Moderní výstavba v historickém městečku spojuje prvky tradiční architektury se soudobým vnímáním obytného prostoru.
Rodina se dvěma dětmi, malým chlapcem a dospívající dívkou, zatoužila po vlastním pohodlném a hlavně moderním domě. K dispozici měli jednoduchý, rovinný pozemek, který neoplýval příliš velkou rozlohou. Nabízel z jedné strany nádherný výhled do otevřené krajiny, ze stran je ale sevřený již stávající výstavbou.
Architekt Josu Laguardia byl postaven před nesnadný úkol – stvořit současný dům, který by uspokojil představy mladých majitelů a zároveň se příliš nezpronevěřil historickému duchu místa.
Z přístupové strany vypadá objekt nenápadně a víceméně splývá s okolím. Jeho hlavní přednosti se otevírají do zahrady. Stavba byla řešena pomocí samonosné konstrukce ocelových trámů; to umožňuje řešení bez nosných obvodových zdí a tím i maximální otevření domu.
Také další stěny v kuchyni jsou velkoryse prosklené.
Samotná konstrukce je v celém interiéru přiznaná a tvoří výrazný dekorativní prvek. A právě kontrastu chladné technické oceli využila interiérová návrhářka Susana Ocana k vytvoření zajímavého interiéru. Hlavní myšlenkou je design – unikátní zákoutí sestavené z ikonických kousků nábytku.
Jednotlivé prvky poskládala návrhářka v jeden harmonický celek, definovaný stylem Bauhaus. V přátelské harmonii tu vedle sebe najdeme Le Corubusierovu sedačku LC3, subtilní křesílka Barcelona Miese van de Rohe anebo půvabnou lenošku La Chaise manželů Eamesových.
Veškerá pozornost v hlavním obytném prostoru je soustředěna právě směrem k posezení, které je pro ještě větší zdůraznění své výjimečnosti umístěno na vyvýšeném pódiu.
Po elegantních samonosných schodech vystoupáme do patra, které začíná otevřenou galerií s rozsáhlou knihovnou. Za ní je umístěn menší dětský pokoj, který užívá malý chlapec, v zadní části má svůj apartmán mladá dospívající slečna. Má zde dostatek soukromí, které dívky v tomto věku tolik potřebují.
Na obývák plynule navazuje jídelna. Tento prostor je s ohledem na domáckou atmosféru zařízený masivním dřevěným stolem a lehkými, bílou kůží čalouněnými židlemi. Přítomnost přírodního materiálu je vítaným zpestřením jinak pečlivě hlídané černobílé barevnosti.
Dům je příjemnou ukázkou toho, že na základě tradic lze vytvořit překvapivě moderní místo po život a že designové ikony správně použité v kontextu nemusejí být jen obdivovanými dekorativními solitéry, ale funkční součástí obytného prostoru.
TEXT: Jana Špatzová, FOTO: Raül Candales Franch, Photofoyer
