Když si příroda s technikou podají ruce

Na druhém konci rozlehlého svahovitého pozemku se nachází menší studio, které je s hlavní budovou spojené vydlážděnou cestou. Jsou zde apartmány pro hosty a technické zázemí potřebné pro provoz domu a zahrady.

Dům má dva vstupy. Hlavní je umístěný v prvním patře, ale z uliční strany působí jako vchod z přízemí. Přístup do suterénu je po mírně svažité cestě vydlážděné přírodním kamenem.

Hmota horního patra se společenskými prostorami je viditelně odlišná od patra spodního. Poměrně značný objem je odlehčený oslnivě bílou fasádou.

Spodní patro, které je určené výhradně pro soukromé prostory majitelů a jejich dětí, má fasádu obloženou modřínovým dřevem.

Po obvodu domu v zahradě vedou cestičky dlážděné lomovým kamenem v přírodním, lehce rezavém odstínu. Celý dům si pohrává s kontrastem přírodních tvarů a materiálů s přesnými technickými prvky.

Hlavní dům se zahradním studiem propojuje velkorysá cesta vyskládaná z ohromných mramorových dlaždic. Pohled od jednoho konce na druhý je skutečně impozantní.

Strmý terén se s nerovnostmi vyrovnává několika opěrnými zídkami, které zahradu zajímavě člení na různorodé obytné zóny.

Větší plochu střechy spodního patra pokrývá palubková obytná terasa. Vstup je na ní z obývacího pokoje a v letních měsících je opravdu hojně využívaná.

Horní patro je navrženo jako konzola přesahující přes soukromé části. Šířka převisu na obou stranách přesahuje 3,5 metru.

Samostatně stojící domek – studio pro hosty – je zařízené tak, aby návštěvníci měli naprosté soukromí. Je zde dokonce i malá kuchyňka. Po schodech nahoru vystoupáme do ložnice.

Obývák v domě je řešený s jednoduchou elegancí a je vybavený designovým nábytkem. Nechybí ani plynový krb.

Kuchyň v domě je relativně nenápadná, ale zato funkčně řešená. Je sice přímo napojená na jídelnu, ale řešení poskytuje dostatečné krytí. Volně přístupný je tak vlastně jen bar na konci středové linie.

Ani koupelna se nezpronevěřuje čistým liniím a umírněné barevnosti. Bílá kompozitní římsa přechází k umyvadlu s výraznými konturami. Velkoformátové obklady na stěnách i dlažba mají decentní šedobéžové tóny.

Kuchyň je součástí hlavního obytného prostoru a svým řešením nenarušuje pohodu v klidové části, přičemž obslužnost je bezproblémová.

Složitý svahovitý terén představuje pro architekty pokaždé výzvu. Příkrý sráz komplikuje návrh a vyžaduje důvtipná technická řešení. Výsledkem pak ale může být originální projekt.

Jedním z obvyklých řešení je částečné zapuštění budovy do svahu. Čím strmější sráz, tím je tato varianta vhodnější. Mění se potom ale zpravidla tradiční uspořádání vnitřní dispozice domu. Nejinak je tomu v našem případě. Projekt má i několik dalších nápadů, které stojí za pozornost.

Dvoupodlažní rodinný dům překonává výškový rozdíl 3,5 metru. Představuje spojení dvou pohledově naprosto odlišných objemů, které jako kdyby byly nahodile poskládané na sobě.

Spodní patro je svou zadní částí téměř zapuštěné do terénu, přední fronta se potom zcela otevírá zahradě. Zde jsou umístěné soukromé prostory majitelů, pokoje obou malých dětí, koupelny, sauna i potřebné zázemí.

Toto spodní parto má dvojnásobnou zastavěnou plochu (450 m2) nežli patro na něm posazené. Jeho fasáda je celá obložená přírodními modřínovými prkny a podezdívka tvořená nepravidelným lomovým kamenem.

Horní patro jako kdyby ani nebylo ze stejného projektu. Strohý, zářivě bílý kvádr je se značným přesahem umístěný téměř na hraně patra spodního. Uvnitř se nachází společenské a rodinné zázemí. Je tu obývák s jídelnou i pracovna.

Do tohoto patra také vede přímý vstup z ulice, takže návštěvy nenarušují provoz v soukromých prostorech.

Vzhledem k tomu, že část domu vstupuje do svahu, uvnitř v přízemí nejsou právě ideální světelné podmínky. Řešení nabízí velkorysé prosklení čelní stěny a uprostřed domu také světlíky vedoucí na horní terasu.

Ta ostatně slouží také jako odpočinková zóna, v létě je tu příjemné slunění, grilování nebo jen posezení s přáteli.

Velká plocha střechy-terasy má nenápadný sklon, který odvádí dešťovou vodu do malých kanálků na okraji. Voda je jímaná do podzemních nádrží a následně pak slouží k zavlažování zahrady.

Stejným způsobem je odváděna voda z relativně velké plochy dlážděné cesty spojující dům se stranou stojícím studiem. Tento samostatný domek slouží návštěvám.

Jeho vnitřní vybavení umožňuje i hostům dlouhodobý pobyt a nabízí veškeré potřebné zázemí pro samostatný provoz.

Stejně tak má dvě zcela odlišné fasády hlavní budova – jednoduchou bílou omítku a obklad z modřínového dřeva. Stejně kontrastní je i úprava zpevněných zahradních ploch. Kolem domu vedou cestičky poskládané z nepravidelných kamenů.

Tento až divoký vzhled kontrastuje se spojovací cestou, která vede od domu ke studiu. Ta je naproti tomu postavena z precizně opracovaných pravidelných mramorových dlaždic s efektním černobílým kontrastem.

TEXT: JANA ŠPATZOVÁ, FOTO: Petr Zaytsev, ZA Bor architects

KONTAKT: ZA BOR ARCHITECTS, Petr Zaytsev a Arsenij Borisenko, www.zabor.net