Jako nízkoenergetické se označují budovy s potřebou tepla na vytápění do 50 kWh/m² a rok. Z hlediska potřeb energií a úsilí o jejich úspory jsou mezistupněm mezi běžnou výstavbou a pasivními domy.
Nízkoenergetický objekt má ve srovnání s běžnou novostavbou zhruba jen poloviční až třetinovou spotřebu tepla na vytápění. Tu největší měrou ovlivňuje kvalita zateplení obálky budovy: fasády, střechy, stěn pod úrovní terénu a podlahových ploch v nejnižším vytápěném podlaží. Zapomenout nelze ani na kvalitu oken a vstupních dveří.
Díky správné orientaci objektu vůči světovým stranám (prosklené plochy obytných částí domu by měly směřovat k jihu) a jeho optimálnímu umístění na pozemku je totiž možné v otopném období maximálně využít solární zisky.
Požadovaný standard by při dnešní úrovni znalostí a dostupnosti vhodných stavebních materiálů neměl být u novostaveb ani rekonstrukcí problémem. Při dosahování co nejnižší potřeby tepla na vytápění se uplatní obnovitelné a alternativní zdroje energie, vedle termických a solárních kolektorů pro přípravu teplé vody a přitápění také tepelná čerpadla.
Kromě toho je důležité, aby jednotlivé komponenty domu byly vyvážené a vzájemně spolupracovaly. Způsob vytápění totiž může ovlivnit volbu konstrukčního systému: například je-li vytápění nepřerušované, lze bez ohledu na akumulační schopnost zvolit takzvanou lehkou stavbu nebo stěny s vnitřní izolací a podobně.
Text: Alena Müllerová, Foto: archiv firem