Na jižní fasádě je dřevo konstrukčně použito především ve formě sloupků, rozdělujících velkoformátové prosklení stěn. Do interiéru vizuálně proniká masivní kamenná stěna, jež centrální společenskou zónu odstiňuje od okolí.
Na prvním místě tvůrci z kanadské firmy Lamas Architecture mysleli na to, jak propojit celou stavbu zvoleným stylem i materiálově se zdejšími tradicemi a řemesly. O vnitřní uživatelský komfort se mimo jiné stará tepelné čerpadlo.
V rámci dodržení ekologických parametrů byly v Quebecu pořízeny veškeré lokální stavební materiály v podobě řeziva, obkladů ze dřeva jedlovce a kamene i vysoce efektivní výkonné zasklívací systémy.
Styl interiérů významným způsobem ovlivňuje především použití materiálů konstrukce, jež se esteticky propisují do vnitřního obytného prostoru. Patrné jsou především průniky dřevěných a kamenných prvků. Díky velkorysému trojitému zasklení stěn, jež se podílí na příznivé energetické bilanci domu, vstupuje do místností masivně rovněž okolní příroda.
Nastolený minimalismus je dodržen ve všech obytných zónách, tedy také v kuchyni, jež je součástí centrálního multifunkčního společenského prostoru. Převažující bílou paletu harmonizuje dřevěný nábytek, jež dodává atmosféře na hřejivosti.
Styl interiérů významným způsobem ovlivňuje především použití materiálů konstrukce, jež se esteticky propisují do vnitřního obytného prostoru. Patrné jsou především průniky dřevěných a kamenných prvků. Díky velkorysému trojitému zasklení stěn, jež se podílí na příznivé energetické bilanci domu, vstupuje do místností masivně rovněž okolní příroda.
Interiér domu s podlouhlým půdorysem ozvláštňují stavební prvky, jež kladou důraz mimo jiné rovněž na efektní vyznění rafinované hry světla a stínu.
Tým ve složení Vivian Lee (architekt), James Macgillivray (architekt) a Andrea Rodriguez Fos (projektová manažerka) dbal na to, aby kompozice obytné stavby umožňovala maximum výhledů do jejího okolí.
Rovněž intimitu střídmě vybavené koupelny s velkým oknem zaručuje kamenná bariéra, jež je poctou místnímu architektonickému stylu, tak typickému pro zdejší zemědělskou krajinu.
Dřevěné povrchy přispívají k hřejivosti všech interiérů včetně koupelen. Jsou výrazem trendy návratů k přírodě, jež v současnosti rezonují napříč obytnými trendy.
Maximálně propojit vnitřní obytné prostory s navazující vnější krajinou, to je úkol pro bohatě prosklenou fasádu, směřující na jih. Posuvný panel v dřevěném rámu umožňuje přímý výstup z ložnice na venkovní terasu.
Jednoduchá barevnost se základem v bílých stěnách nachází hřejivost v poměrně velkém podílu ploch z přírodního dřeva. Kromě podlah byla surovina použita rovněž na konstrukcích nábytku a k podbití otevřeného krovu.
Všechny místnosti jsou v rámci půdorysu koncipovány tak, aby poskytovaly výhled na rozlehlé sladkovodní jezero Massawippi, jež patří k přírodním zajímavostem quebeckého regionu Estrie.
Severní strana domu je na rozdíl od té jižní prosklená pouze střídmě. Do kamenné zdi, probíhající po celé délce padesátimetrové vnější linie, je integrováno v podstatě jediné rozměrnější okno netradičního obloukového tvaru.
Tento záběr představuje Virgin Vineyard House jako velmi nenápadný objekt s bohatě prosklenou dřevěnou fasádou, evokující na první pohled spíše podlouhlou stodolu. Teprve pozornější divák si všimne, že v jeho útrobách se skrývá bydlení se vším soudobým komfortem.
Zvolený minimalistický styl působí ve většině interiérů až spartánsky. Vynikne zejména v chladných měsících, kdy jsou stromy a krajina v okolí holé, bez osvěžující zeleně.
Severní část moderní obytné stavby definuje dlouhá kamenná stěna, tak typická pro tento kraj. Chrání objekt proti nepřízni počasí a před pozorovateli z příjezdové komunikace. Nepravidelný zářez v plechové střeše signalizuje vnitřní atrium.
Kdysi na svažitém pozemku stávala stará farma, na jejíchž ruinách vyrostla nová rezidence. Aniž by jakkoliv narušila genius loci tohoto kouzelného místa s výhledem na jezero Massawippi, vzniklo tu dokonale funkční mezigenerační bydlení se soudobým komfortem.
Návrh projektu s názvem Virgin Vineyard House čerpá inspiraci z převahy kamenných zdí v místní zemědělské krajině.
Začínají jako krajinný architektonický prvek, oddělující stavbu od příjezdové komunikace, a končí ve formě stěny, která budovu nejen chrání před severními větry, ale podílí se rovněž na jejím organickém zakomponování do svahu.
Na opačné jižní straně je lineární rezidence otevřena výhledům na jezero a vinice pod velkým ochranným převisem.
Podlouhlý dům s půdorysem obdélníku je rozčleněn tak, že kolem jeho centrální společenské části se na obou stranách nacházejí soukromé ložnice – na jednom konci má své klidové zázemí majitelka, na druhém pak dcera s rodinou.
Všechny stěny, rozdělující jednotlivé místnosti, jsou zešikmené vůči linii střešního hřebene, takže pokoje ve finále působí jako svého druhu soukromé kůlny, z nichž každá má svůj jedinečný objem směřující k jezeru.
V půdorysu jsou uspořádány do pilovité formace a vytvářejí výklenky polosoukromých prostor pod velkým přesahem střechy.
Uvnitř této zdánlivě jednoduché budovy jsou dvě velké zóny, z nichž jedna má podobu nádvoří, rámovaného lesní cestou, druhá pak dostala formu střešní paluby, otvírající se směrem k vinici.
Kromě silně izolované kamenné zdi na severní straně tvoří většinu stavebních materiálů dřevo, jež je na jižní fasádě součástí i dokonale izolované prosklené stěny. V zájmu udržení nízké ekologické stopy pocházejí veškeré stavební materiály z místních zdrojů.
