Unikátní architektonické dílo, zasazené do malebné kopcovité oblasti Westlake Hills, jež je považována za nejatraktivnější předměstí texaského Austinu, navrhl a také zrealizoval slavný architekt Winn Wittman.
Metropole státu Texas je především světovou Mekkou živé hudby. Tóny všech žánrů vítají návštěvníky už na letišti a provázejí je prakticky všude a v kteroukoli denní či noční hodinu.
Každoročně se zde pořádá nespočet kulturních hudebních akcí, od pouličních vystoupení přes tradiční koncerty, slavnosti připomínající karneval v Riu až po gigantické několikadenní festivaly.
Po celý rok proudí do Austinu nejen tisíce turistů a nadšenců do muziky, ale také cestovatelů, kteří tu najdou vedle hudebního vyžití i řadu zajímavých míst a kulturních památek. Město je často vyhledáváno i filmovými štáby.
Pokud opustíme centrum města a vydáme se přibližně deset mil severně, ohromí nás kopcovitá zalesněná krajina nesoucí název Westlake Hills. Prominentní oblast patří ke zdejším nejvyhledávanějším místům pro bydlení. Pro svou vynikající polohu je prakticky neustále v hledáčku prestižních realitních kanceláří.
Unikátní domy, vily i gigantické rezidence v různých architektonických stylech jsou rozeseté ve členitém terénu a může se zdát, že oblast je téměř nedotčená civilizací. Opak je ovšem pravdou.
Opulentní rezidence s celoprosklenou fasádní stěnou a s příznačným názvem Soaring Wings je jednou z nejznámějších privátních staveb v Austinu. Svou podobu dostala v roce 2007 od věhlasného architekta Winna Wittmana a její stavba trvala dlouhé čtyři roky.
Objekt se vyznačuje především velkoryse předsunutou střechou na dvou úrovních, která je opatřena měděnými pláty, evokujícími ptačí křídla. Třípodlažní dům je rozdělen na společenskou a soukromou část v samostatných úrovních, zabírajících dvě podlaží, jejichž nápaditou spojnicí je prosklený most.
Architekt Wittman se v tomto případě určitě nebál experimentovat a zřejmě se řídil pravidlem, že nemusí být vše souměrné, aby to vypadalo dobře. Znaků nepravidelnosti tu najdeme celou řadu.
Přísné geometrické linie i nepravidelné linky v podobě zaoblených stěn, různé výškové poměry, které jsou patrné především v interiéru, a prosklené výklenky, jimiž autor dodal na originalitě i na rozměrech pokojům umístěným v zadní části domu, směřující do svahu, a dále v jeho bočních stranách.
Potřebných parametrů bylo dosaženo díky bio-pěnové izolaci, okenním fóliím a solárním panelům.
Velkorysý je i interiér domu. Necelých pět set sedmdesát čtverečních metrů obytné plochy nabízí čtyři ložnice, šest koupelen, televizní místnost a pracovnu. Otevřený společenský prostor pak tvoří tři sedací zóny, jídelní kout a otevřená kuchyně ve druhém podlaží. Další kuchyně je i v prvním patře.
Vnitřní vybavení je pojato opravdu minimalisticky, především se zřetelným důrazem na volný průchod mezi jednotlivými zónami. Proto bylo zařízení nábytkem pojato střídmě a spíše prakticky.
Každý kousek je ovšem designovým skvostem, v kombinaci s uměleckými prvky a volbou materiálů ve světlých a teplých tónech nenechá nikoho na pochybách, že interiér byl promyšlen do posledního detailu. Pro komfort obyvatel je celý třípodlažní dům přístupný krytým schodištěm nebo výtahem.
TEXT: Markéta Vobroučková, FOTO: TopTenRealEstate
