Funkční komfort stavebnice pro život

V zadní části pozemku, kde se terén vyrovnává, je umístěn nekrytý plavecký bazén. Podélné stěny, protažené mírně za hranici interiéru, vytvářejí částečné soukromí přilehlé trase a celé zadní křídlo domu se otevírá tímto směrem.

Dva bloky se šedým obkladem podpírají masu prvního patra, zastřešující široké zádveří. Skrze středové atrium a dvě prosklené stěny je už od paty schodiště možno prohlédnout domem až do zadní zahrady.

K okolí se stavba nijak razantně nevztahuje. Dům si drží svou solitérní pozici v zahradě a soustřeďuje se do jejího středu a zadní části. Zbylé fasády zůstávají převážně holé, v patře jednotné ve své čisté bílé formě.

Naopak fasáda domu na straně přiléhající k zadní zahradě s bazénem a dlážděnými terasami je převážně prosklená a interiér zde okny a posuvnými dveřmi společně s otevíratelnými stěnami v atriu nasává většinu vzduchu a světla.

Světlá výška obývacího pokoje a na něj navazující části terasy je protažena až ke stropu prvního patra. Druhou polovinu terasy zastřešuje vybíhající černá kostka, hostící hlavní ložnici.

V patře severního bloku se okna jedné z ložnic soustřeďují do atria. Skleněná plocha je plně odhalena. Okna zbylých dvou ložnic jsou mírně zahloubena do fasády a v nikách vzniká prostor pro květináče s košatými rostlinami.

Na východní fasádě, která je celistvá ve své linii, jsou navržena úsporná okna, zajišťující funkční příčné provětrávání. V přízemí se v pravé části nachází také druhý vstup, navazující na příjezdovou cestu pro vozidla.

Při pohledu z přilehlé křižovatky dvou silnic se dům tváří nepřístupně a jeho interiér zůstává v soukromí. Kompozice navozuje pocit nahodile seskládaných kvádrů a perspektiva propůjčuje domu dynamiku.

Obvodová zeď se širokými otvory má sloužit jako poloprůhledná bariéra. Pozemek nemá žádné další ohraničení, a tak kolemjdoucí může při troše kuráže či drzosti přistoupit až těsně k hranici domu.

Autorem projektu Castaños House v Tigre je studio Barrionuevo Villanueva Arquitectos. Stavba se rozkládá na ploše 250 m2 a byla dokončena v roce 2019.

Atrium při uzavření okolních místností může působit poněkud stísněně. Prostor se však dá propojit díky posuvným skleněným tabulím. Při pohledu na plot z nahodile seskládaných desek je obývací pokoj po levé straně a naproti se nachází pracovna.

První patro má mírný přesah za hranici obvodových stěn v přízemí. Tento detail má umocňovat základní koncept seskládaných objemů.

Široké ústí při vstupu vtahuje návštěvníka dovnitř. Lákadlem je zelené nádvoří uprostřed a zadní zahrada za skleněnými stěnami. Obyvatelé mohou tyto stěny otevřít a skutečně propojit obě zahrady i celý prostor interiéru v úrovni přízemí.

Na pozemek a k samotnému domu vede kromě schodiště také dlážděná rampa, sloužící vozidlům nebo jako bezbariérový přístup. Vchodové dveře navazují na obě tyto cesty a stojí naproti sobě na obou podélných stěnách vstupní haly.

Ve vstupní hale vpravo od vchodových dveří je přímo v jádru domu, přitisknuté na kratší stranu atria, umístěno schodiště. Jeho dřevěné nášlapy bez podstupnic jsou vetknuté do černých kovových bočnic.

Okna v obou podlažích se v rohu atria lámou. V přízemí pokračují až na konec vnitřní zahrady, kdežto pás oken v patře končí souběžně s prvním modulem kovového rámu skleněných tabulí.

V jihovýchodním rohu domu mají podlaží mezi sebou distanc v podobě horizontálního okna pod stropem. Tíhu konstrukce nesou tři sloupy. Oba pásy oken, osvětlující kuchyni, pokračují i v exteriéru jako otvory bez zasklení.

Pod zastřešenou částí terasy v návaznosti na kuchyni se nachází vyzděný venkovní krb, který může sloužit jako venkovní zdroj tepla při večerním posezení, či zazářit v roli grilu během zahradní slavnosti.

V interiéru se objevují kovové liniové prvky, ladící s rámy oken. Součástí samonosné kovové konstrukce schodiště, opřené o desku stropu patra, je například zábradlí v podobě velkého pravoúhlého trojúhelníku.

Vnitřek domu je mnohem více sjednocen než exteriér. Černo-bílá paleta zde převládá, důraz je kladen na užitkovou stránku designu, jenž je spíše minimalistický a můžeme pocítit i lehký nádech funkcionalistického záměru.

Na obrázku je zachyceno zapadající slunce, které proniká do obývacího pokoje a osvětluje také značnou část zeleného atria. Vnitřní zahrada je tedy díky této orientaci osvětlena v druhé polovině dne.

Když je slunce v zenitu, dopadá světlo přímo do převýšeného obývacího prostoru. Terasa a bazén na jihu však zůstávají stále ve stínu, jelikož se pozemek nachází na jižní polokouli a slunce na obloze zde svítí ze severu.

Koupelna je velmi prostorná a zároveň strohá. Barevný vzor obkladových dlaždic na stěnách může připomínat tekoucí vodopád. Proti vaně je okno, orientované směrem na východ.

Na kuchyňskou linku dopadá denní světlo díky dlouhému pásovému oknu mezi skříňkami ve výšce pracovní desky. Celý prostor kuchyně přisvětluje horizontální úzké okno u stropu.

Skládačka z rozličných kvádrů s názvem Castaños House mezi sebou vytváří prázdný prostor, definovaný zeleným atriem. Tato vnitřní zahrada se tak stala ohniskem, které je společným jmenovatelem jinak zdánlivě nesouvisejících objemů.

Při východním okraji jihoamerického kontinentu na 34. rovnoběžce leží argentinské hlavní město Buenos Aires, rozkládající se na pobřeží zálivu Atlantského oceánu, zvaném Rio de la Plata.

Estuár (nálevkovité říční ústí) rozděluje státy Argentinu a Uruguay, jejichž hlavní města na sebe hledí přes zakalenou oceánskou hladinu. V oblasti delty dvou významných řek Paraná a Uruguay převládá mírně vlhké subtropické podnebí.

Voda je zde převážně bahnitá, břehy jsou tvořeny naplaveninami a sedimenty. Mezi členitým říčním tokem pokrývá zem hustá vegetace, vyrůstající ze zeminy bohaté na živiny.

Pozemek se nachází na okraji třináctimilionové aglomerace Gran Buenos Aires. Město Tigre, které se v roce 2019 stalo místem realizace domu Castaños, je od centra vzdálené asi 28 kilometrů severně.

Zástavbu zde jako přirozená hranice ukončuje řeka Luján, která se nedaleko odtud také vlévá do oceánu.

Snahu architektů ze studia Barrionuevo Villanueva Arquitectos, propojit jednotlivé objemy s rozličnou funkcí v jeden pospolitý celek, a přesto je v exteriéru přísně oddělit, znázorňuje konečná podoba domu.

Skládačka z kostek se zacykluje kolem zahrady v jádru dispozice, která ač vznikla druhotně, dostává se do hlavní role. Skrze uzavřené atrium, které je přístupné již ze vstupní haly, je přízemí propojeno fyzicky i vizuálně.

Vzdušná ocelová konstrukce je zatížena masivním objemem prvního patra, které ztěžka dosedá na obvodovou linii s mírným přesahem. Obě úrovně jsou odděleny nejen geometrií, ale také strukturou a barvou.

Paleta je však nenápadná, obsahuje klasickou kontrastní dvojici. Černý kov a bílou omítku v přízemí doplňuje také šedá zeď. Směsice tvarů a linií zdánlivě nemá žádný řád.

V kompozici horizontál a vertikál je zamícháno také několik neortogonálních prvků, které se bijí o pozornost.

Stěna, která má převážně funkci zakrýt vnitřní atrium, je přímo v místě zeleného nádvoří proložena naddimenzovanými otvory, které propouštějí sluneční světlo, ale jistě i pohledy z přilehlé ulice.

Další oči poutající atrakcí je velkolepé schodiště z betonových desek, gradující k hlavnímu vstupu do domu. Stavba je chaotickou syntézou mnoha prvků, které ukotvuje pouze středové vzduchoprázdno.

TEXT: Karolína Hausenblasová, FOTO: Viramonte, Gonzalo . Instagram @gonzaloviramonte

BARRIONUEVO VILLANUEVA ARQUITECTOS (architektonický návrh), Instagram: @brr_vll_arq, E-mail contact office: arquitectovillanueva@yahoo.com