Jako kostky velké skládačky – RezidenceOnline.cz

Při pohledu zvenčí může působit stavba, nesoucí pracovní název TREVOX 223, jako seskupení dětských hracích kostek.

1. V okolí původních, čtyřicet let starých domů najdeme velké množství dekoračních i funkčních kamenných objektů.

2. První dojem z TREVOXu 223 může vyvolávat pocit chaosu, ale vše má svůj řád a účel, je jen třeba si na tento styl zvyknout a řádně ho zažít.

1. Vnější řada štítových panelů Reflecta netvoří jednolitou plochu, tvůrci ji „ozdobili“ několika nepravidelnými otvory.

2. Při návrhu venkovních ploch se dbalo na využití zeleně, která postupně vstupuje i do střední části domu, kde vybouráním původní haly vznikla originální zahrada.

1. Konstrukce nově vybudovaných prostor využívá často kovových nosníků čtvercového průměru, které zároveň tvoří rámy velkoplošných skleněných ploch.

2. Ačkoliv může TREVOX 223 působit přísně geometricky, najdeme místa, která tento dojem narušují, například nepravidelná kamenná mozaika v prostoru dvorany před vchodem.

Garáž v klasickém slova smyslu nahrazují dva otevřené boxy v nestejné výši lemované zídkou. Vejdou se sem až čtyři auta.

1. Západní strana domu umožňuje posezení „mimo pozemek“. Je to však jen iluze vytvořená pásem kamenných bloků, opracovaných do různých tvarů.

2. Vlastní vstupní pasáž lemovaná místní komunikací uzavírá malou zahradu, v níž se nacházejí již několikrát zmíněné kamenné objekty.

3. V místě, kde byla původní hala, byl vytvořen spojovací koridor. Aby byla narušena fádnost stěn, byla okna v této oblasti předsazena před zeď.

1. Dominantou střední části jsou lehké terasy a můstky, téměř výlučně lemované zábradlím z průhledných skleněných desek.

Všechna schodiště v domě jsou důsledně řešena formou příčkových stupňů z lehkých kovových materiálů.

Řešení návaznosti na okolní prostory je odděleno, jako by mezi stavbou a pozemkem existovala neviditelná hranice.

1. Osvětlení je díky velkorysému prosklení téměř zbytečné, ve velké míře ho obstarávají zářivková tělesa.

2. Vnitřní dispozice místností tvůrci na několika místech opticky narušili tmavými mramorovými bloky za účelem zvýšení kontrastu.

1. Nově vzniklá vnitřní zahrada na místě bývalé haly je překlenuta lehkými můstky, umožňujícími propojení obou křídel i v nadzemním podlaží.

2. Interiéry jsou laděny do světlých, nejčastěji bílých odstínů. Vynikají zejména díky bohatému prosklení.

Pokud některá část domu působí masivně, vždy najdeme nějaký vzdušný protiklad, jako tento vstup na venkovní zahradu.

Společenská místnost je jednou z výjimek, co se osvětlení týče, vedle hlavního světelného zdroje tu jsou použity bodové reflektory.

3. Při pohledu z ložnice jsou patrné venkovní vnější plochy, uchycené na příčné kovové nosníky, zapuštěné do původní fasády domu.

Vzpomenete si na bezstarostná léta, kdy jste jako děti skládaly barevné kostky a tvořily svou vlastní fantazií futuristické stavby? Tak vám může připadat projekt, jehož realizaci má na svědomí CRAFT Arquitectos.

Pokud byste se vydali do historie Mexika a pokusili se objasnit jméno Naucalpan, dopracovali byste se nejspíš k termínu Nauhatl, což byste za pomoci slovníku mohli přeložit jako „místo čtyř domů“ případně „místo čtyř sousedů“.

Oficiální název tohoto města, jehož vznik se datuje do doby hluboko před naším letopočtem (první zmínky lze vystopovat 600 let před Kristem), zní Naucalpan de Juárez, to na počest Beníta Pabla Juáreze Garcíi, jenž v letech 1856–1861 vykonával funkci mexického prezidenta.

Město se nachází severozápadně od metropole Mexico City v lokalitě zvané Valley of Mexico a po první desetiletce 21. století se počet jeho obyvatel blížil jednomu milionu.

Naucalpan je dynamicky se rozvíjejícím místem, jehož architektura je poplatná současné době. Najdeme tu mnoho typických staveb v duchu nové doby, zejména výškové budovy. Jsou tu i zákoutí, v nichž ještě zůstal zachován ráz sedmdesátých let.

Právě toto místo si vybrala architektonická kancelář CRAFT Arquitectos a rozhodla se vypracovat projekt, jehož základem byly čtyřicet let staré budovy v mírně zvlněné lokalitě Lomas de Tecamachalco.

Cílem zdaleka nebylo ušetřit práce na základech nebo nutné úpravy terénu – hlavní myšlenkou bylo využít stávající dispozici staveb a jejich pro tehdejší architekturu typické rozmístění zvolit jako originální propojené, a přesto oddělené části pro jednotlivé členy rozvětvených rodin.

Zástupci architektonické kanceláře vzali v úvahu veškeré negativní jevy, které komplex budov obklopovaly. Byl tu díky rušným komunikacím nadměrný hluk, díky všudypřítomným automobilům (jejichž nadměrný počet je jedním z největších problémů celého Mexika).

Dále špatné povětrnostní podmínky, mající vliv na samotné fasády domů, díky tomu tu bylo i málo soukromí, navíc obyvatelé v domech orientovaných jižním směrem po většinu roku trpěli nemalým horkem.

Architektonická kancelář CRAFT Arquitectos se proto rozhodla jít cestou jakéhosi dvojitého venkovního pláště, kdy první vrstva bude plnit funkci „ochrannou“ a až za ní bude vlastní obydlená část.

Volba padla na velkoplošné skleněné panely Reflecta, jejichž uzpůsobení tvoří přirozený vizuální filtr pro obyvatele komplexu – jsou navrženy na bázi zrcadla průhledného jedním směrem.

Zvenku tak působí jako dekorační prvek a nebrání majitelům nemovitosti ve výhledu. Zároveň působí jako tepelný štít, mající schopnost regulovat propustnost slunečních paprsků a eliminující nárazové větry, které jsou ve Valley of Mexico častým jevem.

Nejde však v žádném případě o souvislou stěnu nebo snad zábranu postavenou před vlastními budovami.

Vše je spojeno v harmonický celek, v němž najdeme důmyslně vytvořené „průduchy“ opticky odlehčující venkovní fasádu – za nimi se nacházejí okna nebo pouze volná prostora.

Původní zástavba musela projít určitou změnou. V sevřené dispozici byla vybourána střední část, jejíž dominantní pasáží byla původně velká centrální hala. Sneseny byly také stavby prvního podlaží, čímž se podařilo vytvořit koridor mezi oběma křídly celku.

Dalším krokem bylo navýšení budov do výše druhého patra, což právě vyvolává onen příměr s dětskou stavebnicí. Na přízemní části byly osazeny segmentové bloky se štítovými přesahy, díky čemuž se celý komplex opticky „zarovnal“.

Střední část v místě bývalé haly zůstala odkrytá, pouze ji překlenulo několik můstků, aby provázanost mezi oběma částmi zůstala zachována.

Nově vzniklá proluka byla využita jako zahrada, nebo spíš domácí park vytvářející klidné místo chráněné před venkovním ruchem, díky zvolené metodě uchovávající si i konstantní teplotu a nenarušené klima.

Protože celek působí místy až futuristickým dojmem, zástupci CRAFT Arquitectos, s nimiž na projektu spolupracovali i inženýři Alan Rahmane Azar a Michelle Cadena, věnovali velkou pozornost okolí stavby, do níž zakomponovali několik klasických prvků mexické kultury.

Samotný pozemek mající rozlohu kolem 1000 m2 působí otevřeným dojmem, protože ho ohraničuje pouze symbolická zídka z kamenných bloků, jejíž výška nedosahuje ani jednoho metru.

Originálně také působí „garáž“, ve skutečnosti otevřený prostor rovněž lemovaný kamennými zdmi. Vstupní brána má záměrně budit dojem vchodu do proslavených historických staveb v oblasti Yucatanu.

Interiéry jsou vlastně skryty za dvojí stěnou, možná i proto jsou bohatě prosklené, využívající pouze nosných sloupků fixujících velkoplošné panely.

První dojem ze stavby při pohledu zevnitř vyvolává dojem křehkosti, ale vše je vzájemně fixováno do důmyslné konstrukce zajišťující dokonalou pevnost.

Samotný projekt byl vypracován v roce 2010 a jeho realizace dle samotných tvůrců má být jednou z mnoha nových kapitol v mexickém prostředí, snažící se vytvořit nové poměry pro život tamních obyvatel.

Text: Robert Pavelka, Foto: Craft Arquitectos