Při zachování industriálního charakteru celého prostoru se designérce ve spolupráci s architekty i samotným investorem podařilo vytvořit hřejivé obytné prostředí, plné chytrých vychytávek a zajímavých řešení. Například top stolu funguje zároveň jako podesta schodiště.
Původně poněkud syrový prostor protepluje dřevěný, na míru vyrobený tmavě tónovaný nábytek, jehož části jsou prosvětlené LED pásky. Nepřehlédnutelné jsou originální plastiky, jež si jejich autor přál mít co nejvíce na očích.
Dalším hřejivým prvkem interiéru jsou textilie, použité pro čalounění modulární sedací soupravy. Jsou příjemným protipólem zrekonstruovaných litinových sloupů, podepírajících původní stropní trámy, jež zůstaly rovněž zachovány.
Vrchní deska stolu s finální vrstvou, vytvořenou pomocí dřevěných parket, kladených v takzvaném rybinovém vzoru, je víceúčelová. V části, procházející pod schodištěm, je do ní integrován i zapuštěný kontejner s palmou.
Vzdušnost prostoru, otevřeného do dvojité výšky stropu, podtrhuje kovový mobiliář, tvořený subtilně vyhlížejícími policemi a sedacími prvky s drátěnou kostrou. Vzhled změkčuje vlněný koberec na lité podlaze, který dodává velkorysé místnosti i barevný akcent.
Použitá barevná paleta je sice poměrně střízlivá, ale perfektně dotváří příjemné prostředí. Přes technicistní prvky působí výsledný prostor hřejivě a přívětivě, přesně tak, jak si investor a autorka návrhu Clara Lleal předsevzali.
Poněkud stranou obytné dispozice se za těžkým modrým závěsem skrývá ateliér, v němž sochař Juanma Noguera vytváří svoje umělecké objekty. Designérčina ruka ho nedotkla, takže zůstal ve své původní podobě.
Proporce obytného prostoru jsou uspořádány tak, aby výsledná dispozice působila kompaktně a přehledně a nabízela maximální uživatelský komfort. Útulnost interiérům dodávají i četné kresby pána domu, zavěšené na bílých stěnách.
Odhalení původní cihlové zdi patří k úkonům, jež přinesly do interiéru dotek historických materiálů původního objektu. Ten měl však pouhé jedno okno, proto bylo potřeba vnitřní prostory vybavit stropními světlíky a prosklením fasády.
K sochařskému ateliéru se podařilo umístit hygienický koutek s umyvadlem vyrobeným na zakázku z ohnivzdorného nerezu. Jeho odtok je integrován do stěny, armatura je netradičně svěšena ze stropu.
V multifunkční klidové zóně rodičů se dostalo potřebné pozornosti přiznaným obloukovým stropům s výplní z pálených prvků. Z tohoto prostoru lze posuvnou příčkou projít do navazujícího vnitřního atria v zadní části domu.
V ateliéru plném plastik, pláten a barev, do jehož uspořádání designérka nezasahovala, vládne samozřejmě umělecký chaos, typický pro tvůrčí atmosféru podobných prostor.
Šatna, ložnice a koupelna s toaletou jsou umístěny ve společné dispozici, jejíž jednotlivé zóny se variabilně vymezují pomocí prosklených posuvných stěn v kovových rámech. Výrazným prvkem je samostatně stojící vana s podlahovou armaturou, podlahu pokrývají dřevěné parkety, kladené do stromečkového vzoru. Veškerý nábytek byl vyroben na míru.
Vnitřní atrium s palubkovou podlahou slouží nejen jako příjemné místo pro relaxaci, ale díky proskleným stěnám přivádí do navazujících obytných prostor maximum denního světla.
Několikaúrovňová střešní terasa s dřevoplastovými palubkami nabízí po kompletní rekonstrukci i příjemný relax v přepadovém nerezovém bazénu kompaktních rozměrů. Originalitu celého prostoru umocňují také díla, jejichž autorem je majitel bytu.
Z opačné strany vnitřního atria jsou situovány dva minimalisticky koncipované studentské pokoje, propojené společnou, oboustranně přístupnou koupelnou se sprchovým koutem a WC. Upořádání se spacím patrem, jež je přístupné samonosným industriálním schodištěm z černé oceli, umožnilo umístit do spodní části každého z těchto komfortních prostorů kromě posezení i studovnu a velkou šatnu.
Z opačné strany vnitřního atria jsou situovány dva minimalisticky koncipované studentské pokoje, propojené společnou, oboustranně přístupnou koupelnou se sprchovým koutem a WC. Upořádání se spacím patrem, jež je přístupné samonosným industriálním schodištěm z černé oceli, umožnilo umístit do spodní části každého z těchto komfortních prostorů kromě posezení i studovnu a velkou šatnu.
Svůj životní prostor si sochař Juanma Noguera nedovede představit bez svých originálních děl. Proto bylo jednou z hlavních výzev, s nimiž se musela designérka Clara Lleal při návrhu interiéru poprat, strategicky do něj integrovat umělcovy plastiky.
„Jinými slovy, při přemýšlení nad dispozicí a designem jsme mysleli i na umístění soch do míst, kde by vynikly a zároveň prostor zkrášlovaly,“ vysvětluje designérka.
Pokud jde o celkovou estetiku projektu, bylo podstatnou myšlenkou podpořit industriální atmosféru daného objektu, a to při zakonzervování, eventuálně obnovení původních materiálů.
Stavba pocházející z 19. století, tedy z průmyslového období v Katalánsku, proto obsahuje celou řadu architektonických prvků, typických pro tuto dobu.
„Odkryli jsme zdivo z pálených cihel, zrekonstruovali původní litinové sloupy, zachovali mozaikové dlaždice středomořské provenience a přiznali odhalené klenuté stropy.
Dalším z cílů realizace projektu bylo také zajistit interiérům maximální přístup přirozeného světla,“ dodává Clara Lleal.
V souladu s tím bylo ve stropech otevřeno několik světlíků a v zadní části domu vzniklo vnitřní atrium, což ve finále umožnilo dodat prostoru spoustu živé zeleně, jež posunula interiéry na další level.
Velkorysou a vzdušnou dispozici, která by mohla ve výsledku působit příliš neútulně, bylo také potřeba proteplit, což se podařilo kombinací materiálů a textur v podobě teakového dřeva a tmavších zemitých barev.
Hned po vstupu do domu se otevře velkorysá společenská zóna s rozlohou cca sto dvacet čtverečních metrů.
Nejpozoruhodnějším kouskem prostoru, dosahujícího do otevřené stropu s výškou až šest metrů, je na míru navržená středová konstrukce, nesoucí desku jídelního stolu. V jedné své části totiž funguje zároveň jako podesta schodiště, vedoucího na obytnou střechu.
Povrch tvoří parkety pokládané do vzoru rybí kosti, instalované rovněž v klidové zóně, což podtrhuje designovou kontinuitu interiéru. Zjevnou převahu černé barvy narušuje dvojice výklenků, obložených hřejivým teakovým dřevem.
Před okna v zadní části obývacího pokoje pak byla instalována uzavřená galerie se třemi kovovými a skleněnými dveřmi, což této zóně dává určitý vintage nádech. Za obývacím pokojem je umělcův ateliér, jehož vzhled designérka nijak neměnila.
Patří k němu také úsporná koupelna s umyvadlem vyrobeným na zakázku z ohnivzdorné nerezové oceli.
Vstup do klidového zázemí rodičů, tvořeného propojením ložnice, šatny a koupelny s toaletou v jeden prostor, umožňují velké posuvné skleněné dveře.
Stejným způsobem je zóna spojena s navazujícím atriem, odkud jsou přístupné i dva dívčí pokoje se šatnami, studovnami a odpočinkovými prostory s pohovkami. Mají společnou koupelnu, jejich spací části jsou pak v mezipatře přímo pod střechou.
Velmi příjemným uživatelským benefitem, skutečnou třešničkou na dortu, je kompletně zrekonstruovaná střešní terasa s přepadovým nerezovým bazénem.
Spolupráci s klientem a jeho rodinou si designérka velmi pochvalovala, ostatně šlo už o třetí společný projekt tohoto tandemu.
„Používáme podobný estetický jazyk, má skvělý vkus, což práci výrazně usnadnilo, část úspěchu tohoto projektu patří i jeho umělecké tvorbě, která je mimochodem nádherná,“ upozorňuje autorka podoby interiéru.
