Elegance maximálního propojení interiéru s exteriérem, otevřený prostor, slunce a vzduch ochlazovaný vodou – živly ožívají v tomto originálním domě.
Jedny z nejvýraznějších prvků, které odjakživa určovaly tvář budov i interiérů, jsou okna. Zprostředkovávají kontakt vnitřního prostoru s venkovním světem. Moderní technologie umožňují maximalizovat tuto ideu a okna otevírají opravdu dokořán.
Celé stěny, příčky a občas i stropy jsou průhledné. Nabízí se také spojení materiálů – skla a oceli, jejichž kontrast nádherně doplňuje a změkčuje dřevo.
Tyto tři elementy si jako podstatu domu i jeho interiéru vybral také architekt Werner van der Meulen, autor nejen projektu, ale zároveň i veškerého vnitřního zařízení domu.
K myšlence ho přivedl mimo jiné také fakt, že jeho nový projekt se nachází v Jihoafrické republice, tedy zemi ležící na kontinentu, kde má slunce svůj domov.
První, co nás zaujme, jsou nekonečně velké prosklené plochy, kombinované s ocelovými traverzami.
Díky maximálnímu využití skla působí dům křehce až pohádkově, přítomnost a kontrast syrových kovových prvků tento dojem nejen umocňuje, ale dodává pocit solidnosti a stability.
K tomuto dialogu přidává své slovo exotické dřevo, jehož funkčním účelem je stínit velké prosklené plochy, a jeho druhou, neméně podstatnou rolí je celek zútulnit a pocitově proteplit.
Protože autor interiéru je zároveň architektem celého projektu, je logické, že dochází k téměř dokonalému propojení obojího a výsledkem je příjemný a harmonický celek.
Navzdory velkým otevřeným prostorám a všudypřítomnému sklu a oceli působí obytný prostor zabydleně a útulně. Velkou zásluhu na tom mají i použité přírodní materiály a barevnost, téměř výhradně v odstínech béžové a hnědé.
Na první pohled působí dům jako typická moderní stavba evropského stylu, autor však vycházel z místních tradic a materiálů, a tak po chvíli přestáváme vnímat ocel a sklo a cítíme jen teplý dotek dřeva.
Přízemí tvoří velký, dokořán otevřený prostor určený pro společenská setkávání přátel i rodinný život. O tom svědčí i poněkud neobvyklé řešení dvou jídelen a dvou klubových prostor. Jedna z jídelen přímo navazuje na prostornou a prakticky vybavenou kuchyň.
Její řešení odpovídá nárokům majitelů – základem jsou účelovost a estetika. Velké lesklé plochy kuchyňských skříněk vyhovují představám splynutí s interiérem, ale zároveň poskytují dostatek prostoru pro umístění potřebného technického vybavení.
Druhá jídelna se nachází na kryté terase, která je běžně přímou částí domu a jeho interiéru, vnímána ale také může být jako venkovní, to když ji oddělíme posuvnou skleněnou stěnou.
Schodiště vedoucí do patra rozděluje prostor na dvě pomyslné části – v každé z nich je místo pro posezení a odpočinek, každá z nich má svou specifickou funkci.
To první, dejme tomu hlavní, je v dokořán otevřené části a slouží k přijímání návštěv, formálnímu setkávání, ale i večerním posezením se sklenkou vína a poslechem hudby nebo sledování televize.
Druhé místo je více uzavřenné a komornější, tomu napomáhá i výrazně snížený strop s podhledovým osvětlením.
V patře domu, kam návštěvníci nezavítají, jsou soukromé prostory majitelů – jejich dvě oddělené ložnice, které spojuje velká jednoduše zařízená koupelna a nenápadný „panic room“, bezpečnostní pokoj.
Místnost v domě nezbytná zaručuje obyvatelům domu zázemí v případě nečekané a nezvané návštěvy.
V této části světa má podobné zařízení velká část domů, tajný pokoj je bezpečný a pohodlný, umožňuje obyvatelům úkryt po dobu, než dorazí pomoc nebo nebezpečí pomine.
Neodmyslitelnou součástí domu je uzavřená zahrada nebo spíš atrium, které od okolního světa odděluje neprostupná hradba zdi.
Díky příznivému klimatu a velkému počtu slunečních dnů je jen logické, že voda zde má hlavní slovo, přirozeně ochlazuje a zvlhčuje suchý horký vzduch.
Bazén je vtipně řešený ve dvou rovinách – jako uzavřený interiérový, kdy je téměř přímou součástí obývacího prostoru, dále pak voda skoro nepozorovaně plyne ven do atria.
Přechody jsou nenápadné, obývák je uzavíratelný skleněnou stěnou, která zajišťuje dokonalé uzavření vnitřního prostoru a tím i jeho zabezpečení.
TEXT: Jana Špatzová, FOTO: Werner & Nico van der Meulen