Znovuzrozená 70. léta aneb James Bond potkává funky Barbarellu, to a mnohé jiné napadá návštěvníka prázdninové vily na Ibize.
Známá interiérová návrhářka, s jejímž osvěžujícím dílem jsme se na stránkách REZIDENCE už jednou setkali, navrhla a realizovala zábavnou, výrazně barevnou vilu, připomínající filmy s Jamesem Bondem nebo sci-fi dílo Rogera Vadima „Barbarella“. Prázdninové útočiště na skalnatém pobřeží Středozemního moře je vizuálně výjimečné, mistrovské dílo.
Plán Anke Rice byl docela jednoduchý. Chtěla supermoderní, sluncem zalitý dům s velkými prostory bez zbytečných příček, takzvaný open plan. Minimalistický prostor pak zaplnila zábavnými barvitými objekty a uměleckými fotografiemi v kombinaci s klasickými designovými prvky ze 70. let. Ohromující výsledek odráží její kosmopolitní styl.
Na architektonickém ztvárnění vily se podílel známý architekt Jaime Serra, Anke se pak věnovala designu interiéru. Jejich prioritou bylo zarámovat obrazy přírody tak, aby se staly součástí životního stylu obyvatel vily. Protože příroda je skutečnou hvězdou projektu, návrháři potřebovali, aby byla vidět z každé místnosti domu.
Vila je zakomponovaná v terénu, což minimalizuje její vizuální působení, tvůrci se snažili o to, aby minimálně zasahovala do vzhledu přírody. Interiérová designérka pracovala paralelně s architektem od počátku výstavby, což je její specialitou. Dociluje tak maximálního vizuálního účinku i praktického začlenění nábytku do interiéru.
Někomu by se mohlo zdát, že styl občas sklouzává ke kýči, ale velké bílé plochy stěn a téměř neomezený vzdušný prostor snesou i zlatou ložnici, kde jako inspirace pro postel posloužil černozlatý obal Ferrero Rocher. Na stěnách vynikají velkoplošné fotografie, podle Anke Rice se jedná o největší sbírku díla Eugenia Recuenca.
Autorem snímku je její dvorní fotograf Nico Bustos.
Terasy rozšiřují životní prostor jak soukromých místností, tak společenské zóny, kde místo k relaxaci poskytuje nekonečný bazén s přelivovou hranou. Široké kryté lodžie dovolují využít nábytek jak od současných špičkových designérů, tak od tvůrců 70. let, jako jsou například vznášející se křesílka ve tvaru bublin od Eera Aarnia (Vitra).
Další designovou raritu sedmého desetiletí 20. století představují židle Vernera Pantona, uplatněné ve venkovní jídelně. Klasika designu Eera Saarinena připomínají židle Tulip (Knoll), rozmístěné kolem kruhového stolu se skleněnou deskou o průměru 3,6 m. Jeho podnož navrhla Anke Rice z pařezu z exotického stromu.
Co víc si přát v prázdninové vile na útesu nad Středozemním mořem?
TEXT: Alena Kodlová, FOTO: Conrad White, GERBER GMC
