V této znovuoživené chatě se mísí tradiční savojský styl s moderním užitým designem. Vytváří ojedinělou
oázu klidu a uvolnění.
Zhorské chaty malebně usazené na úbočí kopce je na jednu stranu výhled do údolí Megève a na druhou
na horu Arbois. Zvenčí je to na pohled tradiční staré dřevěné stavení, citlivě restaurované, se střechou
z šindelů ze starého cedru a romantickým balkonem po celé délce čelní stěny. Ani se nechce věřit, jak velkou proměnou prošlo.
Hauteluce, jak se chata jmenuje po svém původním stanovišti ve vesnici, která leží o několik údolí dál, byla kousek po kousku, prkno po prkně rozebrána, zrestaurována a převezena na současné stanoviště. Zde byla znovu sestavena do své původní krásy.
Okolní krajina, malebná a proměnlivá, tvoří živý rám tohoto úchvatného obrazu. V létě na loukách ve vysoké trávě rozkvétají vlčí máky a pryskyřníky, v zimě opanuje přírodu magie sněhu a třpytivých odlesků.
Savojci vždycky uměli stavět domy, které si v létě zachovávají svěžest a v zimě jsou velmi dobře izolovány. Ostatně i nepočetná malá okénka jsou energeticky nenáročná.
Stěny jsou z jedlového dřeva, které je ale proti původnímu stavu opískováno, čímž dostalo novou jemnost a patinu. Po velkém dřevěném schodišti se od vchodových dveří dostáváme do rozlehlé hlavní místnosti, která si zachovala svou původní velkorysost. Majitelka chaty, Jocelyne Siluetová, vlastní síť luxusních Fermes de Marie
( Mariiných farem): „Na Farmách jsem zachovala původní tradici, protože to je to, co naši hosté hledají a očekávají. Když jsme před dvaceti lety začínali, vycházeli jsme spíš z rakouského stylu s klasickými
savojskými motivy a naivními obrazy. Ve svém domě jsem dekoraci posunula dál, směrem ke střídmějším, jednolitějším, ale stále autentickým prvkům, i vysloveně modernímu designu.“ Jocelyne
tak intuitivně spojila tradici a moderní trendy.
Prkenná podlaha, stejná v celém domě, byla natřena šedou barvou, která připomíná dřevo patinované deštěm. Z původního místa, kde chata stála, si Jocelyne ponechala některé kusy nábytku, jiné jsou posháněné po bazarech – jako třeba nádherná kredenc ze starého dřeva v jídelně, strohý starobylý stůl anebo původem rakouská komoda natřená v barvě pečeného chleba.
Pak už jenom Jocelyne poi712 spojovala klasické tradiční kusy se svými avantgardními představami, designovými solitéry a také s úlovky, které posbírala na tržištích při svých cestách. „Snažím se pochopit, jak věci žijí;
uchopím je, a podle toho, co vidím a cítím, se je snažím přizpůsobit mému domu.“ Hned u vchodu nás uvítají dvě ikonické židle Zig Zag od nizozemského návrháře Gerrita Rietvelda.
V hlavní obytné místnosti se mísí náboženské dekorace na centrálním krbu s moderní pohovkou od Edouarda Rambauda a nízkým
dřevěným stolkem od italského výtvarníka Montiho.
Pro odpočinkové zákoutí na druhé straně krbu byly vybrány dvě židle se sedáky z kravské kůže, na podlaze i pohovce jsou položené velké polštáře s jemnou kožešinou. Nad stolem v jídelně nás upoutá moderní lustr Ether z muránského skla – spousta skleněných kuliček navlečených na vlasci jako by připomínala svěží horský pramen. V přízemí domu jsou tři ložnice s koupelnami – hostinská,
jedna velká, patřící majitelce, a poslední je dcery Marie. V koupelně pro svou dceru nechala Jocelyne vytvořit nový strop ze stejně pískovaného dřeva, jako je v domě, zdi jsou obložené deskami z břidlice.
Jako osvětlení slouží bohatě zdobený lustr s ověsy. Hlavní dominantou koupelny je designová vana Strip, jejíž tělo je vyrobené z kompozitu a prochází ve vlně od zdi až k podlaze. Něžná je Mariina ložnice.
Dominuje jí velkolepá postel s přehozem z hebké králičí kožešiny, čelo postele je pro změnu z bělostného
ovčího rouna. Po stranách jsou dvě designová svítidla Bourgie. Místnosti vévodí barva starého dřeva, oživená několika záblesky bílé.
O tom, jakou atmosféru domu Jocelyne vytvořila, na závěr říká: „Mám ráda stavby s výraznou architekturou a diskrétní přepych, ve vnitřní úpravě podpořený autentickým stylem odpovídající regionu. Kouzlo spočívá v tom vymyslit prostředí, které by se odlišovalo od všednosti.
Má to co dělat s vůní, která je z domu cítit, když do něj vejdete, s jeho náladou. Lidé se v tomto krásném dekoru,
z něhož vyzařuje něco svátečního, nesmějí cítit svázaní. Vkládám do každé maličkosti, třeba i do povlaků polštářků, kousek sebe. Chci, aby vyzařovaly uklidňující jemnost.“
TEXT: Jana Špatzová, FOTO: Living Inside