Na půli cesty mezi oceánem a velehorami

Dominantní pultová střecha zastřešuje nejenom otevřený interiér vily, ale také patium, které na něj navazuje. Vnitřní a vnější prostory se tak navzájem prolínají, hranice mezi nimi je téměř neviditelná.

Industriální styl stavby podtrhuje konstrukce z přiznaných ocelových sloupů a trámů. Přetažená střecha z lepených dřevěných vazníků poskytuje interiéru i exteriéru vily dotek přírodního materiálu.

Přání majitelů, aby hranice mezi vnitřním a vnějším prostředím nebyla co možná vůbec patrná, charakterizuje vzhled vily. Průhledy skleněnými stěnami, zrcadlení skla a leštěné kamenné dlažby vytvářejí jedinečný pocit kontaktu s přírodou.

Významnou roli v exteriéru vily hrají vodní prvky. Nejenom bazén na zahradě, ale také vodní plocha originálně lemující vstupní část osvěžují ovzduší a vnášejí prvek originality.

Dominantní pultová střecha budí dojem, jako kdyby se vznášela v prostoru. Prosklený plášť otevřený do výšky stropu 1. patra tvoří neviditelnou hranici mezi interiérem a exteriérem.

Na otevřené patium navazuje v jedné linii vstupní hala zdobená plastikou. Venkovní a vnitřní prostory vytvářejí spolu se zahradou jeden obytný prostor.

Společenské zóně dominuje jednoramenné schodiště. Do ocelové schodnice jsou vetknuty stupně z masivního dřeva na druhé straně zakotvené do zdi. Odraz v leštěné kamenné podlaze umocňuje pocit neomezeného prostoru.

Ložnici v patře doplňuje komfortní koupelna. Posuvné skleněné stěny v této intimní zóně vytvářejí variabilní prostředí. Jejich odsunutím lze tyto prostory propojit v jeden celek.

Schodiště spojující soukromé podlaží s fitness zónou a navazujícím venkovním bazénem je materiálově sladěné s interiérem, kde hlavní roli hraje dřevo zlatavě okrové barvy. Skleněná stěna a ocelové zábradlí dodávají prostoru vzdušnost a světlost.

Galerie tvoří vstupní zónu do ložnic a koupelen v patře, skleněné zábradlí poskytuje průhledy do přízemí a zároveň do okolní krajiny.

Jídelna patří k nejkomfortnějším místům ve vile. Designové židle kombinují mahagonové dřevo s červeným čalouněním. Skleněná deska stolu pro 10 lidí navazuje na průzračné řešení celého interiéru.

Rezidence v peruánské metropoli Lima je plná protikladů. Industriální vzhled přiznané ocelové konstrukce zatepluje množství přírodního dřeva, prostory uvnitř a venku jsou jen těžko k rozeznání, skleněný plášť tvoří mezi nimi téměř neviditelnou hranici.

Lima patří k nejkrásnějším a zároveň nejbizarnějším místům na Zemi. Dva přírodní fenomény, Tichý oceán a velehory Andy, si zde doslova podávají ruce.

Spojuje v sobě krásu staveb z období koloniální nadvlády Španělů s luxusem moderních čtvrtí Magdalena del Mar, Miraflores a San Isidro s budovami velvyslanectví a vilami místní smetánky.

Kontrastní pestrobarevné slumy, kde žije většina obyvatel Limy, šplhají po úpatí And, které tvoří panorama peruánské metropole.

Projekt, který nás zaujal, byl realizován v luxusní čtvrti Miraflores. Jde o vzdušnou rezidenci, navrženou pro úspěšný mladý pár se třemi dětmi.

Architekti ze studia Domenack Arquitectos vycházeli z jeho zadání, aby konstrukce domu rámovala výhledy do okolní přírody a také na drobnou architekturu na zahradě.

V tomto smyslu hrají transparentní prvky významnou roli, pomáhají prolnout vnitřní a vnější plochy rezidence.

Vila v minimalistickém stylu nadchne sofistikovaným řešením. Její dispozici rozložili architekti do dvou nadzemních podlaží. Společenský prostor v přízemí ohraničený skleněným pláštěm je otevřený do výšky stropu 1. patra.

Tvoří ho různé prostory, které jsou propojeny a zároveň jsou prolnuty se zahradami venku, aby bylo dosaženo univerzálních ploch, jak si přáli klienti.

A naopak, ložnice si zachovávají intimitu v umístění i ve výhledech, nasměrovaných na soukromé prostory patia a bazénu.

Pultová střecha, jejíž sklon sleduje mírně svažitý terén, vzbuzuje dojem, jako kdyby plula v prostoru. Stává se dominantním architektonickým prvkem, který spojuje design a kompozici domu. Nese ji skelet tvořený přiznanými ocelovými sloupy a vazníky.

Přetažená střecha zároveň překlenuje otevřené patium, které odpočinkovou zónu a jídelnu prodlužuje směrem do zahrady.

Na patium navazuje vstupní hala, které dominuje otevřené jednoramenné schodiště vedoucí na galerii v patře, odtud jsou přístupné ložnice rodičů a dětské pokoje.

Syrovost přiznaných ocelových sloupů a vodorovných nosníků vyrovnává množství dřeva zlatohnědé barvy použité na stropě a podlaze.

Šedé sametové čalounění sedací soupravy je sladěné s odstínem ocelové konstrukce, barevný akord doplňují bílé a červené tóny, uplatněné na polštářích. Odpočinkovou část odděluje od jídelny solitérní krbové těleso opatřené bílou štukovou omítkou. Drobné plastiky rozbíjejí poněkud strohý loftový vzhled rezidence.

Ložnici majitelů doplňuje prostorná koupelna. Posuvné skleněné stěny vytvářejí variabilní prostředí, jejich odsunutím lze tyto prostory propojit v jeden celek.

Komfortní terasa s proskleným zábradlím, vybudovaná na střeše patia, prodlužuje prostor ložnice směrem do zahrady. Ikonická lehátka LC 4 od Le Corbusiera vypovídají o designové vytříbenosti vybavení celé vily.

Text: Alena Kodlová, Foto: Domenack Arquitectos, Juan Solano