Jako skulptura ze železobetonu působí plážová vila na břehu Atlantiku. Její dispozice i vybavení jsou jako stvořené pro odpočinek v kontaktu s vodním živlem.

Rezidence stojí jenom několik metrů od břehu Atlantiku. Spolu s domem pro hosty ji rámuje svěží

atrium s bazénem. Jižní otevřenou část uzavírá hradba tvořená tropickou zelení. Dominantu

stavby tvoří lichoběžníková hmota prvního patra nesená sloupy. Působí lehce a zároveň vznešeně, jako by se vznášela nad terénem. Přilehlá zvlněná železobetonová stěna umocňuje skulpturální charakter stavby, její modrá barva připomíná vzduté mořské vlny.

Propojení stavby s okolní přírodou, ve které převažují písečné duny porostlé vysokou trávou, řešil architekt Carl Abbott originálním způsobem. Využil kouzlo pohledového betonu.

Technický, dokonale tvárný materiál v sobě nese otisk dřevěných fošen se zřetelnou kresbou přírodního materiálu. Beton je často považován za nudný a chladný povrch bez výrazu. Proč ale stavby realizované touto technologií

neztrácejí na půvabu? Pohledový beton je ve skutečnosti jedním z nejzajímavějších materiálů pro interiér i exteriér. Jeho povrch je vyrobený monolitickou nebo prefabrikovanou technologií. Zůstává trvale nezakrytý a tvoří samotný výraz, tvář stavby.

Pohledový beton je speciálně upravený povrch jako součást architektonického a výtvarného záměru. V zahraniční literatuře se pro povrchový beton

používá více významů, jako například fair-face concrete, architectural concrete z angličtiny, v němčině sichtbeton a ve francouzštině betón brut. Terminologie není ještě zcela ustálená v žádné z těchto

zemí. Beton se dá různými způsoby zpracovávat a tak vytvářet zajímavý povrch fasády. Kabát domu je totiž to první, na co se oko pozorovatele zaměří. Stojí tedy za to se na jeho texturu lépe podívat.

V kombinaci s jinými materiály, jako je v případě vily na pláži dřevo či sklo, se beton nezdá chladný, působí příjemně.

Další atribut, který architekt beze zbytku zúročil, je výhled na oceán. Nejkrásnější je z apartmánu majitele, který se nachází v části prvního patra, nesené sloupy. V této výšce má člověk pocit,

jako by plul na lodi rozvlněným Atlantikem. Tento jedinečný zážitek umocňuje železobetonová stěna, která zvenčí i zevnitř připomíná zvlněnou mořskou hladinu. Křídlo souběžné s pláží částečně nesené sloupy umožňuje průhledy na moře z atria i z domu pro hosty.

Nikdo v areálu rezidence není ochuzen o stálý vizuální kontakt s vodním živlem. Ve velkorysé společenské hale otevřené na výšku dvou podlaží využil architekt železobeton. Uplatnil jeho téměř neomezené tvarové možnosti a syrovou krásu.

Dvouramenné schodiště s konzolovitou podestou působí v otevřeném interiéru jako obří plastika. Zaoblené zábradlí a kruhové sloupy v kontrastu s pravoúhlou geometrií stavby vnášejí do prostoru

dynamický pocit. Prosklená stěna souběžná s pláží nechává dovnitř prostoupit okolní přírodu, která se odráží v pokojové zeleni umístěné v obřích květináčích.

Všechny prostory dýchají volností a vzdušností. Při tvorbě soustavy venkovních teras a schodišť pracoval architekt s minimalistickými prostředky.

I v těchto partiích využívá drsnou krásu železobetonu doplněnou technicistním ocelovým zábradlím. Atrium svým stylem připomíná zenovou zahradu a její suché (oblázkové) moře, které přiléhá ke komfortnímu bazénu s římským schodištěm. Relaxační plocha

z exotického dřeva vnáší do minimalistického dvora zateplený pocit. Drobné stříhané keře a ostrůvky travin působí naprosto přirozeně, navazují na divokou zeleň v písečných dunách kolem. Zdá se,

že i v případě plážové vily měl architekt Carl Abbott k dispozici neomezené prostředky a v návaznosti s tím nejmodernější technologie. O to více z celé stavby vyzařuje maximální pokora a úcta k přírodě,

která ji obklopuje.

Text: Alena Kodlová, foto: Steven Brooke photo