Zařízením, z něhož velkou část majitelé v průběhu let sami shromáždili, vzdávají poctu konceptu multikulturalismu. Obývací pokoj obsahuje kousky z poloviny století od Jorgeho Zalszupina, který se z rodného Polska přestěhoval v roce 1949 do Ria de Janiero, a Jeana Gillona, narozeného v Rumunsku, jenž později sídlil v São Paulu.
Součástí domu je rovněž otevřený obývák se stěnami obloženými štípaným vápencem. Zvolené materiály i styl zařízení, tentokrát soudobého, perfektně navazují na danou koncepci interiéru.
V atriu pod přesahem, tvořeným horním patrem s ložnicemi, je venkovní obývák s jídelnou. Také tady našly uplatnění některé vybavovací předměty z investorovy sbírky brazilského designu.
V souladu s jihoamerickou tradicí není kuchyň umístěna do centra domu, ale v jeho postranním křídle. Na podlaze je travertinová dlažba, skříňky na nádobí i pracovní pult jsou od MiaCucina, zatímco obložení stěny je od Ceramic Matrix.
V postranních křídlech domu s půdorysem ve tvaru U je umístěna kuchyně a servisní místnost, kdežto středovou část tvoří velkorysý společenský prostor. V patře je jedna strana věnována hostinskému zázemí a dvěma dětským pokojům, druhá pak hlavnímu apartmá.
Součástí herny je i barový pult s vysokými kovovými židlemi Pepe z Thomas Hayes Studio v Los Angeles, jež prozrazují inspiraci populárními návrhy americké architektky Cley Baldonové.
Souhra mezi funkcí a stylem je patrná i v herní místnosti, vybavené svítidly Median od Apparatus, vintage židlemi od Maria Belliniho, renomovaného italského architekta a designéra, či jednoduchou stojací lampou Gubi 9602. Křesla Soriana pro Cassinu navrhli Afra a Tobia Scarpa.
Komfortní židle v jídelně jsou od Jorgeho Zalszupina, lustr Haywire nad stolem prozrazuje rukopis Davida Krynauwa. S pomocí těchto výrazných prvků se designéři snažili vytvořit bohatý prostorový zážitek plný elegantních vzorů a jemných textur.
Na harmonii v jídelně se vedle dlaždicová podlahy Navona Travertine podílejí také kamenné stěny a teakové obložení. Vytříbený soulad vintage prvků s moderními materiály odráží kreativního ducha klientů.
Každá z ložnic má vlastní koupelnu. Tato náleží ke klidové zóně majitelů domu, její součástí je nádherné kamenné umyvadlo, k obkladu stěny byl použit stejný vápenec jako v exteriéru.
Ložnice dcery je vybavena pufem Togo od Michela Ducaroy z portfolia Ligne Roset a tkaným uměleckým dílem od Tammy Kanatové.
Navzdory velkorysé rozloze zaujímající 930 m2 je v domě pouze pět ložnic. Také vybavení tohoto prostoru, určeného pro hosty, splňuje vysoké nároky na vkus a estetiku, s jakými byly vybrány a aplikovány materiály v celé rezidenci.
Závěsná svítidla dodávají ložnici majitelů moderní vzhled. Obložení stěny za hlavou postele je z teakového dřeva, jehož uklidňující medový odstín propůjčuje místnosti pocit klidu a pohody.
V privátní ložnici jsou svítidla od výrobce Apparatus Studio, obraz na stěně je dílem Marcie de Moraes. Originální využití tady nachází lavice George Nelsona, jíž byla svěřena netradiční role nočního stolku.
Žaluzie ze dřeva ipe, tvořící rastr na štukovaném druhém patře, poskytují soukromí, zároveň slouží jako mřížoví. Kolem celého patra probíhá průchozí terasa oživená závěsy zelených rostlin.
Klubové části obývacího prostoru vévodí dvě nepřehlédnutelná, ve své době nesmírně oblíbená až zlidovělá kožená křesla Tonico od brazilského designéra Sergia Rodriguese. Dříve bývala určena pro levné studentské byty, dnes jsou cenným sběratelským unikátem.
Ikonický stůl Petalas od Jorgeho Zalszupina, navržený v roce 1959, je inspirovaný papírovými skládankami origami. Sestává z osmi „okvětních lístků“ vrstveného brazilského palisandrového dřeva jacaranda na kulaté kovové konstrukci.
Zemitou paletu tónů barevně doplňují díla pocházející od etiopského talentu Eliase Simeho, Janainy Tschäpeové, jež vyrostla v São Paulu, a Amira Nikravana, amerického umělce íránsko-mexického původu.
Zařízením, z něhož velkou část majitelé v průběhu let sami shromáždili, vzdávají poctu konceptu multikulturalismu. Obývací pokoj obsahuje kousky z poloviny století od Jorgeho Zalszupina, který se z rodného Polska přestěhoval v roce 1949 do Ria de Janiero, a Jeana Gillona, narozeného v Rumunsku, jenž později sídlil v São Paulu.
Fascinující až hypnotický obraz Jonnyho Niescheho představuje takzvaný sublimační tisk (technologii lze velmi zjednodušeně mohli přirovnat ke klasickému vyvolávání fotografií, tedy využití chemického procesu) na polyesterovém voálu.
Pohodlné židle jsou od Sergia Rodriguese, kompletní obložení stěn i stropu trvanlivým a odolným teakovým dřevem oživuje intimní posezení na druhém konci obývacího prostoru.
Navrhnout dům pro rodinu, v jejímž životě hraje důležitou roli láska k přírodě a vzdálené vlasti, vášeň pro sbírku designového nábytku i architekturu minulého století, to byla výzva pro architektonické Studio Strang Design.
Na rozlehlém předměstském pozemku v jižním Miami vytvořilo americké studio unikátní projekt Angel Oaks Residence.
A i když se tato vila, chráněná starými duby, které jí také propůjčily jméno, nachází jen pár minut od centra velkoměsta, působí klidným dojmem přírodní oázy.
Z dálky musí pozorovatel nutně nabýt dojmu, jako by tu Angel Oaks Residence stála minimálně sedmdesát let. Je to úžasná ukázka retro stylu z padesátých let minulého století, plná pozoruhodných artefaktů ze sbírky funkčního designu té doby.
Dům, patřící brazilskému páru se dvěma dětmi, opisuje tvar písmene U a rozkládá se na rozlehlém pozemku, přesahujícím rozlohou šest tisíc čtverečních metrů.
V jeho středu je otevřené atrium s bazénem a krytou i otevřenou terasou, poskytující svým obyvatelům tolik potřebný klid a pohodu.
Objem centrální části domu, který tvoří hlavní obytný prostor, jako most propojuje dvě postranní křídla, v nichž jsou umístěny ložnice, kuchyně, jídelna a nezbytné zázemí.
Při návrhu i realizaci architekti pracovali s několika materiály, které se opakují uvnitř i vně domu.
Například hned u vchodu lze zaregistrovat pohledový beton, následovaný obkladem ze štípaného vápence, známého také jako „jeruzalémský kámen“, jenž vzhledově připomíná spíše mramor.
Fasádní prvky z jihoamerického dřeva ipe přibližují majitelům jejich vzdálený domov a travertinové dlažby už jen doplňují přívětivou, svěží, jednoduchou, ale zároveň také velmi sofistikovanou atmosféru.
Hojné je také použití odolného teaku, a to nejen v podobě nábytku, ale i jako obložení stěn nebo podlahy v interiéru.
A díky doteku medového odstínu tohoto houževnatého dřeva získává interiér organické teplo, jež tak krásně kontrastuje s chladnou krásou kamene a betonu.
Prostory terasy jsou chráněny a stíněny masivními přesahy horního patra domu, které zároveň stírají hranice mezi tím, co je uvnitř a co venku.
Současně si však tato úroveň domu se čtyřmi ložnicemi a koupelnami střeží své soukromí pomocí oken, pocitově chráněných dřevěnými lamelami, a po celém obvodu probíhající terasou. Tu lemuje velkorysá zeleň, která v mohutných závěsech jako vodopád přepadává dolů.
Fakt, že majitelé rezidence jsou velcí milovníci umění i designu a milují také brazilskou architekturu, se samozřejmě odráží i na řešení a vzhledu celého interiéru.
Kolekce nábytku, pocházejícího ze sbírky majitelů, zahrnuje několik ikonických kusů z poloviny století, navržených známými brazilskými průkopníky modernistického hnutí.
A tak v obývacím pokoji s výhledem na bazén zaznamenáme pohovkou a křesla Soriana, která pro Cassinu navrhli Afra a Tobia Scarpa, dále například nástěnná a stropní svítidla Median od Apparatus či jednoduchou stojací lampu Gubi 9602.
Vztah k rodné Brazílii je patrný i z výběru nábytku Jorge Zalszupina. Všimnout si lze například kruhového konferenčního stolu Petalas z palisandrového dřeva, jenž se roce 1959 vyráběl v autorově vlastní firmě.
Od stejného návrháře jsou také židle Senior Lounge, rozestavěné kolem jídelního stolu. Mimochodem, Jorg Zalszupin vždy otevřeně přiznával svoji inspiraci inovativním dílem Oscara Niemeyera, jenž je považován za zakladatele moderní brazilské architektury.
Nad stolem v jídelně visí lustr Haywire od Davida Krynauwa, v obýváku vedle masivních kožených křesel Tonico od brazilského tvůrce Sergia Rodriguese stojí odkládací stolek Thonet z ohýbaného dřeva s ratanovým výpletem a taburet Sika Design od Franca Albiniho.
Lavice Platform od Hermana Millera tady překvapivě slouží jako tradiční konferenční stolek. Vše jako tichý společník doplňují velkoformátová plátna Jonnyho Niescheho.
