Obdobně jako společenská zóna v domě se otevírá do přírody a spojuje v sobě několik funkcí, také intimní místnosti prodělávají v moderním interiéru zásadní proměnu.

Přestože světově proslulí architekti Le Corbusier a Ludwig Mies van der Rohe přišli s otevřeným plánem interiéru již ve dvacátých letech minulého století, tento styl bydlení se u nás v širší míře uplatňuje až v posledních dvaceti letech. Nahrazením zdí jako nosných prvků ocelovými či betonovými sloupy se obytný prostor otevírá uvnitř i směrem ven do přírody.

V současnosti lze byt rozdělit do tří zón.

První tvoří vstupní hala se zázemím v podobě servisních místností a hygienického zařízení. Dominantní je obytný prostor, který spojuje obývací pokoj, jídelnu a komfortní kuchyni, obvykle oddělenou barovým ostrůvkem. Neméně významná je intimní zóna, nabízející místnosti důležité pro relaxaci tělesných i duševních sil.

Proto se do popředí dostává ložnice, často propojená s koupelnou, která v současnosti přibírá i funkci relaxační místnosti. Záleží na každém, jak si tuto klidovou zónu uspořádá.

Moderní šatna už také není popelkou zastrčenou v nejzazším koutě domu. Obvykle je nějakým způsobem propojena s ložnicí a koupelnou. Tvoří ji variabilní šatní systémy, jejichž šířku lze variabilně upravovat. Plní funkci předělu mezi ložnicí a koupelnou, u náročnějších uživatelů oddělují samostatnou šatnu.

Dveře, obvykle v podobě posuvných panelů, jsou podle posledních trendů zpravidla lakované, ve vysokém lesku. Odraz světla dodává velké ploše pocit křehkosti, umocňuje světlost a vzdušnost nově pojatého relaxačního prostoru v bytě.

TEXT: Alena Kodlová, FOTO: archiv firem