Práce architekta Isaye Weinfelda jsou charakteristické spojením přírodních materiálů, sofistikovaných textur a moderních technologií. Jakkoliv nesnáší „škatulkování“, lze jeho styl označit jako tropický modernismus.
Objekt společenské části rezidence působí jako luxusní jednopodlažní bungalov. Ve skutečnosti je pouze jednou ze tří různých úrovní, do nichž autor projektu dům rozložil.
Kontrast betonu a velkoplošného prosklení s tropickou flórou. Spojení protikladů je základním principem, který při své práci věhlasný brazilský architekt Isay Weinfeld využívá, aby vytvořil bydlení s atmosférou a komfortem.
I při večerním osvětlení vyniká transparentnost hlavního společenského prostoru. Jeho zóny jsou definovány například prostřednictvím rozmístění nábytku, důležitou vymezující roli hrají také dva nerezové sloupy.
Bazén je na stejné úrovni s travnatou plochou a objektem, v němž je umístěna venkovní kuchyně a jídelna. Ze společenského prostoru se k němu sestupuje po širokém schodišti.
Velkoplošné prosklení po delších stranách vrchního kvádru objektu umožňuje plynulé propojení interiéru s exteriérem. Ze strany orientované do vnitřní zahrady svažitého pozemku se nabízí výhled na panorama Sao Paula.
Efekt finálního vyznění rezidence vychází z posunutí jednotlivých úrovní definovaných hlavní společenskou zónou, bazénem, venkovními plochami a soukromým a technickým zázemím.
Přesah obdélníkového tubusu, obsahujícího společenskou zónu, působí, jako by část interiéru s posezením levitovala v prostoru. Dojem umocňuje transparentnost objektu.
Projekt zahradních úprav, jehož se ujala osvědčená Weinfeldova spolupracovnice Isabela Dupratová, využívá pozemní pokryv a keře různých tvarů, barev a textur, stejně jako vertikální kmeny světlých a tmavých tónů.
Přístup do domu je možný také z uliční fronty. Je však nutné vystoupat po dřevěném schodišti u bazénu, pokračovat po dřevěnými palubkami obložené terase a přes venkovní kuchyni.
Pohledový konstrukční beton s nátěrem marmocrylu zjemňuje fasáda z velkoplošných skleněných tabulí. Odraz oblohy je dalším způsobem propojení obytného objektu s okolní přírodou.
Přesahující partie betonového kvádru vrchního tubusu, která ční nad ustupujícím svahem, zároveň částečně zastřešuje cestičku vinoucí se z předního pozemku do vnitřní zahrady.
Z venkovní jídelny je skvělý výhled na prosvětlený interiér společenské části rezidence. Prostor před domem a u bazénu pokrývá dokonale střižený a udržovaný trávník.
Barevnou uměřenost celého objektu významně oživuje kubus v červené barvě. Jeho dispozice navazuje na vnitřní kuchyni a ze strany zadní zahrady přesahuje půdorys základního obdélníku.
: Červená kostka se zároveň podílí na vytvoření závětří zastřešeného vnitřního atria, které navazuje na společenskou zónu. Je určeno k odpočinku v příjemném stínu.
Čisté minimalistické linie objektu umocňují použité materiály zastoupené zejména konstrukčním betonem a skleněnými plochami. Industriální charakter stavby kontrastuje s promyšlenou koncepcí pečlivě vybrané zeleně.
Klidové zázemí pro rodinu, ložnice s koupelnami, umístil architekt mírně pod úroveň hlavní konstrukční hmoty. Ještě níže, do partie obložené rustikálním jeskynním kamenem, situoval garáže, technické zázemí a ubytování personálu.
Celý objekt obklopují rozlehlé terasy zastřešené zasklenými pergolami. Zatímco pochozí plochy mají obklad z přírodního travertinu a mramoru, stěny jsou pokryté ušlechtilým dřevem.
V souvislosti s bohatým společenským životem rodiny navrhl architekt rovněž velkoryse pojatý pavilon s venkovní kuchyní a jídelnou. Spotřebiče a pracovní plochy jsou integrované do stěny.
: Podpěrné nerezové sloupy nosné konstrukce pergoly jsou porostlé popínavými rostlinami, které přispívají k propojení objektu s okolní přírodou.
Obklad stěn a stropu materiálem z přírodních dřevin patří k typickým prvkům objektů, jejichž autorem a stavitelem je Isay Weinfeld. Jeho zásadou je vytvořit objekt od A do Z, včetně vnitřního zařízení.
Vnitřní pohled do červeného kubusu, který skrývá jídelnu v japonském stylu. Trnož stolu je zapuštěna do podlahy, jež je, stejně jako vybavení i povrchová úprava části stěn, z ušlechtilého dřeva.
Také ve vybavení velkoryse pojatých klidových prostor je patrný značný podíl dřeva, zejména na podlahách. Ke každé ložnici, jež má výhled a výstup na terasu, patří prostorná koupelna.
V naddimenzované garáži se počítá s parkováním rodiny, ale i četných hostů. Přímo odtud lze po širokém schodišti vstoupit do nitra rezidence.
Hlavní koupelna má stěny z přírodního hlazeného vápence, jehož bílá barva skvěle ladí s dřevěným obkladem stěn a stropu. Umyvadlo je zapuštěné do soklu z masivního dřeva.
Z ložnice lze díky velkým posuvným skleněným stěnám v hliníkových rámech vstoupit na terasu. Nabízejí rovněž výhled do zahrady bohatě zarostlé místní flórou.
Vyváženost uzavřené vnější a otevřené vnitřní formy. Domov, který pro rodinu s intenzivními společenskými kontakty navrhl a postavil Isay Weinfeld, je dokonalým odrazem jejich potřeb a životního stylu.
Nikdy bych nebydlel v domě, který jsem sám stvořil,“ tvrdí člověk, jenž je po věhlasném Oscaru Niemeyerovi zřejmě nejznámějším brazilským architektem.
Možná vás, stejně jako většinu ostatních lidí, toto konstatování poněkud překvapuje, ale podle jeho filozofie je tu návrhář především proto, aby dokonale poznal, co jeho klienti chtějí, a maximálně jim vyhověl.
„Bydlení je jako móda, mělo by přesně vystihnout náturu svého uživatele,“ vysvětluje Weinfeld. Své smlouvy proto podepisuje až tehdy, je-li si jist, že bude schopen svým předsevzetím dostát.
Předchází tomu řada dlouhých rozhovorů, během nichž zjišťuje, jak jeho klienti chtějí žít: Co dělají po probuzení? Jak tráví svůj běžný den? Teprve proces připomínající psychoterapii nebo námluvy vyústí ve vzájemný soulad, jehož výsledkem je finální projekt.
Bylo to tak i v případě domu postaveného ve svažitém terénu pozemku s výhledem na Sao Paulo.
Přestože z mnoha úhlů pohledu vypadá jako nízký rozlehlý bungalov, ve skutečnosti jeho členité vnitřní prostory o velikosti 2700 m2 zabírají tři úrovně se zaměřením na rovné upravené zelené plochy, bazén a nejvýše položenou společenskou zónu.
Ta se jeví z uliční fronty jako přízemní objekt s vyváženou fasádou z betonu, s povrchovou úpravou provedenou marmocrylem, a skleněných pásů velkoplošných oken, s výrazným oživením v podobě sytě červeného bloku.
Kontrastní barevný kubus vyčnívající ven na jednu z verand obsahuje jídelnu v japonském stylu. Ostatní prostory jsou, stejně jako celý dům, otočené do zahrady.
Hlavní obdélníková místnost zaujímající celou plochu základní budovy je díky oboustrannému prosklení na delších stranách transparentní.
Doslova jako výkladní skříň odhaluje velkorysou aplikaci dřevěných prvků v podobě podlahových i stropních obkladů a minimalistického nábytku.
Obrovská posuvná okna v hliníkových rámech nenásilně propojují interiér s exteriérem, dvě verandy z každé strany se postaraly o splynutí zahrady s vnitřním společenským prostorem.
Jeho rozdělení na jednotlivé funkční zóny definují kromě rozmístění nábytku také vertikální odkazy v podobě krbu a dvou nepřehlédnutelných kulatých sloupů z nerezové oceli.
Klidové zázemí pro rodinu, ložnice s koupelnami, přístupné dlouhou chodbou, umístil architekt o jednu úroveň níže. Všechny pokoje lze samozřejmě otevřít do zahrady.
Do domu se vstupuje z nejnižšího podlaží, kam autor projektu situoval kromě garáže také ubytování pro personál, studovnu a technické místnosti. Dvě horní úrovně objektu jsou dostupné prostřednictvím velkorysého schodiště nebo výtahu.
Dovnitř se však lze dostat rovněž po širokých schodech z přístupové cesty a pokračovat po dřevěné terase podél severní části pozemku, pod bujnou tropickou zelení, přes trávník nebo kolem venkovní kuchyně a jídelny pod pergolou umístěné v bloku kolmém na hlavní společenskou část objektu.
Rezidence je výsledkem Weinfeldova sklonu ke kontroverzi, jež se odráží ve stylu zvaném tropický modernismus. Vytvořil to, co rodina chtěla: transparentní minimalistický objekt, ale zároveň také domov plný vřelosti a komfortu.
„Vždycky hledám čistotu a otevřenost linií,“ říká člověk, který si zakládá na svém liberalismu, „ovšem s pocitem tepla. Mám prostě rád protiklady.“
