblíbených kousků Jonathana Kinga – brutalistní konferenční stolek z poloviny století od Silase Seandela – se zdá být spíše než kusem nábytku krabem, vylézajícím z vody.
Do zvoleného konceptu dokonale zapadá i další konferenční stolek, jemuž dal jeho autor Isamu Noguchi organické dřevěné nohy doslova sochařských tvarů.
Předností hlavního domu je otevřený koncept přízemí, jež z velké části tvoří kuchyně se skříňkami Henrybuilt, vyrobenými z ořechového masivu.
Doplňují je pracovní a odkládací plochy z černého kompozitního materiálu Caesarstone (u nás se podobné prodávají pod obchodním názvem Corian) a spotřebiče Bosch. Dominantou kuchyně je centrální ostrůvek s barovým pultem a vysokými židlemi.
Toto místo je oblíbené a často využívané nejenom hosty, ale i domácími. Vedle kuchyně je společenská místnost, poskytující hostům dostatek prostoru při večírcích.
Apartmá majitele je situováno do patra, jež je striktně soukromou oázou, kam nikdo z návštěvníků ani hostů rezidence nemá přístup.
Obytný prostor, zařízený v umírněných béžových odstínech, použitých na stěnách i na podlaze, doplňují medové tóny dřevěného nábytku.
V této úrovni, jejíž atmosféra je ve srovnání s rušným přízemím mnohem klidnější, se nachází rovněž otevřená terasa, přístupná velkými francouzskými dveřmi přímo z ložnice.
Srovnatelný komfort nabízí rovněž dům pro hosty, jehož přízemí je řešeno jako zázemí pro bazén, který obyvatelé obou domů sdílejí společně. Studiové apartmá s venkovní terasou, nacházející se v horním patře, je řešeno ve stylu „úkrytu v koruně stromu“.
Tomu také odpovídají použité materiály, dekorace i celková kompozice. Šikmé stropy, kopírující sklon střechy, jsou obloženy dřevěnými palubkami, tapety na stěnách pak evokují les.
