To, co bylo původně plánováno jako víkendové útočiště před turbulencemi neklidného světa, se ve finále – s ohledem na pandemii – změnilo v trvalé bydlení pro dvougenerační rodinu.

S respektem k okolní krajině ji navrhlo studio Schicketanz, vedené svou zakladatelkou.

Podél členitého pobřeží Big Sur v Kalifornii se nová zástavba musí dokonale integrovat do daného prostředí, aby zůstala skrytá očím pozorovatelů. Předpisy totiž omezují realizaci jakýchkoliv objektů, viditelných z hlavní silnice, vinoucí se podél okraje útesu.

Aby si byli jisti požadovanou výslednou diskrétností, obrátili se manželé ze Silicon Valley na architektu Mary Ann Gabriel Schicketanzovou, která se už více než pětatřicet let zaměřuje právě na udržitelnou výstavbu.

Pro klienty navrhla sídlo se řadou vnitřních a venkovních prostor, které se citlivě začleňují do svého okolí. Vřele texturované čisté interiéry splývají s přírodním prostředím a jsou navrženy tak, aby produkovaly tolik energie, kolik spotřebují.

„Cítíme se tu úžasně. I když jsme celý den doma, máme pocit, že jsme pořád venku,“ říká k tomu jeden z majitelů a dodává, že si rodina užívá zejména nekonečných výhledů na oceán.

Když sem investoři poprvé přijeli na jednodenní výlet, původně uvažovali jen o koupi malého domu v Carmelu.

Architekta jim však ukázala nádherný stoakrový pozemek na otevřené louce v sousedství parku, pouhých deset minut jízdy z centra města, a v tu chvíli byli ztraceni.

Když vyšlo ze studie najevo, že vnořením do nízkého hřebene, vzdáleného asi půl kilometru od oceánu, by se zamýšlená jednopatrová vila mohla stát neviditelnou tak, jak požadovaly dané regule, bylo rozhodnuto.

Základem kamufláže je kamenná dýhovaná opěrná zeď, nořící se do svahu, jež tvoří zadní stěnu domu, osázením některých střech původními travinami se pak podařilo dosáhnout toho, že hřeben terénního zlomu zdánlivě pokračuje přes nejvyšší bod objektu.

Pro hlavní část domu si Schicketanzová původně představovala jeden podlouhlý útvar, majitelé však očekávali větší architektonickou invenci, takže ve výsledku vznikly hmoty čtyři:

ložnicové křídlo pro dvě dcery ve vysokoškolském věku, velká společenská zóna, manželská ložnice a samostatný objekt pro hosty. „Křídla tak jsou jasně oddělena a dávají každému z nás vlastní prostor,“ pochvalují si investoři.

Zatímco „skořápka“ domu byla zachována v neutrálních a zemitých barvách, interiér těží z kontrastu barevných akcentů mozaikových stěn s benátskými štuky.

Majitelé rezidence upřednostnili tmavší paletu před světle neutrálními tóny, čehož designéři využili a některým vnitřním stěnám dali také černěnou texturovanou úpravu, inspirovanou tradiční japonskou technikou shou sugi ban.

„V kontextu s jednoduchou architekturou se proporce a povrchy stávají doslova vším,“ vysvětluje Mary Ann Gabriel Schicketanzová.

Exkluzivní vyznění vnitřních prostor umocňují produkty věhlasných značek a autorů, Coup D’etat počínaje přes Holly Hunt, Larsen, Moooi, Piet Boon, Miele, Brizio, B&B Italia, Tai Ping, Phillip Jeffries až po Giorgetti, přičemž řada z nábytkových modelů v podobě postelí, pohovek, knihoven a skříní byla navržena na míru.

Celou rezidencí se prolínají sochařská díla Erica Gushee a Casey McCaffertyho, stejně jako obrazy od Silvie Poloto.

Kromě luxusního vybavení domu a špičkového provedení struktur a povrchů byl kladen důraz na to, aby vila vzhledem ke své extrémní poloze dosáhla nulových nároků na energie, což se podařilo díky výrobě elektřiny a ohřevu vody nejen pro bazén solárními panely Tesla Power Walls.

Použitá technologie pokrývá nejen všechny energetické potřeby domu, ale i nabíjení pro dvě elektroauta.

Text: Alena Müllerová, Foto: Joe Fletcher Photography