Velkorysému vzdušnému interiéru v převažující bílé barvě dodávají potřebné napětí různé prostorové prvky včetně levitujícího bočního schodiště se stupni zapuštěnými do jedné stěny. Na neutrálním pozadí skvěle vyniknou černé detaily madel.
Velkorysému vzdušnému interiéru v převažující bílé barvě dodávají potřebné napětí různé prostorové prvky včetně levitujícího bočního schodiště se stupni zapuštěnými do jedné stěny. Na neutrálním pozadí skvěle vyniknou černé detaily madel.
Vzhledem k tomu, že rezidence čelí náporu ruchu z nedaleké magistrály, jsou stavební otvory na fasádě pojaty převážně jako horizontální pásy oken. Průsvity v interiéru působí jako další z promyšlených dekorativních prvků.
Intenzita a směr paprsků, pronikajících do vnitřní dispozice, se v průběhu dne mění v závislosti na pozici slunce na obloze, což se projevuje proměnlivou hrou světla a stínů putujících po celém obytném prostoru.
O prosvětlení interiéru jídelny, situované v další obytné úrovni rezidence, se kromě horizontálního pásu oken stará rovněž střešní světlík.Johnson Chou
K optickému propojení kuchyně a navazujícího atria s grilem přispívá kromě velkorysého prosklení s integrovanými dveřmi rovněž prodloužení linky do venkovního prostoru. Na bílém pozadí pěkně vyniká japonský javor.
Dalším ze zajímavých prvků, přispívajících ke členění vzdušného vnitřního prostoru celé rezidence, je rovněž lávka se zábradlím z čirého skla. Přemostění jídelny, spojující dvě protilehlé ložnice klidového zázemí, nabízí také pohled do obývacího pokoje v suterénu rezidence.
Dalším ze zajímavých prvků, přispívajících ke členění vzdušného vnitřního prostoru celé rezidence, je rovněž lávka se zábradlím z čirého skla. Přemostění jídelny, spojující dvě protilehlé ložnice klidového zázemí, nabízí také pohled do obývacího pokoje v suterénu rezidence.
Věhlasné designové křeslo La Chaise, které v roce 1948 navrhli Charles a Ray Eamesovi, prozrazuje inspiraci slavnou sochou „Floating Figure“ od umělce Gastona Lachaise. Tento model – skutečná ikona organického designu – se pohybuje na pomezí nábytku a umění.
Vnitřní dispozice rezidence ShadowBox House je pojatá jako plynoucí, na sebe bravurně navazující a neustále se prolínající obytný prostor jakoby bez pevných hranic. Výsledný efekt těží zejména z kombinace jednoduchých, dvojitých a trojitých výšek.
Koupelnové komponenty se v souvislosti s osvětlením prostoru jeví jako sochařské prvky. Vana spolu s totemickými umyvadly a navazujícím sprchovým koutem jsou součástí kompaktního monolitického bloku.
Koupelnové komponenty se v souvislosti s osvětlením prostoru jeví jako sochařské prvky. Vana spolu s totemickými umyvadly a navazujícím sprchovým koutem jsou součástí kompaktního monolitického bloku.
Rezidence byla koncipována jako nástroj pro ocenění hluboké proměnlivosti času. Její vnitřní stěny vystupují v roli prázdného malířského plátna, na něž se promítá vnější prostředí. Jako obrácené sluneční hodiny se prchavé paprsky světla pohybují po stěnách a podlahách domu, aby neustále měnily svou formu, mizely či se znovu objevovaly.
Rezidence byla koncipována jako nástroj pro ocenění hluboké proměnlivosti času. Její vnitřní stěny vystupují v roli prázdného malířského plátna, na něž se promítá vnější prostředí. Jako obrácené sluneční hodiny se prchavé paprsky světla pohybují po stěnách a podlahách domu, aby neustále měnily svou formu, mizely či se znovu objevovaly.
Minimalistické pojetí intimního zázemí umocňuje striktně geometrické tvarosloví veškerého vybavení včetně vestavěných skříní, dokonale splývajících se stěnou. Jedinou výraznou dekorací interiéru ložnice je příroda prostupující dovnitř prosklenou stěnou.
„Je koncepční, čistý a jednoduchý, jeho interiéry mají jedinečně výraznou, až extrémní atmosféru,“
řekla na konto tohoto projektu Stephanie Davisonová, členka poroty, která realizaci ShadowBox
House udělila cenu Interiors: Residential 2020 AZ Award od časopisu AZURE Magazine.
Tento dům je v podstatě jako hudební nástroj, v němž rezonuje prchavý čas. Jeho vnitřní stěny a podlahy pak suplují plátno, po němž tančí světlo a stíny v abstrahovaných formách pohybu, evokující například stromy kymácející se ve větru.
Promítají se do obytného prostoru, aby odhalily vzájemný kontrast mezi trvalostí architektury a pomíjivou povahou přírody. Hodiny tu v kontextu s měnícím se dopadem slunečních paprsků plynou před zraky diváků jako filmové záběry s příznačným prchavým kouzlem…
Takto poetické pocity vzbuzuje interiér minimalisticky pojaté rezidence s úsporným půdorysem poměrně úzkého obdélníku, koncipovaný designovou firmou Johnson Chou Inc.
Vyvolává je především důraz návrhářů na čistotu řešení a smysl pro prostorovou proměnlivost, vyjádřenou zejména prostřednictvím různorodých měřítek v kontextu s jednoduchými, dvojitými a trojitými výškami jednotlivých funkčních obytných zón, jež na sebe navazují a vzájemně se prolínají.
Na výsledném efektu se významně podílejí také působivé vnitřní prvky v podobě lávek a schodišť, jež téměř se sochařským puncem dávají převážně bělostnému prostředí potřebnou dynamiku.
Patrné je to napříč celým interiérem, počínaje společenskou částí domu s obývacím pokojem, umístěným poněkud nečekaně do suterénu.
Díky jeho vzdušnosti, dané velkorysou trojitou výškou, si člověk vlastně ani neuvědomuje, že tato partie obytného objektu – stejně jako veškeré technické zázemí, knihovna
suplující funkci salonku a koupelna – je vlastně svou podstatnou částí zapuštěná do terénu. Na nejnižší
úrovni jsou rovněž dvě ložnice, jež lze snadno proměnit v samostatné oddělená apartmá pro hosty.
Prostor zcela plynule přechází schodištěm do dalšího podlaží, na jedné straně s jídelnou, otevřenou do dvojité výšky stropu, centrální vstupní halou a kuchyní na straně druhé. Ta díky prosklené otevíratelné
stěně nabízí nejen výhled, ale také přístup do uzavřené venkovní zóny s grilem a venkovním stolováním.
Propojení mezi interiérem a exteriérem je díky optické návaznosti kuchyňské linky velmi rozostřené,
takže se jejich dispozice pocitově i vizuálně prolínají. Lávka, překlenující jídelnu, pak propojuje intimní zázemí s dalšími dvěma ložnicemi a koupelnou v nejvyšší části domu.
Protože nápaditá rezidence, postavená v oblasti Upper Beaches v kanadském Torontu, je vystavena
náporu ruchu z nedaleké magistrály, byly stavební otvory v jejím plášti redukovány do jednotného
úzkého pásu horizontálních oken. Místo širokých výhledů do okolí tedy zprostředkovávají spíše průsvity
slunečních paprsků, putujících efektně po interiéru. ShadowBox House tak jasně dokazuje, že není potřeba výrazné barevnosti ani složitých struktur, aby stavba vzbudila pozornost a stala se pro své uživatele a návštěvníky nezapomenutelným zážitkem.
Dokonale k tomu postačí jednoduchá paleta tónů a promyšlená práce s prostorem a výrazovými prostředky. I to je důvod, proč počin tvůrců z ateliéru
Johnson Chou Inc., ověnčený mnohými cenami v architektonických a designových soutěžích, zaujal
odborníky i laiky napříč celým světem.
Text: Alena Müllerová, Foto: Ben Rahn, A-Frame Studio
Kontakty: JOHNSON CHOU INC. (návrhy a realizace interiérů), 085 Woodbine Avenue Toronto, Ontario, Kanada M4C 4C2, tel.: 416 703 6777, www.johnsonchou.com
