Celá společenská místnost je zepředu a z pravého boku krytá pouze posuvnými skleněnými stěnami. Jejich účelem je možnost rychlého propojení vnitřní společenské části domu s terasou.
Samostatně stojící obdélníkový průzor s kulatými rohy odkazuje na slavnou éru brazilské architektury 60. let. Z pohledu obyvatel domu je jakýmsi rámem filmového plátna, na kterém se promítají úžasné pohledy na pláž a oceán.
Do vnitřního atria domu se vchází samonosným schodištěm bez zábradlí. Kontrast bílých a červených ploch dává celému jednoduchému prostoru dynamiku. Kompaktní bílá stěna, ve které jsou zavěšeny schody, je narušena pouze pravidelnými drobnými výstupky.
Galerie, do které se vchází hlavním vstupem, je chráněna skleněnou stěnou proti občasným tropickým dešťům a větru. Nacházejí se na ní dveře do dvou hlavních ložnic a na jejím druhém konci je vchod do společenských místností domu.
Dům stojí v první řadě rekreačního komplexu, takže „orámovanému“, téměř filmovému výhledu na pláž, oceán a ostrovy v něm nic nebrání. Terase opět vévodí jednoduchý a přitom velmi efektní kontrast bílé a červené barvy.
Samostatně stojící boční stěna chrání vnitřní objekt, jehož stěny jsou z větší části prosklené. Chrání tak soukromí obyvatel, ale díky robustní betonové mříži, která zabírá téměř dvě třetiny stěny, propouští dovnitř i dostatek světla.
Pohled na nasvícené noční atrium přidává do barevné kombinace bílá – červená další prvek, a to temně modrou oblohu. Detail kulatých rohů se opakuje i na průřezu střechy, propojuje tak vnitřní a vnější podobu domu.
Suterén domu je zapuštěný do země, proto architekti volili směr oken do vnitřního atria. Jsou zde tři hostinské ložnice se sociálním zařízením, televizní obývací pokoj a technické zázemí domu s pokojem pro personál.
Celá společenská místnost je zepředu a z pravého boku krytá pouze posuvnými skleněnými stěnami. Jejich účelem je možnost rychlého propojení vnitřní společenské části domu s terasou.
Kulaté rohy má i bazén, skrz který jakoby prochází vnější rám, jenž ukončuje terasu. Tyto prvky opět odkazují na design užívaný v šedesátých a sedmdesátých letech. A to jak svým tvarem, tak i barevností.
Design domu přesně plní záměr, pro který byl určen, a to je plážový dům. Čistý, jednoduchý, prosvětlený, bez zbytečných drobných detailů či uměleckých děl. Hlavní doménou je velká kožená sedačka, pochopitelně v červené barvě.
Hlavní ložnice domu sousedí s obývacím pokojem a jeho boční stěnu tvoří netradičně tabulové sklo. To umožňuje krásný průhled na oceán, intimnost místnosti zajistí látkové žaluzie umístěné u stropu.
Opravdu ďábelskou záplavu červené najdeme v kuchyni. Korpus skříněk, barové židličky i drobnější detaily vše je vyvedeno v této barvě. Propojení s bílou částí domu zde mají na starosti subtilní židle u jídelního stolu.
V jihoamerickém městě Peru stojí unikátní stavby nejen z doby říše Inků, ale vznikají zde také významná díla současné architektury. Jedním z nich je i zajímavý dům nacházející se nedaleko hlavního města Limy, Palabritas Beach House.
Luxusní uzavřený resort Palabritas je víkendovým rekreačním místem majetných obyvatel Limy. Své exkluzivní plážové „domky“ zde má 133 majitelů, kteří resort spoluvlastní.
Každý z nich měl pro svůj dům pozemek o velikosti pouhých 180 m2, snad právě proto zde vznikly některé domy s originální architekturou.
Palabritas Beach House navrhl významný architekt José Orrego ze studia Metropolis Architects. Na první pohled vypadá dům jako jednoduchý bílý box, ale několik výrazných detailů z něj dělá velmi originální dílo současné architektury.
Z vnějšku jsou to především dva důležité prvky, které povyšují dům mezi jedinečné stavby – boční ochranná zeď s masivní betonovou mříží a hlavně samostatný rám v přední části domu, který nabízí velkolepý obraz namířený přímo na oceán, čímž obyvatelům nabízí úžasné výhledy.
Zaoblené rohy u velkých betonových průřezů a odvážné červené akcenty s čistými bílými plochami uvnitř domu dávají domu retro nádech připomínající brazilskou architekturu 60. let či originální sci-fi filmy Stanleyho Kubricka z téže doby.
Ač vypadá dům jako jednopatrový, skrývá v suterénu prostorné patio a řadu dalších místností.
Do domu se vstupuje půlkruhovým tubusem na galerii, ze které vedou dveře do dvou horních ložnic, dá se z ní sestoupit do patia a na jejím konci se vstupuje do hlavních společenských prostor.
Ty tvoří jedna velká místnost s výraznou sedačkou z červené kůže a jídelní kout a kuchyně opět celá v červeném. Přední stěně dominují posouvací skleněné panely, jejichž otevřením se propojí celý prostor s terasou a bazénem.
Hlavní ložnice sousedí s obývacím pokojem prosklenou stěnou, a tak i při absolutním pohodlí si mohou majitelé užívat krásný výhled na oceán.
Po samonosném jednoduchém schodišti se dá sejít do spodního patra, kde jsou hostinské ložnice, televizní a zároveň společenská místnost včetně technického zázemí domu.
Panoramatická okna u dvou spodních ložnic jsou obrácena do patia a jejich soukromí chrání bílé textilní rolety. Díky spodnímu podlaží se obytná plocha zvětšila na 230 m2.
