MOOD House se nachází v rušné ulici na okraji španělské Barcelony. Velice členitý interiér, který byl typický pro interiéry na počátku 20. století, se v dnešní době stal nepohodlným pro každodenní fungovaní.

Jeho komplexní rekonstrukce neopomněla ani specifické požadavky majitelů a nabídla zajímavé využití denního světla.

Nevyhovující bylo především rozmístění společenských místností kolem malých a velice temných vnitřních zón a větracích šachet i fakt, že mezi jídelní a obývací části neexistovalo žádné spojení.

V bytě také nebyla místnost pro hosty ani adekvátní úložný prostor. Studovna sloužila jako místnost pro domácí pomocnici a sklad.

Jako zcela nevyhovující se dále ukázala instalace topení a klimatizace do snížených podhledů, což neumožňovalo využít místnosti v jejich plné výšce.

Vadná instalace klimatizace navíc v některých místnostech, obzvláště pak v ložnici, způsobovala nepříjemný šum, díky němuž se v létě v pokoji nedalo klidně usnout.

Kromě požadavků na opravu a vyřešení výše uvedených problémů bylo zásadní, aby autoři rekonstrukce mysleli na to, že bude nutné půdorys a vybavení bytu přizpůsobit možnosti, že by se uvnitř pohyboval invalidní vozíček. Tomuto požadavku se muselo přizpůsobit veškeré vybavení i nábytek.

Projekt byl tedy velkou výzvou. Byla to otázka redefinování bydlení pro rodinu se speciálními požadavky na prostor, kde kvůli množství nosných stěn nebylo možné hýbat zdmi ani je úplně zbourat. I přesto se rozvržení domu muselo kompletně změnit.

Cirkulace klimatizovaného vzduchu a topení uvnitř bytu musely být znovu navrženy tak, aby jejich fungování nenarušovalo klidové zóny místností.

Majitelé zároveň chtěli co nejvíce odkrýt původní výšku stropů, proto se pro vedení klimatizace, vodovodních rozvodů, elektřiny, ale také internetových kabelů a dalších zařízení, muselo najít jiné, bezpečné a ničím nerušené umístění.

Aby se dodržel požadavek na denní osvětlení společenské části, byly kuchyně společně s jídelnou a obývacím pokojem přesunuty k hlavní fasádě.

Na jedné straně této části bytu pak byla posuvnými skleněnými dveřmi oddělena pohodlná studovna s výhledem do korun stromů na ulici.

Všechny nábytkové elementy jsou navrženy tak, aby byly flexibilní a v případě potřeby se skryly, či naopak vystoupily a sloužily svému účelu. Bývalá studovna byla přeměněna na úklidovou a úložnou místnost.

Původní kuchyně byla rozdělena do dvou částí, z nichž jedna slouží pro domácí výpomoc a druhá jako hlavní koupelna. Dřívější koupelna pak svou plochu ponechala hlavní ložnici, která se tak zvětšila o šatnu.

Při rekonstrukci byly použity pouhé tři materiály, aby designéři dosáhli jednotného prostoru – dřevo, cementová stěrka a porcelán. Barevné schéma interiéru rovněž vychází ze tří základních barev – šedé, hnědé a měděné.

Výsledkem je klidný a příjemný domov, kde je dostatek světla a prostoru pro společné rodinné vyžití za všech okolností.

TEXT: Nikol Galé, FOTO: Valentin Hincû