Veskrze zajímavý moderní dům byl postaven ve francouzském Lyonu, na území přírodní rezervace. Svým majitelům dopřává ideální soukromí a život v konejšivé náruči panenské krajiny.

Získat povolení stavět na místě, kde to regule původně zakazovaly, byl pro architekty z místního studia AUM husarský kousek a vlastně tak trochu zázrak.

Výsledkem jejich úsilí je dvoupodlažní objekt čistých linií, zapuštěný do poměrně strmého svahu, s obytným komfortem na 260 čtverečních metrech ohraničených minimalistickým půdorysem 23 krát 7 metrů.

S konstrukcí, jejímiž hlavními komponenty jsou ocel, beton, sklo a dřevo ve své nejpřirozenější podobě, skvěle ladí klidný a neutrální interiér, definovaný bílými stěnami a stropy, vybavený nábytkem v klasickém stylu.

Architekt Pierre Minassian tu vsadil na nadčasový design spojený s komfortem, což jsou zároveň stěžejní atributy věhlasné značky Walter Knoll, jež už desítky let udává trendy v bydlení pro ty nejnáročnější klienty.

Produkce firmy je vyhlášená řemeslným mistrovstvím, nejkvalitnějšími materiály a trvale platnou estetikou, díky nimž získává obytný prostor zvláštní auru.

Skvělou volbou byla rovněž ikonická křesla „Shell Chair“ návrhářského dua Eamesových v houpací variantě na dřevěných ližinách stejně jako moderní jídelní židle EroS, pocházející z autorské dílny Philippa Starcka.

Zvolený styl výborně dotvářejí stropní svítidla Flos Inga Maurera, nepřehlédnutelným doplňkem jsou také moderní stojací a stolní lampy Pallucco od designéra Mariana Fortunyho.

Souladu celé, do nejmenších detailů promyšlené kompozice obytných prostor by nebylo možné dosáhnout bez dokonalého systému, jímž dovnitř rezidence přichází dostatek denního světla.

To, že slunce proniká do všech – a to i přízemních – pokojů, umožňuje nejen velkorysé prosklení stěn směrovaných  do zahrady, ale rovněž řešení v podobě otevřeného schodiště, jež vede do horní klidové zóny s ložnicemi.

Obrovská francouzská okna o rozměrech 8 krát 3 metry, lemující multifunkční přízemí s obývacím pokojem, kuchyní a jídelnou, jsou zároveň osvědčeným nástrojem prolnutí vnitřních a venkovních prostor a udržení jejich vzájemné kontinuity.

Z obou pater, jež rezidenci tvoří, je přímý přístup do zahrady. Konstrukce z betonu a oceli jsou stejně jako všechny ostatní stavební materiály v syrové, neošetřené podobě, jež umožňuje vyniknout jejich naturálnímu vzhledu.

Platí to rovněž pro exotickou dřevinu iroko, použitou pro vytvoření „sušenkové opony“. Jakýsi „závěs“, který vznikl spojením jednotlivých komponent, tvarem připomínajících sušenky (odtud také název Maison Biscuit), je specifikem domu.

Dává mu nejen nezaměnitelný charakter, ale také pomáhá integrovat stavbu do okolní krajiny. Má i roli tepelného izolantu, jenž v ranních a dopoledních hodinách omezuje přístup slunce do ložnic, navíc vizuálně chrání soukromí obyvatel rezidence.

Nejen díky nápadité a funkční architektuře, ale i kvůli šetrnosti stavby k životnímu prostředí zvítězil tento environmentálně přátelský projekt v soutěži Grand Rhone Caue Architecture Prize v roce 2010. Jako úspěšný počin současné architektury se dostal i do mnoha odborných publikací.

TEXT: Alena Müllerová, FOTO: Allphoto