Dům, který splynul s přírodou

Čedičový útes, podpírající celou konstrukci, se tyčí 13 metrů nad hladinou oceánu. Přesto stavba téměř dokonale splývá s terénem.

Objem domu místy vykukuje z lesa a z některých úhlů je naopak téměř neviditelný a spíše se skrývá mezi zeleným mechem a větvemi starých stromů.

Složitý terén přiměl architekty podepřít stavbu ocelovým rámem, jenž je ukotvený do skály a v některých místech dosahuje výšky až 6,5 metru.

Při bližším pohledu si můžeme povšimnout paralely mezi hladinou oceánu a prosklenou stěnou domu, kde jsou logicky umístěny hlavní obytné prostory.

Zelenou střechu tvoří ocelový rám, nepravidelně osazený úzkými zenitálními okny. Ty jsou ledabyle rozmístěny po ploše střechy, ale mají svou jasnou funkci – dovést světlo do konkrétních částí domu.

Pocit bezprostředního kontaktu s přírodou nabízí terasa, plynule navazující na obytný prostor. Vše umocňuje panoramatický výhled přes skleněné zábradlí, čímž se docílilo smazání všech hranic.

Během stavby bylo čerpáno především z místních přírodních zdrojů. Například část pozemku, navazující na okraj lesa, je opatřen nízkou kamennou zdí z kamene z místní provenience, tedy z tmavého čediče.

Nepravidelnost hraje v každém kutu. Platí to i pro jižní cíp domu, kde vznikl prosklený kout v blízkosti kuchyně. Vchodové skleněné dveře korespondují s pláštěm domu.

Zajímavostí je nepřetržitý přítok podzemní vody na parcelu domu. Architekti toho využili k vytvoření atria s „umělým“ jezerem, jehož hloubka ovšem nabízí jen brouzdaliště.

Jelikož je parcela ukryta v „divočině“ daleko od ruchu města a veřejné dopravy, nesmí chybět velkorysé parkovací stání pro několik vozů, které je zde vyřešeno přesahem ocelového rámu střechy.

K domu se přijíždí po zpevněné příjezdové cestě. V pozadí je vidět už zmíněná kamenná zeď, který má odradit především lesní zvěř.

Architekti si dali práci s výběrem materiálů, tak aby celek zapadal do krajiny. Opakuje se zde místní kámen, tmavé vláknocementové panely a betonové stěrky na podlahách. Hladký a světlý povrch evokuje bílé kameny na pláži, omleté vodou.

Interiér jde ruku v ruce s přírodními materiály. Velkorysou panoramatickou stěnu skvěle doplňuje dřevěná podlaha v kombinaci se stropním podhledem z dřevěných panelů. Designový sedací nábytek atmosféru jen umocňuje.

Podlaha je protkána dalšími trojúhelníkovými světlíky, které na vykonzolovanému prostoru nabízejí unikátní pohled dolů na pláž, kde se střídají odliv a příliv. Obyvatelé jsou tak v maximálním kontaktu s přírodou.

Nepravidelné uspořádání stěn a střídání pevných a prosklených ploch umožňuje nečekané průhledy, odkrývající zajímavá zákoutí domu.

Jedním z dalších zajímavých elementů, který jako zrcadlo odráží rysy prostředí, ve kterém se dům nachází, je zelená stěna na západní straně kuchyně, osvětlená stropním nadsvětlíkem.

Rodičům nechybí ani klidné místo na pracovní povinnosti. Domácí pracovnu umístili architekti na východní stranu domu s nejkrásnějším výhledem, který může být také velmi inspirující.

V jídelně je oproti obývacímu pokoji nižší výška stropu. Světlo sem proto dodává úzký světlík, vedený přímo nad jídelním stolem.

Netypické půdorysy koupelen jsou umocněny nerezovým sanitárním vybavením, svérázně umístěným do prostoru. I pro design koupelny byl zvolen atypický dřevěný obklad stropu i stěn.

Hlavní vchod, který je jen mírně osvětlen zenitálními světlíky, skutečně evokuje vstup do útrob domu jako do velké betonové mušle.

Ložnice jsou orientovány na sever a severovýchod. Oproti hlavnímu prosvětlenému prostoru nabízejí soukromí a klid.

Nad hladinou oceánu mezi kmeny vysokých jedlí, uvelebený na skalnatém útesu, sedí dům. Je to stavba, která v sobě reflektuje všechny prvky okolní scenérie, a přirozeně tak souzní s náladou nespoutané kanadské přírody.

Od chladné mořské hladiny se podél břehů ostrova zvedají nevysoké kamenné útesy, pokryté zeleným mechem. Nad nimi se z vousatého lesa naklánějí pokroucené větve vysokých stromů a některé padlé bílé kmeny leží rozházené jako krabička sirek dole na pláži.

Na první pohled bychom si ani nemuseli všimnou, že se na hranici klidného oceánu a rozeklané přírody ukrývá ještě něco dalšího…

Dům vyčnívá ze skály 13 metrů nad hladinou. Při pohledu z pláže vnímáme z celého objemu pouze prosklenou východní stěnu, odrážející okolní zelené lesy a modré nebe. Okna jsou vsazená mezi dvě tmavé desky, vymezující prostor jediného podlaží.

Při procházce lesem je také střecha domu těžko rozeznatelná, pokryta měkkým mechem mizí mezi stromy a kapradím.

Autorem projektu je kanadské studio Patkau Architects, založené ve Vancouveru v roce 1978. Architekti se nebrání specifickým projektům, často se v jejich návrzích objevují nepravidelné komplikované konstrukce, vedoucí k originálním realizacím.

Klientem byl tentokrát manželský pár, vlastnící parcelu v nádherném tajuplném prostředí ostrova Guadra, nejméně 5 hodin jízdy severně od Vancouveru. Snem nebylo bizarní a originální sídlo, ale naopak klidný domov, reagující na rozmanitost okolní krajiny.

Tento požadavek splňuje výsledek velmi obstojně. Kromě pokojného útočiště slouží dům také jako neformální základna nadace Tula, kterou manželé založili s vizí podpory zdravotnictví a životního prostředí.

Stavba funguje na jedné úrovni, kvůli komplikovanému terénu parcely bylo však zapotřebí některé části vykonzolovat pomocí ocelových vzpěr. Hlavními konstrukčními materiály jsou ocel a beton, což umožňuje jistou flexibilitu v tvarování domu.

Architekti se snažili vložit do návrhu prvky, nacházející se v blízkosti pozemku. Fasáda je obložena vláknocementovými panely černé barvy, splývající se stíny lesa a kmeny jedlí douglasek.

Do jádra domu je umístěn mělký bazén jako reakce na jeden z nejdůležitějších rysů lokality, jíž je Tichý oceán. Volnou inspirací pro autory byla také spirálovitá mušle, což je patrné především z půdorysu stavby.

Nosné stěny se v různých úhlech a odstupech stáčejí ke středu domu, čímž tvoří otevřené atrium. Místnosti umístěné podél kraje „mušle“ se tak otevírají různým výhledům.

V celém domě se pak opakuje téma trojúhelníků a ostrých hran, připomínající rozeklanou strukturu přiléhajícího útesu.

Příjezdová lesní cesta, lemovaná nízkou kamennou stěnou, ústí na nádvoří s krytým stáním pro dva vozy. Do domu vede více vchodů, hlavní vstup je však umístěn na západní straně. Vcházíme do úzké chodbičky, stěny i podlahu tvoří šedý beton.

Po pár metrech se před námi otevírá prosvětlený koridor, obcházející atrium. Míjíme vstupy do tří ložnic, situovaných na sever. Každá z nich má koupelnou s atypickým půdorysem, vycházejícím z nepravidelnosti stavby.

Hlavní ložnici rodičů nabízí navíc šatnu a malou pracovnu s výhledem na východ. Chodba ústí do otevřeného prostoru jídelny, prosvětlené úzkým stropním světlíkem, vedeným přímo nad kulatým jídelním stolem.

Nejdůležitějším místem je však obývací prostor. Oproti zbytku domu je položen o pár stupňů níž a nabízí nejkrásnější zážitek z výhledu přes oceán až na vrcholky hor na pevnině Britské Kolumbie.

Celoprosklená fasáda s minimálním rámováním pokrývá od podlahy až ke stropu celou východní stěnu. Podél prosklené stěny procházíme na krytou terasu, určenou k venkovnímu posezení.

Kuchyň plynule navazuje na jídelnu v pravé části od hlavního společenského prostoru. V jejím cípu jsou umístěny vestavěná sedací souprava a stůl.

Tento výběžek na jižním kraji domu má prosklené všechny boční stěny a může být velmi příjemným místem například k posezení u společné snídaně. Kuchyň má navíc tu výhodu, že přímo navazuje na venkovní prostor, ze kterého vede cesta lesem ke kamenité pláži.

TEXT: Karolína Hausenblasová, FOTO: James Dow and Patkau architects

PATKAU ARCHITECTS (architektonický návrh), architekti: John Patkau, Patricia Patkau, and David Shone with Mike Green, Dimitri Koubatis, Greg Boothroyd, James Eidse, Marc Holland, Tony Mah, Henry Murdock, Ben Raimes, Thomas Schroeder, Craig Simms and Tony Wai.

1564 West 6^th Ave, Vancouver BC, V6J 1R2, Canada, www.patkau.ca