Stavba, definovaná rázem pravidelného modulu kovové konstrukce, ukotvená ve svahu svou betonovou podnoží, důvtipně těží z výhledu na kopcovitou krajinu s údolími zalitými vodou rozvětvené řeky Cachoeira.

Dům stojí v blízkosti malého města Piracaia v jihovýchodní Brazílii. Rozlehlý travnatý pozemek se pomalu svažuje ke břehu řeky, protékající v údolí pod horami, a budova usazená nad tím vším si užívá výjimečnou pozici v místní okouzlující krajině.

Návrh vznikl pod rukama architektů z brazilského studia Nitsche arquitetos pod hlavním velením dvojice Lua Nitsche a Pedro Nitsche, ke kterým se během formování konceptu a následné realizace stavby připojili také další inženýři a odborníci.

Kostrou domu je pravidelný ocelový skelet, rytmizovaný řádem modulu o délce 3,8 metru. Celý blok je dlouhý 64,6 metru což odpovídá sedmnácti polím. Modul člení fasádu, zajišťuje jasnou a dobře čitelnou konstrukci a určuje řád vnitřního prostoru.

Každý z modulů formuje pole pro jednu místnost, a navíc je také možné ho příčkami rozdělit na menší zóny, jako jsou například koupelny, anebo naopak vytvořit velkorysý prostor sdružením více sousedních polí.

Podstava domu je zasazena do terénu. Tato železobetonová podnož je servisním, obslužným a skladovacím pomocníkem obytného podlaží.

V návaznosti na příjezdovou cestu je umístěna garáž s dostatkem místa pro čtyři vozidla, jejímiž sousedy jsou technické zázemí a toaleta. V části pod bazénem jsou umístěny multifunkční skladovací prostory. Tato úroveň je na horní podlaží napojena třemi cestami.

U vstupu se nachází zadní servisní schodiště, hlavní schodiště je centralizované s výstupem do otevřeného společenského prostoru, druhé se nachází pod terasou a propojuje bazén a saunu v přízemí.

Hlavní obytný prostor se rozkládá v jedné úrovni pod šikmou střechou, jejíž sklon definuje různou výšku místností.

Do středu, a tedy do nejvyšší části, jsou situovány společenské prostory, kuchyň a jídelna, čím více se blížíme k okrajům, tím se světlá výška snižuje a místnostem přisuzuje soukromější charakter.

Centrem je polouzavřená hala, umožňující průhled skrz celou šíři domu. Prostor je zastřešený, chybí mu však podélné stěny. Modulová pole jsou v této části fasády vynechána a další místnosti jsou od exteriéru odděleny příčnými stěnami.

Velkorysá hala s posezením, venkovní kuchyní a jídelnou, a hlavně s kouzelným panoramatickým výhledem, rozděluje dům na dvě křídla. Vlevo na centrální prostor navazuje interiérový duplikát místností s totožnými funkcemi, jaké poskytuje exteriér.

K centrální hale přímo přiléhá kuchyň s jídelnou a dispozici na severu zakončuje vnitřní společenský salon. Jižní křídlo sestavené z devíti modulů vytváří prostor pro šest pokojů a sedm soukromých koupelen.

Do jednoho modulu je vždy včleněn jeden pokoj, či dvě až tři koupelny rozdělené středovou příčkou.

Velkorysý dům je v měřítku okolní krajiny přiměřený a tato stavba se solidními základy a vzdušnou konstrukcí nad terénem zde hrdě zaujala své místo.

TEXT: Karolína Hausenblasová, FOTO: Nelson Kon