Skeletový dům uprostřed lesoparku

Zadní část levého křídla domu má členitou plochu, kde se pravoúhlé objemy střídají s originálními zkosenými stěnami nebo bloky přiléhajícími v ostrém úhlu.

Detailní pohled na dva prolínající se objemy. Toto netradiční řešení vynucené prostředím kolem domu oživuje jinak strohou a precizní architekturu.

Ani menší terasa zhotovená z lehkých dřevěných roštů nijak neomezila vzrostlé stromy.

Každý pohled na dům nabízí neočekávaný detail. Výjimkou není ani zadní část. Masivní plocha je znenadání rozrušena šikmou plochou.

Na terasu je přímý vstup z obýváku. Tento prostor ale není běžně užívaný, protože místo útulné zahrady zvolili majitelé park.

Jednoduché a přitom rafinované. Světle šedý prostor je rozrušován různými plochami.

I v zimních měsících má park svůj půvab. Zelená tráva a listí sice zmizely, ale rozložité koruny stromů jsou dostatečně dramatickou dekorací.

Tento pohled zcela jednoznačně dokazuje, jaká péče byla při výstavbě věnována vzrostlým stromům. Členitost budovy není samoúčelným záměrem architektů, umožňuje stavbu doslova vklínit mezi porost.

Geometricky řešené vstupní prostory domu se schodištěm vedoucím na obyvatelnou střechu. Použité jsou dva materiály – obklad v jemných barvách pískovce a hladká štuková fasáda.

Obývák je zařízený v duchu minimalismu. Téměř veškeré zařízení je pevnou součástí konstrukce domu, výjimku tvoří pohovka a barové židličky.

Koupelně dominuje překrásná solitérní vana se stojanovou baterií. Stěny jsou obložené masivním dřevem v odstínu wengé.

Druhá, menší koupelna, kde najdeme jen sprchový kout a toaletu, má stěny i podlahu obložené palisandrovým dřevem.

Ložnice je jednoduše zařízená, jen prosté lůžko a dvě křesílka. Zajímavostí této místnosti je stropní okno, které se v pásu táhne přes celou šířku stropu. Z postele je díky němu krásný výhled do korun stromů.

Součástí hostinské koupelny je také malé umyvadlo a v nice umístěný odkládací prostor. Na boční stěně je jasně patrné zešikmení, které jsme v detailu již několikrát viděli.

Jídelna včetně stolu a devíti židlí je celá provedená v bílé barvě. To, co oživuje tuto místnost je obložení stěn Corianem a podsvícení umístěné jak u paty stěny, tak v podhledech.

V suterénu domu se nachází velmi netradiční sklípek. Za pozornost stojí rámování zrcadla. Stejně je řešená protilehlá stěna, a tak dochází k efektu nekonečného odrazu.

Originální stavba s železobetonovou konstrukcí respektuje okolní prostředí. Žádný strom nebyl poškozen a v interiéru jsou používané téměř výhradně přírodní materiály.

Někteří majitelé domů jsou unavení tradičním stylem a konvenčním vnímáním věcí, které je obklopují, a proto cíleně vyhledávají originální řešení problémů. Nejinak tomu je, pokud se rozhodnou postavit si vlastní dům.

Pro architekty bývají tito klienti požehnáním – jsou přístupní moderním řešením. Ne jinak tomu bylo u projektu domu, který měl vzniknout na zalesněném pozemku.

Majitelé současně oslovili několik architektonických kanceláří, většina návrhů ale nabízela jen tradiční řešení, která navíc vyžadovala značnou redukci překrásných vzrostlých listnáčů.

Jedině návrh studia ZA BOR Architects, Arsenije Borisenka a Petera Zaytseva v plné míře splňoval představy zadavatele.

Jedinou, ale zásadní podmínkou při zadávání projektu přitom bylo zachování všech stromů na relativně malém pozemku (1800 m2).

Dům má proto zastavěnou plochu jen necelých 300 m2 zato celkovou obytnou plochu 560 m2. Architekti dům prostě zapasovali mezi stromy a stavba se podřídila přírodě, ne naopak. Výsledkem je možná trochu šílený půdorys, kde snad žádná místnost nesvírá pravý úhel.

Později, v průběhu stavby, stromy způsobily mnoho komplikací, například při hloubení základů narazili stavebníci na mohutný kořen. Bylo jasné, že přetnout ho by znamenalo zabít strom.

Architekti proto přišli s originálním řešením – navrhli speciální betonové roury, které kořen bezpečně uzavřely a ochránily.

Vnitřní uspořádání domu je, tak jako obvykle, rozdělené na soukromé prostory a místa přístupná nejen domácím, ale také hostům. Téměř celé přízemí je vyvedené v bílé barvě. Na podlaze je položená bílá mramorová dlažba kombinovaná s šedými říčními oblázky.

Minimalistickému pojetí prostoru odpovídá také bohaté využívání skla a hliníku. Pocit strohosti zmírňuje dřevěné obložení stěn, které zde v několika detailech spatřujeme.

Většina nábytku, kromě sedacího, je přímou součástí stavby, například geometricky složitý barový pult je konstrukčně spojený s nosným sloupem a schody vedoucími do druhého patra.

Druhé schodiště na protilehlé straně obýváku vede do suterénu. Sejdeme po něm do úžasného podzemního prostoru, určeného pro vinný sklípek.

Investor si tohle místo představoval světlé a otevřené, to je samozřejmě nemožné vzhledem k tomu, že místnost postrádá okna.

Zadání pomohlo vyřešit netradiční uspořádání – stěny mají masivní obložení Corianem se spodním osvětlením, které rámují rozměrná zrcadla. Odrazem světla a obrazů vznikl úchvatný prostor, který jako kdyby se ztrácel v nekonečnu. Podobný efekt rámování je použitý také v jídelně, ovšem tady scházejí zrcadla.

Druhé, soukromé patro je víc konzervativní, to se projevuje častějším používáním přírodních materiálů a výběrem barev. Převládající bílá barva ustupuje a přibývá teplých medových odstínů dřeva.

Pocit útulnosti také zdůrazňují použité textilie v jemných pastelových tónech. Zajímavý detail zaregistrujeme v ložnici. V pásu přes celý strop probíhá okno – po probuzení majitelé přímo z postele vidí do korun stromů.

Zahradu kolem domu bychom hledali marně. Je zde jen pečlivě udržovaný trávník a park se stromy.

Dokonce ani terasa v pravém smyslu slova tu není a supluje ji střecha domu, která je postavena tak, aby poskytovala dostatečný prostor pro slunění, odpočinek, ale také například pro večerní pikniky a grilování. Zvýšená fasáda se postará o naprosté soukromí.

Dům má pevný, litý, železobetonový skelet se stěnami vystavěnými z cihel. Jednotlivé objemy vůči sobě svírají různé úhly, většinou ne pravé. Najdeme tu dvě obytná podlaží a suterén.

K dispozici jsou dva balkony a jedna lodžie ve druhém patře chráněná před deštěm proskleným přesahem v hliníkovém rámu. Vnější fasáda je provedená kombinací jemně tónované omítky a obkladu v barvě pískovce.

TEXT: Alena Müllerová, FOTO: Zinur Razutdinov a Peter Zaytsev, ZA BOR ARCHITECTS