Rozlohou ne příliš velký rodinný dům má hlavní obytný prostor s otevřenou dispozicí, zasahující do výšky dvou pater. Největší pozornost upoutá posezení poskládané z ikonických křesel a stolečků
Jednou z dominant je maximální prosklení čelní stěny. Tabule skla jsou zasazené v masivních, černě lakovaných hliníkových rámech. Výrazná kresba vertikál navazuje na zdůrazněné nosné ocelové trámy, viditelné po celém obvodu domu
Jednotícím prvkem interiéru je kromě umírněné barevnosti především zvolený styl začátku 20. století, Bauhaus. Ikonická křesla i stolky v logické souvislosti vytvářejí dobový harmonický celek
Při pohledu shora si představíme jednotlivé kousky nábytku. Úplně vlevo vidíme dvě bílou kůží čalouněná křesla Barcelona (Ludwig Mies van der Rohe, 1929), proti nim stojí lenoška La Chaise (Charles & Ray Eamesovi, 1948) a v čele nesmrtelná, tradiční černou kůží potažená pohovka LC3 (Le Corbusier, 1928). Uprostřed stojí konferenční stolek Laccio (Marcel Breuer, 1925), vlevo malý odkládací stolek...
Krbová stěna je další zajímavou dominantou prostoru, tvoří ji jen bíle natřená neomítnutá cihelná zeď s výrazným černým obdélníkem tělesa krbu
Ostrůvkovou digestoř tvoří jen nenápadný nerezový kubus, digestoř i veškeré ostatní spotřebiče jsou značky Bosch. Osvětlení v celé místnosti je řešené v podhledech umístěním směrovatelných reflektorů
Varné centrum je navržené s maximálním důrazem na ergonomii a praktičnost. Zásuvky nahrazují skříňky a umožňují snadný přístup k veškerým uloženým předmětům. Pracovní deska je z bílého corianu
Středový ostrůvek slouží nejen k přípravě jídla, ale také jako prostor pro rychlou snídani. Drobné doplňky rozrušují černobílou kompozici a prostoru propůjčují pocit útulné domáckosti,
V kuchyni jsou prosklené dokonce celé dvě stěny. Maximální přístup světla zvyšuje uživatelský komfort prostoru
Protože okna kuchyně vedou přímo do uzavřené zahrady, obyvatelé se nemusejí bát narušení soukromí. Rozměrné tabule skla nenarušuje žádný stínící prvek
Jídelna se materiálově mírně odklání od zvoleného stylu. Masivní celodřevěný stůl narušuje černo-bílý chlad a prostoru určenému pro rodinné posezení propůjčuje teplý dotek útulnosti
Ještě jeden krátký pohled na kompozici ikonického posezení ve spojitosti s cihelnou krbovou stěnou. Dekorativní prvek svým oblým tvarem doplňuje pravoúhlý rytmus sedaček
Samonosné ocelové schodiště koresponduje svým vzhledem se všudypřítomnou přiznanou ocelovou konstrukcí
Celkový pohled na otevřenou dispozici hlavního obytného prostoru. Je patrné, jak jídelna plynule navazuje na volný obývák a dále pokračuje k uzavřené kuchyni. Schody vedou na otevřenou galerii s knihovnou
Ložnice dcery majitelů je umístěná v samostatném křídle nad kuchyní. Na koupelnu navazuje prostorná šatna
Každá z ložnic v domě má svou vlastní koupelnu. Vana a sprchový kout jsou samozřejmostí
V dívčím pokoji, který obývá dcera majitelů, se designérce podařilo prosadit několik romantizujících prvků, jako například dekorativní dřevěnou postel, která nejlépe odpovídá něžné dívčině osobnosti
Pozemek obklopující stavbu je dokonale uzavřený pohledům zvenčí. Také proto si architekt mohl dovolit maximální velikost nezastíněných oken. Nic nenarušuje soukromí obyvatel
Komfort uživatelů domu zvyšuje plavecký bazén s přilehlou dřevěnou terasou. Zahrada je maximálně jednoduchá, jen prostý, ničím rušený perfektně střižený trávník
Moderní výstavba v historickém městečku spojuje prvky tradiční architektury se soudobým vnímáním obytného prostoru.
Rodina se dvěma dětmi, malým chlapcem a dospívající dívkou, zatoužila po vlastním pohodlném a hlavně moderním domě. K dispozici měli jednoduchý, rovinný pozemek, který neoplýval příliš velkou rozlohou.
Nabízel z jedné strany nádherný výhled do otevřené krajiny, ze stran je ale sevřený již stávající výstavbou. Lokalita se nachází na severu Španělska v maličkém baskickém městečku Hondarribia s bohatou historií.
Architekt Josu Laguardia byl postaven před nesnadný úkol – stvořit současný dům, který by uspokojil představy mladých majitelů a zároveň se příliš nezpronevěřil historickému duchu místa.
Z přístupové strany vypadá objekt nenápadně a víceméně splývá s okolím. Jeho hlavní přednosti se otevírají do zahrady. Stavba byla řešena pomocí samonosné konstrukce ocelových trámů;
to umožňuje řešení bez nosných obvodových zdí a tím i maximální otevření domu. Celá přední stěna do výšky dvou pater je prosklená a plochu rozdělují jen svislé hliníkové okenní předěly.
Jejich funkce je v tomto případě víceméně dekorativní a účelem je přiblížit velkou plochu tradičnímu členění oken. Také další stěny v kuchyni jsou velkoryse prosklené.
Samotná konstrukce je v celém interiéru přiznaná a tvoří výrazný dekorativní prvek. A právě kontrastu chladné technické oceli využila interiérová návrhářka Susana Ocana k vytvoření zajímavého interiéru.
Hlavní myšlenkou je design – unikátní zákoutí sestavené z ikonických kousků nábytku. Jednotlivé prvky poskládala návrhářka v jeden harmonický celek, definovaný stylem Bauhaus.
V přátelské harmonii tu vedle sebe najdeme Le Corubusierovu sedačku LC3, subtilní křesílka Barcelona Miese van de Rohe anebo půvabnou lenošku La Chaise manželů Eamesových.
Kruh uzavírají dva odkládací stolky Adjustable a Cannot, v centru pak na čestném místě stojí neméně známý konferenční stolek Laccio Marcela Breuera.
Veškerá pozornost v hlavním obytném prostoru je soustředěna právě směrem k posezení, které je pro ještě větší zdůraznění své výjimečnosti umístěno na vyvýšeném pódiu.
Po elegantních samonosných schodech vystoupáme do patra, které začíná otevřenou galerií s rozsáhlou knihovnou. Za ní je umístěn menší dětský pokoj, který užívá malý chlapec, v zadní části má svůj apartmán mladá dospívající slečna.
Má zde dostatek soukromí, které dívky v tomto věku tolik potřebují. Každá z ložnic v patře disponuje svou samostatnou koupelnou, stejně tak i ložnice rodičů, umístěná v přízemí pod již zmiňovanou galerií.
Na obývák plynule navazuje jídelna. Tento prostor je s ohledem na domáckou atmosféru zařízený masivním dřevěným stolem a lehkými, bílou kůží čalouněnými židlemi. Přítomnost přírodního materiálu je vítaným zpestřením jinak pečlivě hlídané černobílé barevnosti.
Kuchyň je oddělená od obývacího prostoru, tvoří samostatné křídlo domu a prosklení dvou přilehlých stěn prostoru propůjčuje větší vzdušnost a pocitově přidává na chybějící rozloze.
Dům je příjemnou ukázkou toho, že na základě tradic lze vytvořit překvapivě moderní místo po život a že designové ikony správně použité v kontextu nemusejí být jen obdivovanými dekorativními solitéry, ale funkční součástí obytného prostoru.
TEXT: Jana Špatzová, FOTO: Raül Candales Franch, Photofoyer
