Obrázek zachycuje dům ve večerních hodinách. Světlo z interiéru příjemně prostupuje do lesní krajiny celoprosklenými stěnami. Osvětlena je i přístupová cesta, která je kromě betonových dílců oddělujících nášlapy zcela přírodní.
Pro stavbu byl využit mírně svažitý pozemek přímo v centru lesa. Architekti celé severní křídlo, které je delší, koncipovali mírně pod úroveň terénu.
Střechy po celém svém obvodu na první pohled vypadají jako ideálně vodorovné, ale mají zcela nepatrný sklon zajišťující odvod dešťové vody.
Prakticky všechny obvodové zdi jsou postavené z betonu, do nějž byl kvůli okolí přidáván i odpovídající barevný pigment.
Kaskádovitě řešené východní křídlo má v „suterénu“ i garáž pro jedno terénní vozidlo, ač se může zdát, že sem žádné auto nemůže „vyšplhat“. Nicméně s jiným typem automobilu se zde nedá moc počítat.
Obrázek zachycuje dům ve večerních hodinách. Světlo z interiéru příjemně prostupuje do lesní krajiny celoprosklenými stěnami. Osvětlena je i přístupová cesta, která je kromě betonových dílců oddělujících nášlapy zcela přírodní.
Stavba působí velice kompaktním dojmem, čehož bylo dosaženo jednoduchými liniemi téměř bez použití detailních prvků.
Velké množství okolních stromů v těsné blízkosti domu tvoří jakousi přirozenou hradbu, která sice neochrání, ale částečně může skrýt před nechtěnými zraky.
Terasa je zhotovena z borovicových prken a zabírá prakticky celou délku severního křídla. Zvláštností je i „prorůstání“ stromů, zvyšující iluzi sepětí s okolím.
Dělící prvek z betonových panelů odděluje ložnici nad garáží od úzké chodby s možností vstupu prosklenými dveřmi na malou nechráněnou plošinu. Za dřevěným obkladem a úzkým širokým oknem se skrývají toalety.
Patrné odsazení severní části budovy od východního křídla. Jak je vidět, zde bylo nejvíc využito dřevěného obložení.
Menší společenská místnost s malým krbem, který je však využíván jen při výjimečných příležitostech. Všimněte si snahy imitovat dřevěné obklady, které jsou vytvořeny ze strukturovaného betonu.
Velkorysé prosklení celé stavby jí propůjčuje křehký vzhled, ale díky solidním hliníkovým rámům zapuštěným do betonového skeletu jde skutečně jen o zdání.
Ložnice pro návštěvníky ve východním křídle má možnost dvojího východu. Jednak úzkou chodbou do centra domu, nebo z větší části prosklenou stěnou s posuvnými dveřmi přímo do venkovního prostoru. Soukromí chrání látkové rolety s manuálním ovládáním.
Pohled do srdce domu z venkovní terasy na společenský prostor, jehož součástí je kuchyně s jídelním stolem zabudovaným do pracovního ostrůvku. Vstup na terasu zajišťuje posuvná celoprosklená stěna.
V podvečerním šeru vyzařuje dům neuvěřitelné množství světla. Téměř šedesát procent obvodových zdí je prosklených a efektní jsou dlouhé úzké průzory, na tomto obrázku konkrétně v úrovni podlahy.
Možnosti, kde si dnes postavit dům, jsou téměř neomezené. Zvláštní místo pro život si vybrala i jedna argentinská rodina, která se rozhodla žít co nejvíce spjata s přírodou a pro stavbu svého obydlí si vybrala pozemek přímo v centru borovicového lesa Mar Azul.
Mar Azul se rozkládá na východním pobřeží Argentiny, v destinaci Buenos Aires, ovšem k hlavnímu městu je to několik stovek kilometrů. Poklidný stín borovic vytváří příjemné prostředí, svažitá půda zvolna klesá k Atlantskému oceánu.
Zapátrejme tedy mezi stromy a objevme tajemně vyhlížející dům, jenž může na každého působit podle jeho povahy.
Pod stavbou bychom našli podpisy projektantů Marie Victorie Besonias a Luciana Kruka, s nimiž spolupracovali architekti Nuria Jover a Diorella Fortunami.
V jejich práci je limitoval fakt, že samotná plocha domu, situovaná na pozemku o rozloze 595 m2, nesměla přesahovat 120 m2. Obytné prostory jsou řešeny půdorysem ve tvaru L, jehož jednotlivá ramena dosahují délek dvacet, resp. třicet metrů.
Projekt má přízemní dispozici o třech hlavních místnostech, začleněnou do terénního zlomu, nad nímž se zvedá východní křídlo.
Základem celé stavby se stal beton, ovšem tvůrci s ohledem na okolí i přání majitele zkoušeli hned několik barevných variant s použitím různých textur a přidáváním pigmentů do směsí, aby stavba co nejlépe splynula s borovicovým lesem.
Pro vnitřní stěny domu byly použity speciálních duté betonové cihly, čímž bylo dosaženo žádané kompaktnosti.
Druhým nejčastějším materiálem v domě je sklo ve formě dlouhých úzkých průhledů a celoprosklených stěn, především ve společenských částech domu, díky kterým si majitelé skvěle vychutnávají okolní lesní scenérii.
Dalším nepřehlédnutelným materiálem je dřevo. Architekti na obložení interiérových stěn, podlahy a dále venkovních ploch, jako je terasa a dřevěné opláštění na jednotlivých místech domu, použili převážně borovicové dřevo opatřené impregnací.
U této stavby někdy zdání může klamat: to, co vypadá jako dřevo, je opět beton, ovšem patřičně barevně upravený. Jak upozorňují stavitelé, počasí v této oblasti není stálé a betonový skelet se jeví jako nejlepší řešení.
Na první pohled může dům působit chladně a nemálo lidí si položí otázku, jak obtížné je ji třeba dostatečně vyhřát. Přestože zde nepanují nijak velké mrazy, pamatuje se i na tuto okolnost, kterou nezhatí ani fakt, že v této oblasti není žádný plynový rozvod.
Nejčastěji je vše řešeno elektrickými ohřívači – jeden krb v menší společenské místnosti je určen pouze pro zvláštní příležitosti.
Někomu může tato podivuhodná novodobá chaloupka připadat strohá, ale zejména ve večerní krajině svým žlutavým osvětlením působí opravdu pohádkově.
Text: Robert Pavelka, Foto: Besonias Almeida Arquitectos, www.besoniasalmeida.com
