Pocta mágovi surrealismu
Komplex z dálky vypadá jako „město na nábřeží“ a žije svým vlastním životem. Kolem dokola byl ponechán dostatek volného prostoru , aby stavba mohla na volném prostranství patřičně vyniknout. Zvolená lokalita připomíná středozemní vesničku Cadaqués, místo, ke kterému Dalího váže citové pouto.
Bizarní skleněné bubliny umístěné před budovou upoutají na první pohled. Vypadají jako luxusní dokonale vybroušený drahý kámen, který v záři slunečních paprsků hází tlumené odlesky do všech stran.
Muzeum ve svých útrobách skrývá přes dva tisíce děl tohoto mistra kresby a zpřístupňuje také sto jeho stěžejních olejomaleb. Dalího díla jsou proslulá překvapující kombinací bizarních snových obrazů s prvotřídním kreslířským a malířským projevem. Inspirací mu často byla díla starých renesančních mistrů.
Bizarní tváři muzea bylo nutno přizpůsobit i úpravu okolního terénu.
Sk leněnou bublinou proudí dovnitř dostatek denního světla. Všechny zasklené prostory mají šířku jeden a půl palce. Na pravé straně je první Dalí kavárna s kovovými židlemi, jejichž tepaný vzor připomíná jemnou krajku.
Budova vydrží až 135kilometrovou rychlost nárazů větru i nárazy silného a prudkého deště spolu s možnými drtivými dopady hurikánů.
Točité schodiště, podobající se vláknu, nás vyvede až do třetího patra, kde je zcela nepochopitelně ukončeno ve vzduchu. Z ptačí perspektivy vypadá jako křehká spirála vinoucí se nekonečným prostorem.
Pamatujete si mistrův proslulý, do špičky zakroucený fešácký knírek, který se opakuje na většině mistrových podobenkách? Hlavně díky němu nám nesmazatelně utkvěla podoba Dalího v paměti. V prostoru volně ukončená spirála schodiště ho až příliš nápadně připomíná.
Salvador Dalí rád vytvářel neobvyklé věci proto, aby upoutal pozornost. A ve stejném duchu je pojata i budova muzea na Floridě, která v sobě skrývá druhou největší sbírku mistrových prací. Celkem je zde umístěno více než 1500 děl tohoto slavného umělce.
Dalí měl slabost nejen pro vše bizarní. Fascinovala ho i věda a náboženství, kterým se ve své práci věnoval zejména kolem roku 1940. Během tohoto „klasického“ období vytvořil sérii devatenácti velkých pláten, na nichž zobrazil vědecká, historická a náboženská témata. Mezi nejznámější z těchto prací patří halucinogenní Toreador, objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem a svátosti Poslední večeře. A p...
Muzeum je situováno do třech podlaží. Kromě stálé expozice jsou zde i dočasné výstavní prostory, kurátorské a administrativní zázemí, obchod se suvenýry a knihovna, část budovy slouží pro technické zázemí.
Všechny zasklené prostory mají šířku jeden a půl palce, jsou dobře izolovány a vydrží 135kilometrovou rychlost nárazů větru i nárazy silného a prudkého deště spolu s možnými drtivými dopady hurikánů.

Kroky každého návštěvníka floridského letovi ska St. Petersburg vedou dříve či později

do velké moderní budovy muzea Salvadora Dalího, která ve svých útrobách skrývá druhou

největší kolekci díla světoznámého umělce s obrovským talentem a fantazií.

Sbírka Alberta Reinodse Morse a jeho ženy Eleanor je jedinečnou příležitostí, jak v tichém úžasu smeknout před genialitou umělce, jehož díla jsou proslulá překvapující kombinací bizarních snových obrazů s prvotřídním kreslířským a malířským projevem, pro nějž nacházel inspiraci v pracích starých renesančních mistrů.

Dalí, původem z Katalánska, o sobě s oblibou tvrdil, že má arabské kořeny a jeho předkové byli potomci Maurů. Spatřoval v tom navíc i příčinu své vášně pro zlato, luxus a zálibu

v orientálním oblečení. Dělal neobvyklé věci, aby upoutal pozornost. A stejně neobvyklá a pozornost přitahující je i stavba, kterou dnes navštívíme.

Muzeum je situováno do třech podlaží. Kromě stálé expozice jsou zde i dočasné výstavní prostory, kurátorské a administrativní zázemí, obchod se suvenýry, z nichž některé byly navrženy právě

ve spolupráci s Dalím, a knihovna. Část budovy slouží pro technické zázemí. Zvláštní výzvou pro architekty společnosti HOK byla potřeba chránit sbírky před silnými větry, bouřemi, záplavami

a hurikány, tak typickými pro pobřeží Floridy. Budova byla navržena tak, aby odolala i nárazům větru

rychlosti 165 km/h. Železobetonové stěny mají na šířku osmnáct palců, střecha dvanáct centimetrů. Ve třetím patře jsou použity tzv. protibouřkové dveře, které chrání před hurikány i bouřemi. Všechny zasklené prostory mají šířku jeden a půl palce.

Jsou dobře izolovány a podle testu, kterým prošly, vydrží 135 kilometrovou rychlost nárazů větru i nárazy silného a prudkého deště spolu s možnými drtivými dopady hurikánů.

Slavnostní otevření muzea se uskutečnilo data přímo magického – 11. 1. 2011. Ve svých útrobách skrývá přes dva tisíce děl tohoto mistra kresby a zpřístupňuje také sto jeho stěžejních olejomaleb. Inspirací pro architekty byla práce samotného Dalího.

Třípatrová budova se pyšní stejnou aureolou tajemnosti, jakou kolem sebe šířil umělec, jehož díla skrývá. Nejvíce se fantazie autorů projevila v pojetí skleněného atria, Enigmy (název získalo po jednom z Dalího obrazů). Prochází přes průčelí budovy a jeho tvar je tvořen

a přizpůsoben 75 metrovému spirálovitému schodišti uvnitř haly. Budova je založena na složité geometrii struktury organického skla.

Bizarní skleněné bubliny umístěné před budovou upoutají na první pohled stejně, jako na sebe strhával pozornost Dalí svým způsobem života a tvorby.

Komplex vypadá jako „město na nábřeží“ a žije svým samostatným životem, k němu však potřebuje i obdiv návštěvníků. Právě pro jejich přilákání dělá svým vzhledem, svou vizáží maximum. Umístění muzea na Barboro Barbor nebylo náhodné.

Mors ho vybral po zralé úvaze hlavně proto, že se do určité míry podobá středozemní vesničce Cadaqués, k níž měl Dalí velmi osobní vztah.

TEXT: Eva Karbulková, Foto: archiv muzea