Ne vždy je místo ideální pro stavbu jakékoli nemovitosti; jsou ale situace, kdy se s danou lokalitou z těch nejrůznějších okolností nechcete rozloučit.
Existuje místo, k němuž vás něco váže, a je lhostejné co. Mnoho lidí si vypočítá všechny překážky a zamíří jinam, jen málo jich najde sílu potíže překonat a tím dokážou sami sobě nejen vnitřní sílu, ale budou možná odměněni něčím výjimečným.
Třeba malým netradičním rodinným domem pro dvě osoby, který ale mnozí budou vnímat docela jinak.
V našem případě se nacházíme na severozápadním svahu nad řekou Labe, strmém a nepříliš příznivě orientovaném. Kdysi tu stála chata, na níž navazuje nová budova, pořízená pro dvě osoby a zachovávající přísně pravoúhlou dispozici.
Nelze však v žádném případě hovořit o strohé architektuře – už jenom střešní podhled evokuje trámové uspořádání stropů v síních roubených chalup, zábradlí s křížovou výplní zase připomíná pavláčky trampských chatek.
Do celkového konceptu zapadají dobře i lehká hliníková okna.
Skelet je vytvořen ze dřeva, jehož základnou jsou betonové pásy propojené se základní deskou.
Trámová střecha se skládá ze dvou plášťů, což dovoluje její odvětrání, pouze pultové střechy nad ložnicemi jsou jednoplášťové a neprodyšné, na nich je položena hydroizolační fólie.
Horizontální obklad byl vytvořen ze smrkových prken a barevné oleje na horních kubusech plní zároveň ochrannou funkci. O to, aby obyvatelům v místnosti nebyla zima, se starají krbová kamna s podlahovým topením, jehož zdrojem je elektrokotel.
Jedinečnost dotváří rozlehlá zahrada, zčásti inspirující i zbarvení domu. Místa pro pěší jsou řešena nasucho položeným nepravidelným čedičem – pod krytou terasou je pak položena podlaha rovněž ze smrkových prken. Ostatně tato část je přímým odkazem na tvarosloví původní chaty.
TEXT: Robert Pavelka, FOTO: Pavel Plánička pro 3+1 Architekti
