Setkání na nejvyšší úrovni kreativity, svátek jak pro oči, tak pro chuťové buňky – to vše nabízí budova, která vzbuzuje v návštěvnících protichůdné pocity.
Spojení designu inspirovaného popem a originálními nápady hvězdného newyorského architekta Karima Rashida vyústilo v moderní pojetí pohostinnosti se svébytným charakterem. Tento všestranný produktový a interiérový designér, původem z egyptské Káhiry, vyrůstal v Torontu a studia průmyslového designu navštěvoval v Ottawě.
V roce 2010 se veřejnost mohla seznámit s luxusním interiérem prvního hudebního hotelu Nhow Berlin, pod kterým je Rashid autorsky podepsán. Používá nové materiály a technologie a jeho přístup k designu bývá označován jako futuristický. Stavba symbolizuje moderní trendy a pokrokovost, která je hlavní devizou spojeného Berlína.
Umělecky pojaté prostory daleko přesahují hranice současných technických vymožeností. Hlavní vstup vypadá jako velká nafouklá růžová bublina. Vysoce lesklý laminát je působivě osvětlen, naproti recepci zaujmou na první pohled hodiny, ukazující hned několik světových časů v různých částech světa.
Vše je opět z lesklého laminátu se zlatavým nádechem, ani posezení respektující ergonomii nezapře oblé tvary.
Pastelové barvy zvolené pro celý interiér jsou vybrány podle barevné typologie a využívají vlivu na lidskou psychiku. V hotelové restauraci jsou laděny do zelených tónů a doplněny světly příjemných organických tvarů. Salonek s proměnlivými barvami, od hlavní haly oddělený skleněnými stěnami, rozšiřuje možnosti relaxace.
Stejně komfortně je navržen každý z pokojů a z místností v hotelové věži je možné pozorovat východ i západ slunce se všemi barevnými proměnami, další věž zase poskytuje příjemné přítmí díky chladnějším tónům barevné palety, některé apartmány jsou laděny do růžových svěžích tónů.
Světovým unikátem je vybavení apartmá digipop uměleckými díly, originálními vzorovanými podlahami, vyrobenými z recyklovatelného dřeva a opatřenými laminátovým potiskem. V luxusních pokojích přistoupil architekt k vytvoření zakřivené stěny, oddělující obývací pokoj od ložnice, doprostřed které umístil rafinovaně televizní obrazovku tak, aby se dala natáčet podle toho, ze kterého pokoje ji chceme sledovat.
Intenzitu osvětlení je možné volit dle momentální potřeby a nálady. Stejně netradičně pojaté jsou i skleněné koupelnové stěny. Luxusní a pohodlné volně stojící vany a samostatný velký sprchový kout doplňují praktická zdvojená umyvadla. Mozaiková podlaha dotváří snový kosmický efekt. Popartový interiér se nebojí kontrastů.
Typické amorfní tvary a výrazné barvy, které jsou pro Rashida typické, vytvářejí z budovy uznávanou „uměleckou scénu“, která je součástí Berlína a dnes patří k jedné z nejvyhledávanějších atrakcí.
Text: Eva Karbulková, Foto: nhow Berlin hotel
