Pokud má člověk k dispozici zhruba dva a půl hektaru zalesněného pozemku, nemusí si lámat hlavu s tím, jak velký dům se mu na něj vejde. Zásadní otázkou spíš je najít pro něj to nejkrásnější místo.

Rodina, která až do té doby žila ve městě, se rozhodla radikálně změnit svůj životní styl.

Chtěla sice bydlet moderně, ale zároveň v co nejtěsnějším spojení s přírodou, tedy mít klidné útočiště, umožňující trávit společné chvíle, když to její členové potřebují.

Zadání postavit takovou rezidenci na soukromém pozemku, obklopeném hustým borovým lesem, v srdci regionu Lanaudière v Quebecu, se ujala mezinárodně uznávaná a progresivní kanadská firma ACDF Architecture.

Díky souladu názorů investora a tvůrců tak vznikla jednopatrová prosklená budova, jež je doslova zosobněním environmentálního přístupu k životu.

Svou práci architekti začali tím, že hledali nejcitlivější a zároveň přirozenou cestu, jak promítnout maximum z okolního pozemku do vnitřního prostoru domu.

K dosažení cíle pomohlo i nostalgické vyprávění majitele o dětství stráveném na farmě s ohromným jablečným sadem, jenž se pro něj stal jakýmsi symbolem spojení s přírodou.

Filozofii postupně předával i svým dětem, když jako rodina pravidelně jezdili pomáhat česat jablka. Bylo tedy více než jasné, že ani projekt nového domu se bez jabloně neobejde.

Zbývalo zvolit postup, jak ovocný strom začlenit do koncepce domu způsobem, který vyhovoval touze rodiny smazat hranice mezi interiérem a jeho okolím.

ACDF se proto zaměřila na otevřenost až transparentnost prostoru, jakou ve finále poskytuje právě minimalistický skleněný objekt s poměrně jednoduchou dispozicí – v průniku tří nestejně velkých, prolínajících se kvádrových objemů vzniklo menší atrium, v němž vyrůstá vysněná jablůňka.

V jednom ze skleněných segmentů se nachází garáž a servisní místnosti, ve druhé jsou ložnice a koupelny, a konečně do třetího byl situován multifunkční společenský prostor s kuchyní a jídelnou. Každý z bloků přitom poskytuje dostatek požadovaného soukromí.

Ihned od hlavního vchodu do domu má příchozí možnost nahlédnout do vnitřní části rezidence – do atria.

Právě toto místo, připomínající jakousi terasu s jabloní a dřevěnou palubou, umožňující pohodlné posezení kolem venkovního krbu, je oním prvkem propojujícím interiér s okolím.

Ze dvou stran otevřenému prostoru zajišťují pohodu i v nepříznivém počasí screenové rolety.

Pečlivému plánování a rozvaze bylo podrobeno i vnitřní zařízení domu včetně veškerých detailů. Například vedle hlavního vchodu, ve speciálně vybudované nice, stojí pianino, jež příchozí vítá příslibem elegance a sofistikovanosti.

Hudební nástroj však není pouhou dekorací, je využíván i prakticky – často na něj hraje paní domu.

Velkoryse otevřený půdorys plně proskleného centra obytného prostoru má leštěnou betonovou podlahu, okna od podlahy ke stropu poskytují dostatek světla a bezproblémové spojení s přírodní krásou exteriéru.

Pro zlepšení akustiky, kterou někdy velkoformátové prosklení narušuje, je strop obložený dřevěnými palubkami se znatelnými spárami, vyplněnými černou tkaninou, která rovněž přispívá ke zvukové pohodě.

Součástí společenské zóny je kromě kuchyně a jídelny především rozlehlý obývací pokoj osvětlený lustry od Lambert&Fils.

Místnosti dominuje centrální zavěšený krb Focus, jenž v podstatě díky svému designovému ztvárnění zastupuje v prostoru jinak absentující artefakty. Obrazová plátna totiž nahrazují scenérie za velkým okny, jež snad ani nejlepší malíř nedokáže vystihnout.

Rovnováhu udržuje nábytek v neutrálním vzhledu, jehož jednoduché linie s černými a dřevěnými povrchy doplňují celkové designové schéma.

TEXT: Jana Šulcová, FOTO: Adrien Williams