MINIMALISMUS ANEB SCHOVAT, ALE NEZAVŘÍT

Obvodová stěna prvního podlaží jako by poodstoupila o několik metrů ze své předpokládané pozice. Přízemí je prodlouženo o venkovní prostor, vklíněný mezi hranici interiéru, a odsazenou bílou zeď, dosahující až do úrovně prvního stropu.

Zahrada je stejně jako dům řešena velmi minimalisticky a mezi oběma budovami se rozkládá strohý, dokonale zarovnaný trávník. Bujará příroda si však hledá cestu po obvodu stěn a vesele narušuje přísný řád svými košatými haluzemi.

Vchodové dveře jsou situovány pod střechu v přední části garážového stání. Díky prosklené obvodové stěně a minimu příček je tato část plynule propojena také s terasou a zahradou.

Vysoká cihlami obložená zeď má zároveň funkci plotu. Jasně vymezuje hranici pozemku i přesto, že otvor v boční strany zůstává volně průchodný. Forma návrhu zdůrazňuje přání domu zachovat si své jádro v soukromí, zvaného návštěvníka však přívětivě přijme.

Na konci zahrady při obvodové zdi uzavírá prostor malý zahradní domek. Má multifunkční využití, nabízí zázemí pro skladování věcí potřebných při práci o zahradu, ale také prosklenou zimní zahradu s výhledem na dům.

K parcele náleží také záhony a travnaté plochy kolem obvodové zdi, upozorňující návštěvníka, že zde již začíná soukromý pozemek. Dlážděná příjezdová cesta a posekané trávníky vykonávají funkci neformálního venkovního předsálí

První patro nabízí jednu hlavní ložnici, situovanou na západ, a celkem čtyři menší pokoje na východní fasádě, která je navržena ze dvou plášťů, podobně jako je tomu v přízemí. Vnější vrstvu tvoří dřevěné lamely, stínící terasu před pokoji s prosklenou přední stěnou.

Prosklené stěny v přízemí se dají otevřít pouze na fasádě, orientované přímo do zahrady. Kontakt s exteriérem tak zůstává z pozice obývacího pokoje, jídelny a pracovny pouze vizuální.

Vnější obklad fasády je tvořen bále natřeným režným zdivem, které úspěšně zakrývá převážně železobetonovou vnitřní konstrukci. Hustý rastr cihel zjemňuje hmotu těžkého kvádru prvního patra a ozvláštňuje jednotvárnost čistých ploch.

Při pohledu z ulice i z obou podélných stran na sobě dům nedává nic znát. Jako kamennou tvář nastavuje své holé stěny a všechna svá tajemství si nechává pro sebe a své obyvatele. Nahlédnout do nitra můžeme, pouze když k tomu dostaneme svolení obyvatel.

Hlavní ložnice disponuje svou vlastní koupelnou, přístupnou přes komfortní šatnu. Jediné okno je umístěno směrem na jihozápad s výhledem do zahrady. Je zapuštěna do fasády tak, aby přesah střechy odstínil nejostřejší sluneční paprsky.

Dispozice je jednoduše rozdělena do tří traktů. Při pohledu z ulice je levý trakt vymezen garáži a čtyřem pokojům v patře, pravý trakt obývacímu pokoji s jídelnou, nad kterou se nachází hlavní ložnice, a středový trakt nakonec propojuje celý objekt na vertikální i horizontální os

Ihned po otevření dřevěné brány se nám naskytne přes garážové stání průhled celou zahradou až k malému domku na konci pozemku. Po příjezdu vozidla majitelů se však i tato brána uzavře a zahrada bude v naprostém soukromí.

I přes komfort skrytí před lidmi z ulice může do interiéru vklouznout nezvaný host v podobě horkých letních paprsků, způsobujících přehřívání, nebo pohledu sousedů z okolních domů, převyšujících zeď. K tomu, aby v případě potřeby zůstal interiér v soukromí, slouží vnitřní závěsy.

Přízemí zahajuje vstupní hala se schodištěm, ke kterému se z druhé strany přimyká uzavřený blok s technickým zázemím a sklady. Zbylý prostor ve tvaru písmene L je věnován kuchyni, obývacímu pokoji a jídelně.

Kuchyňské skříňky a veškeré vybavení je součástí dřevěné vestavěné stěny. Jako pracovní plocha slouží hladký bílý ostrůvek se dřezem. Kuchyň je díky rohovému oknu, a hlavně otevíratelným posuvným dveřím výborně propojena s exteriérem.

Osvětlení v interiéru je řešeno stejně jako celý projekt velmi minimalisticky. Nejčastěji je zde použito bodových či liniových LED svítidel, zapuštěných nebo svěšených z podhledu na neviditelných ocelových lankách.

Obě podlaží spojuje levitující schodiště s jednotlivými stupni, vetknutými do přilehlé zdi, skrývající sklady a technické zázemí. V patře ústí do středu dispozice, kde na něj opět navazuje servisní blok v podobě koupelny, společné pro čtyři malé pokoje.

Dvojitý plášť vznikl rozestoupením obvodové stěny přízemí. Neprůhledná zeď odskočila až na hranici pozemku a interiér vymezuje skleněná fasáda. Budova si tak udržuje své jádro v soukromí, a přitom

neztrácí potěšení z nepostradatelného světla a vzduchu.

Pro oblast Beneluxu není mimořádné, že fasáda domu funguje jako výstavní obraz a interiér je odhalen pohledům kolemjdoucích.

Oproti českým poměrům zde intimní život v tomto ohledu nepředstavuje tak diskrétní zónou a obyvatelé mohou díky proskleným fasádám prezentovat svou osobitost. Ani zde však není pravidlem, že každý člověk sdílí většinový názor.

Klienti, kteří oslovili belgické studio DE JAEGHERE Architectuuratelier, si naopak přáli větší míru soukromí.

Jejich přání však bylo rozporuplné, jelikož si zároveň vysnili vizuální propojení domu s okolím, především kvůli krásnému výhledu na blízký hrad, který parcela nabízí. Steven De Jaeghere společně se svým kolektivem architektů

navrhl kolem vnitřního jádra s klasickými velkoplošnými okny, druhý plášť neprůhledné zdi. Mezi oběma konstrukcemi vzniká terasa propouštějící světlo do interiéru, vnější obal však zároveň chrání intimitu samotného domu.

Sekundární obvodová zeď obaluje dům ze tří stran a jediná volná fasáda je orientovaná do zahrady.

Podél východní hranice je zeď protažena až na konec pozemku, kterou zakončuje malý zahradní domek.

Uprostřed vzniká polouzavřené travnaté nádvoří, vyplňující prostor mezi dvěma budovami. Dům GFR je pravidelným kvádrem s téměř čtvercovou půdorysnou stopou. Hlavní stavba má dvě podlaží, která jsou naprosto odlišná jak svým obsahem, tak svou podobou.

Masivní bílé patro se jakoby vznáší nad křehkým proskleným přízemím. Tíha konstrukce je rozložena do ocelových sloupů po obvodu a stropní deska prvního patra je podepřena nosnou obvodovou zdí, oddělující interiér od krytého garážového stání v přízemí.

V meziprostoru vnějšího pláště budovy a skleněné obvodové fasády rámuje celé přízemí soukromá dlážděná terasa. Na této úrovni je interiér úzce spojen se zahradou a celá dispozice je velmi volná

s minimem dělicích příček. Solidní neprůhledný kvádr v druhém podlaží je naopak členěn na jednotlivé soukromé pokoje. Projekty z portfolia studia DE JAEGHERE Architectuuratelier jsou velmi minimalistické a jedná se převážně o rodinné domy.

Spojujícím znakem jsou ortogonální konstrukce a čisté plochy. V minimalismu hledá vedoucí architekt podstatu architektury. Jednoduché formy nechávají vyniknout poselství, které je skryté v práci se světlem i materiály a rytmem vertikálních a horizontálních

rovin.

Text: Karolína Hausenblasová, Foto: Hendrik Biegs and Steven de Jaeghere

Kontakt: DE JAEGHERE ARCHITECTUURATELIER (architektonický návrh),

BV onder vorm van BVBA, Stationsstraat 4, BE 8740 Pittem, www.stevendejaeghere.be