Původní dům byl dle odhadů postaven někdy kolem roku 1840. Po roce 2000, kdy se stal vlastnictvím manželů Buckham-Learsyových, prošel kompletní rekonstrukcí a přibylo i několik nových prvků, jako je například přístavba zimní zahrady.
Původní dům byl dle odhadů postaven někdy kolem roku 1840. Po roce 2000, kdy se stal vlastnictvím manželů Buckham-Learsyových, prošel kompletní rekonstrukcí a přibylo i několik nových prvků, jako je například přístavba zimní zahrady.
Pozemek, rozkládající se na ploše větší než 20 hektarů, poskytuje obyvatelům kromě tepla domova také kvalitní venkovní prostor, kde se střídají volná prostranství, společenské terasy a klidná zákoutí, kde člověk může nerušeně relaxovat.
Zahrada je kombinací upravené, přísně střižené zeleně ve formě anglických trávníků a záhonů s kulovitými tújemi, a nespoutané přírody, která je zde zastoupena přilehlým lesem a jednotlivými vzrostlými stromy na pozemku.
Fasádu umělecké galerie neboli Sýpka tvoří horizontální kamenný obklad v tmavě šedém odstínu, ladící s břidlicovými střechami starých domů v koloniálním stylu.
Pozemek je mírně svažitý, a tak tam, kde se zahrada potkává s domem, jsou terénní rozdíly vyrovnávány různými interpretacemi kamenných schodišť. Jejich důležitosti odpovídá jejich charakter, a tak jsou některá zarostlá trávou, a jiná naopak masivní a impozantní.
K panství patří kromě hlavního domu, galerie a knihovny také dva soukromé domy pro hosty a jeden oddělený dům pro zaměstnance, kteří se o rozlehlé prostory zahrady i budov starají.
Galerie nabízí své výstavní prostory i v exteriéru na prostranstvích, rozkládajících se kolem hlavní stavby. Nerušivé, avšak elegantní plochy dřeva a šedého kamene dávají skvěle vyniknout solitérním sochám.
Hlavní sál je umístěn a betonové podnoži, která je zároveň deskou vyrovnávající svah terénu. Světlý materiál je zde přiznaný a zřetelně odděluje stavbu od trávníku, což jí přidává na důležitosti.
Jednotlivé budovy jsou propojeny dlážděnými cestami z panelů usazených v pravidelných mezerách do trávníku. Cesta je tak příjemně odlehčená a lépe zapadá do uvolněné zahrady.
Galerie je umístěna samostatně, kousek dál od okolních staveb. Její výjimečnost umocňuje široké schodiště, ústící na otevřenou plochu, jež zklidňuje mysl a nabádá návštěvníka vstoupit dovnitř s úctou a pokorou.
Interiér disponuje přes 1300 m2 výstavních ploch, skladů a multifunkčních prostor k posezení či studiu uměleckých děl. Prostor je obsluhován proskleným nákladním výtahem a ideální teplotu a vlhkost zajišťuje geotermální vytápění a klimatizace.
Interiér knihovny je převážně dřevěný s palubkovou podlahou a přibíjeným podhledem. Prostor je rozdělen do dvou pater, přičemž v jedné části je otevřen jako převýšená galerie. Patro je věnováno příjemné čítárně.
K domu je připojeno i několik zimních zahrad, jako je například tato, sloužící jako napůl venkovní kuchyně a jídelna. Kovová konstrukce zde plynule navazuje na dřevem obkládané původní obvodové stěny domu.
Dům shlíží na pahorky krajiny Litchfield a z tepla u krbu může vychutnávat jeho melancholickou podzimní atmosféru. V zahradě však nechybí ani vodní plochy, které mohou posloužit k osvěžení v teplých letních dnech.
Střechu z břidlicových tašek po okrajích lemují malé sedlové vikýře, navazující na obvodovou stěnu. Zvýšené podkroví tak dostává mírnější světlo než v případě vyklápěcích oken vložených do roviny střechy.
Soubor domů s přilehlými pozemky je od 1. dubna tohoto roku nabídnut trhu za 20 milionů dolarů. Kdyby se tato částka skutečně dočkala kupce, byl by to historicky nejspíše nejdražší nákup nemovitosti v celém hrabství.
Výstavní prostor pro umění se nachází i v interiéru samotného domu z 19. století, který byl šetrně zrekonstruován velmi kvalitními materiály. Dřevěné schodiště je pokryto protiskluzovým kobercem, připomínajícím historii panství.
Na podlahách se objevuje převážně dřevo, malované dlaždice či mramor. Co pokoj, to rozličný výstavní prostor nejrůznějších děl, která již nenašla své místo v přilehlé umělecké galerii.
Prostorná kuchyň se solitérní pracovní plochou uprostřed místnosti disponuje výraznou dlážděnou podlahou v zemitých odstínech. Strop tvoří dřevěné trámy utlumující světlo, které zároveň změkčují celkovou atmosféru
Jídelna připomíná spíše zámeckou hodovní místnost, jejímuž centru vévodí dlouhý dřevěný stůl, obestavěný růžově polstrovanými židlemi. Domáckou atmosféru dotváří krb, umístěný na delší straně místnosti.
Interiér je vybaven hned několika krby vyhřívající jednotlivé místnosti. Jejich zděné komíny vyčnívají vysoko nad střechu a dotváří tak atmosféru vystihující krajinu anglického (či novo anglického) venkova.
Podlahy v koupelnách musí být samozřejmě odolné vůči vodě, a tak zde při rekonstrukci v roce 2009 byly vytvořeny nové nášlapné vrstvy z bílého mramoru a ručně malovaných dlaždic.
V hlavním domě je celkově pět ložnic a šest koupelen, leckdy propojených v prostorná apartmá. Naprostý komfort je tedy zaručen pro všechny obyvatele, kteří se o své soukromé toalety nemusejí s nikým dělit.
Nábytek i sanitární zařízení v některých koupelnách je v kontrastu s nábytkem ve zbytku interiéru velmi moderní, a tak se zde můžeme proplétat mezi novým a starým místnost od místnosti.
Hlavní dům o rozloze přibližně 830 m2 sloužil pouze majitelům a blízké rodině. Pro přátele a návštěvníky jsou na pozemku dva samostatné domy a pro zaměstnance je určen dvouložnicový zahradní domek.
Stavba je lemována několika zimními zahradami, verandami a zastřešenými terasami, které poskytují krásné výhledy do okolní krajiny. V přízemí se také díky tomu více propojuje zahrada s interiérem prostřednictvím prosklených meziprostorů.
Dům je, jakožto sídlo sběratelů umění je v kombinaci s rozlehlou atmosférickou zahradou a významnou uměleckou galerií Granary, velmi unikátní nemovitostí a realitní agenti Klemm Real Estate’s Graham předpokládají, že by sídlo mohlo být ideální pro rovněž umělecky smýšlejícího kupce.
V podmanivé, melancholické krajině hrabství Litchfield v Connecticutu se nachází bývalé sídlo americké filantropky a sběratelky umění Melvy Jane Bucksbaum.
Vítr nesoucí bílou mlhu zde kolébá dům naplněný uměleckými díly, ve kterém se návštěvník proplétá časem od 17. století až po současnost.
Oblast severovýchodního cípu USA je již od vylodění Otců poutníků v roce 1620, kdy zde byl posádkou lodi Mayflower založen nový Playmouth, známá jako New England.
Architektura zdejšího venkova připomíná dávný prapůvod místního obyvatelstva a zároveň se zde společně s lidskou nadějí, která byla v počátcích 17. století do této země vložena, mísí s vizí nového a neobjeveného.
Starý dům v koloniálním stylu koupila Melva Bucksbaum se svým třetím manželem Raymondem J. Learsym v roce 2001. Panství se rozkládá na ploše dvaceti hektarů a zahrnuje kromě hlavního sídla také několik domů pro hosty a zaměstnance.
Původní budovy byly v roce 2009 citlivě zrekonstruovány a doplněny o moderní prvky i technologie, do zahrady krom toho přibylo také několik zcela nových staveb.
Jednou z nich je galerie. Původně chtěli manželé svou sbírku umístit do stodoly, avšak poté, co pojišťovna odmítla pojistit cenná díla skladovaná v dřevěné konstrukci, rozhodli se vytvořit bezpečnější prostor.
Galerie vznikla v roce 2009 pod vedením designéra a architekta Stevena Learnera a dostala jméno Granary neboli Sýpka. Jedná se o soubor dvou různorodých typů prostor. Hlavní kvádr je solidní páteří, pojímající největší výstavní sály.
Jeho fasáda je z hrubého kamene a střechu tvoří velké světlíky, propouštějící mírné zenitové světlo do výstavního prostoru. K centrálnímu kvádru se ze stran přimykají dvě kubické stavby, zahrnující obslužné a servisní místnosti.
Odlišnou funkci prozrazuje materiálový kontrast. Fasáda z vertikálně ložených cedrových lamel zdobí tyto dvě boční věže, ve kterých jsou rovněž vystavena jednotlivá díla, prostor však má již zcela jinou atmosféru.
Druhým nováčkem v zahradě je knihovna. Jednoduchá forma kvádru se sedlovou střechou připomíná již zmiňovanou stodolu. Fasádu z cedrového dřeva člení obdélná okna s pravidelnými rozestupy a dvoje velká posuvná vrata. Dům zastřešuje kovová konstrukce s měděnou pozinkovanou krytinou.
Rozlehlé panství je po smrti Melvy Bucksbaum v roce 2015 nyní nabídnuto trhu za 20 milionů dolarů, což z něj dělá jednu z nejdražších nemovitostí v Litchfieldském hrabství.
TEXT: Karolína Hausenblasová, FOTO: Structure Works
KONTAKT: STEVEN LEARNER STUDIO (architektonický návrh), www.stevenlearnerstudio.com
