Přebývat se dá opravdu kdekoliv, stejně jako může být rozličná i volba stavebního materiálu, ale bydlet pod křídly letadla se jen tak někomu nepodaří.

Pokud se zastavíte na terasovitých svazích oblasti Malibu, většině z vás zcela určitě učaruje nádherný výhled na panorama pobřeží Tichého oceánu.

Jeden ze zdejších pozemků o rozloze 55 akrů vlastnil výstřední designér Tony Duquette, autor více než dvou desítek originálních staveb ze zcela neortodoxních materiálů.

Zmíněnou lokalitu Malibu však v roce 1995 zasáhl ničivý požár, po němž zůstalo z honosných staveb jen několik ohořelých skeletů.

V té době koupila pozemek od Tonyho Franci Rehwald, spolumajitelka společnosti pro výhradní dovoz značky Mercedes, a požadovala, aby její budoucí sídlo mělo punc maximální originality.

Tak se zrodil Wing House. Architekt David Hertz zvolil opravdu neobvyklé řešení – protože

přední část domu měla být dle požadavků majitelky oblá, zvolil jako část stavebního materiálu komponenty vyřazeného dopravního letadla, legendárního stroje Boeing 747 „Jumbo Jet“, v tomto případě typu 200. Pro Hertze a jeho tým to znamenalo objet několik vrakovišť na území Kalifornie, kde se odstavená letadla shromažďují. „Někdo by si mohl myslet, že i když jde o vyřazený stroj, přijde na pěkné peníze.

Opak je pravdou, u těchto „vysloužilců“ se vlastně platí jen materiál, z něhož jsou letadla vyrobena, takže pořizovací hodnota rozhodně nepřekročila částku 50 000 dolarů.“ Co si pod takovým nákupem je nutné představit, dokládají osobní data onoho „drobečka“:

délka 230 metrů, rozpětí 195 metrů, nejvyšší bod se nachází 63 metrů nad zemí, plochu křídel lze vyjádřit hodnotou 2400 čtverečních metrů a celková vnitřní prostora trupu představuje 17 000 krychlových metrů.

Poměrně značné výdaje musela majitelka zaplatit za náročný přesun komponentů na samotné místo stavby. Tahle transakce, při níž asistovaly nejčastěji dvourotorové transportní vrtulníky, stála 8000 dolarů za hodinu.

Hertz při dolaďování finálního architektonického záměru rozhodl pouze o využití většího množství oddělených komponentů, ačkoliv jednou z variant bylo začlenění celého letadla

do komplexu stavby.

Architekt ale musel udělat neobvyklé „kolečko“ po úřadech, aby zjistil, zda přísné stavební normy nezakazují využití leteckých křídel pro část domu. Dostalo se mu ujištění, že žádný zákon jejich uplatněním na stavbě neporuší, jen majitelka musela navštívit úřad FAA (Federal Aviation Administration = Federální letecký úřad) a nahlásit zde přesné souřadnice domu – to proto,

aby piloti linkových letadel při míjení inkriminované oblasti byli o Wing House informováni a nepovažovali originální střechy za havarovaný stroj. „Ještě před využitím samotných částí boeingu jsme museli dopodrobna prozkoumat strukturu křídel a trupu, abychom věděli, jak je v následné stavbě použít.

Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, protože letecký materiál má svá specifika,“ vysvětloval Hertz další postup při dotváření finální podoby Wing House.

Jeho tým nejdřív vybudoval samotný základ stavby, na který potom zmíněné vrtulníky umísťovaly jednotlivé komponenty. „Byla to

jedna z nejtěžších prací, ale ukázalo se, že piloti jsou mistry svého oboru, všechno zvládli na první pokus,“ ocenil Hertz přesné osazení jednotlivých částí letadla na svá místa.

Při tvorbě základního skeletu se také maximálně dbalo na sepětí s okolním terénem a krajinou, ale Hertz zároveň odmítl možnost, aby byla křídla umístěna jako u skutečného letadla. Jednotlivé stěny jsou maximálně prosklené,

oddělené jednoduchými ocelovými rámy. Ty byly fixovány do zvláštních uzlových bodů, které musel Hertzův tým do křídel připravit ještě před jejich osazením.

„Byla to práce náročná na přesnost, ale ke cti mých zaměstnanců musím říci, že se nic nemuselo předělávat.“

Ačkoliv nová majitelka domu netrvala na kompletním využití letadla, Hertz se snažil najít uplatnění pro větší množství komponentů vyřazeného stroje. „Jen pro představu, s čím jsem pracoval – Boeing 747-200 čítá na čtyři a půl milionu součástek.

Takže rozhodnout, co a kde se použije, byla opravdu docela zajímavá záležitost. Bylo potřeba všechno sladit do jednoho celku, aby nic nepůsobilo samoúčelně. Pro mě je rozhodující, že s výsledkem byla moje klientka spokojená,“ dodává architekt. Dům je rozdělen

na čtyři základní oblasti – takzvané Main Residence dominují křídla bývalého Jumba, v ložnici bude její obyvatelka usínat kryta výškovkou letadla.

Část rezidence nazvaná příznačně Art Studio má strop z horní části trupu letadla, typický vršek horní paluby letadla bude dominovat jmenovat Guest House.

Paní Rehwald si vyžádala i zvláštní místo pro rozjímání – Meditation Pavillion. Na něj byla použita přední část letadla vysoká přes třicet metrů.

Bývalý strop turistické třídy „sedmsetčtyřicetsedmičky“ zastřešuje stodolu, motorové kryty slouží jako originální venkovní ohniště. Vypočítat, co všechno se pro stavbu použilo, by vydalo na středně silný sešit. Spokojme se tedy s konstatováním, že celý Wing House přišel

paní Franci na 400 000 dolarů.

David Hertz ve svém díle vidí ještě jednu zajímavou alegorii: „Boeing 747 byl bezesporu jedním z největších průmyslových úspěchů novodobé historie. Fakt, že byl opakovaně využit pro diametrálně

odlišný záměr, by mohl evokovat pomíjivost a zastarávání technologií a společnosti jako takové. Já však v realizaci Wing House vidím spíš možnosti opětovného využití materiálů, průkopnický čin, který možná spustí novou éru stavebnictví.“

TEXT: ROMAN PAVELKA, FOTO: STUDIO EA