Eklektické útočiště v oblacích

Jednotlivé části bytu jsou spojeny dlouhou chodbou, která vede podél celé východní strany budovy: z velké společenské místnosti na jižním konci do dětské herny a rodičovské ložnice na severu.

Funkční zóny společenské části bytu odlišují rovněž materiály na podlahové ploše. Základem je tmavě namořený lakovaný korek, který v zóně s posezením překrývá hrubě tkaný velkoplošný koberec.

Díky velkým oknům je panoramatický výhled na centrum obklopující Society Hill Towers k dispozici v podstatě z jakéhokoliv místa společenské zóny bytu. Tedy rovněž od jídelního stolu se židlemi od George Nakashimy.

Otevřená kuchyně je jednoduchá a funkční. Varný ostrůvek obložený ořechem slouží z jedné strany jako barový pult se stoličkami od architekta George Nakashimy, který proslul pohrdáním vůči průmyslovým postupům a materiálům.

Jasně červený kus nábytku vytvořil místní truhlář Mark Jewett podle nákresu Meg. Vestavba do niky hraje roli baru a její nepřehlédnutelná barva byla navržena speciálně na přání manžela Jamese Timberlakea.

Dlouhá chodba je ideálním místem pro prezentaci části obrazové a fotografické sbírky, jíž rodina disponuje. Kvůli možnosti s nimi disponovat lze spatřit některé prvky na konzolích.

V „chodební galerii“ skvěle vyniknou i plánky, kresby a malby Jamese a jeho partnera z architektonické kanceláře, Stephena Kierana. Najdou se tu mimo jiné rovněž dva obrazy Louise Kahna, jednoho z nejvlivnějších amerických architektů.

Výrazné stěny Meginy kanceláře posloužily k instalaci obrázků zvířat, mezi jinými i domácích mazlíčků, kteří s rodinou žili v průběhu let (momentálně jsou to čtyři kočky). U knihovny stojí židle od Roberta Venturiho, globus je od Hanse J. Wegnera, který je považována za jednoho z nejkreativnějších dánských designérů nábytku všech dob.

Společenský pokoj je vybaven nízkým nábytkem, který nebrání ve výhledech okny. Sedačky byly vyrobeny podle návrhů Meg, kožená křesla jsou z dílny Edwarda Wormleyho, dřevěná lehátka od Hanse Wegnera. Dlouhý konferenční stolek blíže oknům byl v minulém životě čínskou pohovkou, jíž designérka zkrátila nohy.

Jednotlivé místnosti soukromé zóny jsou řazeny za sebou podél dlouhé chodby, od níž je dělí posuvné dveře v japonském stylu Shoji. Jemný rýžový papír nahradilo v dřevěných rámech rastrované sklo.

Součástí rodičovské ložnice je i koutek se starožitným čínským stolkem, nad nímž visí Megin měsíční kámen přivezený z Číny. Vypadá jako fantaskní krajina a designérka u něj medituje.

Stěny v hlavní ložnici pokrývá benátský štuk, na jehož vývoji se podílela sama Meg. Obsahuje zlaté a stříbrné prvky, jež místnosti v klidné barevnosti propůjčují teplý lesk. Křesla čalouněná světlou semišovou kůží jsou z kolekce Mattaliano.

Pod velkoplošnými fasádními okny, která do interiérů navazujících místností přivádějí dostatek denního světla, jsou ukryta otopná tělesa.

Desetiletá Veronica má svůj pokoj zařízen v dívčím stylu. Univerzální skladebný nábytek má čelní dvířka pokrytá stylizovanou barevnou kresbou znázorňující japonskou krajinu.

Na první pohled je jasné, že tento pokoj obývá čtrnáctiletý Harrison. Také v jeho ložnici najdete ikonickou židli z ohýbané překližky, kterou designér Robert Venturi navrhl pro Knoll International.

K chlapeckému pokoji patří samozřejmě také hygienické zázemí v podobě koupelny se sprchovým koutem a integrovaným WC.

Harrison mívá často návštěvy kamarádů. Proto má v pokoji kromě dvojlůžka rovněž palandu přístupnou po schůdcích, jejichž konstrukce je z vnější i vnitřní strany využita jako úložný prostor.

Spoustu času tráví děti ve světlem zalité herně. Maminka designérka jim ji vybavila prostornou policovou stěnou z mahagonu a ořechu, vyrobenou podle jejího návrhu, která obsahuje i integrovaný pracovní stůl se sklopnou deskou. Veselou barevnost dodává prostoru koberec z kolekce Stephanie Odegard, na němž stojí konferenční stolek vytvořený z čínské pohovky se zkrácenou podnoží.

Estetické, tlumené barevné schéma v asijském stylu bylo zvoleno také pro rodičovskou koupelnu. Zdobí ji rovněž tradiční čínské kresby: motiv postav zobrazuje společnost a mezilidské vztahy, krajina vyjadřuje interakci mezi člověkem a přírodou, kresby květin a ptáků ztvárňují rozmanitosti přírody a jejich harmonii s člověkem. Každá z nich odkrývá to nejlepší ze druhých dvou a navzájem se doplňují.

Zatímco v koupelně rodičů převládají tmavé barvy dřeva, pro hygienickou oázu Veronicy zvolila Meg světlý nátěr. Nevelkou dispozici koupelny násobí odrazy v zrcadlech na stěnách.

Velkorysá šatna navazující na koupelnu je vybavena policovými systémy se zásuvkami, skříněmi a komodou, nad níž je pod stropem zavěšen další úložný prvek. Veškerý nábytek byl vyroben podle návrhu designérky, která je zároveň paní domu, z nádherně zbarveného mahagonového dřeva.

Koupelna rodičů s WC odděleným mahagonovou stěnou je vybavena dřevěným nábytkem v úpravě zaručující odolnost vůči vodě. Skříňky nesou dvojité umyvadlo vyrobené bezespárově z technického kamene.

Vysoká vana s přepadem je umístěna v dřevěném kabinetu, polostěna s integrovanými armaturami přechází v jednoduchý, sklem oddělený sprchový kout. Zrcadlení opticky zvětšuje prostor koupelny a dává mu dekorativní rozměr.

Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii?

No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea.

Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími na sever, jih a východ.

Auta se odtud zdají jako blikající světlušky, horečný ruch a hluk velkoměstských ulic se při pohledu z výšky jeví jako vzdálená scenérie, která nikterak nezasahuje do nádherného světa klidu a odpočinku, který tu panuje.

Zkrátka ideální místo pro domov úspěšných rodičů se dvěma dětmi, desetiletou Veronicou a čtrnáctiletým Harrisonem.

Prostor se svou klidnou barevnou paletou, jednoduchými proporcemi, čistými liniemi a světelným komfortem doslova hýří příjemnými estetickými vjemy, jež rozhodně neutají inspiraci orientem.

Výsledné ztvárnění dispozice, která vznikla spojením tří samostatných bytů s integrovanou chodbou, ze všeho nejvíce evokuje japonskou čajovnu.

Zrealizovat celý náročný projekt rozhodně nebylo snadné. Trvalo téměř osm let, než se podařilo uvolnit a získat do vlastnictví všechny tři původní obytné prostory, další tři roky zabraly plánování výsledné podoby bytu a jeho kompletní rekonstrukce.

Trpělivost se rozhodně vyplatila, na výsledku je vidět, s jakou láskou se mu manželská a tvůrčí dvojice věnovala. A prozrazuje i to, že Marguerite Rodgersová miluje věci dotýkané časem.

Byt je plný odkazů na řemeslné dovednosti starých mistrů, starožitností, dekorativního umění, odráží záliby rodiny spočívající v kultuře, cestování, historii i lásce ke zvířatům.

Vybrané kusy nábytku a vybavení prozrazují vášeň Meg pro sbírání věcí s inspirujícími detaily a povrchovými úpravami.

Právě na tomto základě, s napodobením jejich charakteru, dokázala talentovaná designérka vytvořit nejen pro svůj interiér řadu zdařilého eklektického nábytku, textilu, užitého umění a svítidel.

Ke koncipování domova pro sebe, svého manžela a dětí přistupovala stejně jako k projektům svých ostatních klientů. Její stejnojmenná designérská firma si vždy klade za cíl dosáhnout rovnováhy mezi kvalitou, luxusem a originálním stylem.

Krása a vyrovnanost jsou prvořadými atributy, vycházejícími z dlouhodobé praxe a vztahů s řemeslníky, jež firmě pomáhají nejen plně respektovat přání klientů, ale v mnoha rovinách i překonávat jejich očekávání.

Také díky tomu se studio těší skvělé profesionální pověsti a s postupem času se stalo vyhledávaným mezi stejně naladěnými nadšenci pro bydlení ve stylu retro a eklekticismu.

Někdy jsou vnímáni negativně a bývají obviňováni z napodobování a z nedostatku invence, protože v obecné rodině jde o čerpání z cizích vzorů nebo děl uplynulých období.

Eklektik je však člověk, který si z rozmanitých stylů a směrů vybírá to, co mu vyhovuje, co je pro jeho vnímání světa a život – tedy i bydlení – podstatné a co dál rozvíjí v duchu svých vlastních představ a požadavků.

Stejně to kdysi dělali ve starověkém Římě, kde se směr zrodil, když si z různých filozofických proudů brali pro sebe to, co se jim jevilo jako správné, perspektivní a prakticky aplikovatelné.

Hodnocení eklektismu je tedy nutné přizpůsobit tomu, s jakými prvky a jak zachází, zda všechno probíhá se zřetelem k historickým souvislostem a s použitím vkusu.

Na tvorbě Meg Rodgersové je patrné, že jí bylo – jak se říká – shůry dáno a že její způsob uchopení orientální inspirace dopadá na úrodnou půdu.

TEXT: Alena Müllerová, FOTO: Photofoyer/Otto