Na pravém břehu Ženevského jezera stojí vila skrytá stromy tak, že ji z promenády nevidíte. Co se skrývá za jejími branami?
Kompaktní stavba oblého tvaru vypadá jako moderní hrad. Rezidence s 1000 m2 obytné plochy byla postavena v 70. letech. Interiér nabízí styl decentní, historii prolnutou s nábojem mladistvého temperamentního majitele. Je to místo, kde Emanuele Filiberto Savojský vyrůstal s rodiči v exilu, kam se potomci posledního italského krále Umberta II.
Švýcarská rezidence Savojských zde vychází z jejich původního královského paláce v Itálii z doby před 150 lety, kdy došlo k sjednocení země. Emanuele strávil mládí v Ženevě, takže ho k tomuto domu vážou četné vzpomínky.
Zná jeho historii do sebemenších detailů, a navíc na to není sám. „Má matka sledovala každou z fází realizace, vybírala nábytek, doplňky, a všemu dodala osobitý dotek své osobnosti,“ prozrazuje Emanuele Filiberto. Už od vstupu vyprávějí zařízení interiérů a zvláště obrazy složitou historii rodiny.
Obraz s portrétem Marii José, královny Itálie na pouhý jeden měsíc, a jejího syna Vittoria Emmanuela, když byl ještě dítě, visí ve vstupní hale. Na stěnách, jako v muzeu, se představuje galerie portrétů předků a rodokmen.
Kruhový tvar budovy má svou středovou osu v širokém schodišti, jehož šroubovice prochází třemi úrovněmi domu. Schodiště je tím prvkem, kolem kterého se rozvinul celý projekt. Vnucuje nám představu uspořádání lodi jak ve vertikálním, tak i horizontálním smyslu. Obytná zóna zabírá celé přízemí.
Jedná se o velký otevřený prostor v různých úrovních propojených třemi či čtyřmi kruhovými stupni jako v římském amfiteátru. Tvoří předěl mezi jídelní a odpočinkovou zónou s posezením kolem krbu. Téma kruhu dodává prostoru dynamiku, ladnost, plynulost, obzvlášť s dotekem denního světla, které sem proudí velkými francouzskými okny ze zahrady i od jezera.
Každý kousek nábytku v domě byl navržen a vyroben řemeslníky na zakázku. Nádherný dlouhý jídelní stůl z modrého lazuritu se židlemi s povrchem ošetřeným přírodní pryskyřicí, bíle stříbřitá zásuvková komoda, likérník, knihovna, konferenční stolky, dokonce i koberce s rodinným erbem.
Ve sníženém přízemí domu kromě velkého obývacího pokoje najdeme také místnost domácího kina a interiérový bazén (přechází až do venkovní zahrady).
Tomuto interiérovému prostoru vévodí jasné barvy – zelená a oranžová, které pocitově zahřívají převažující kamenné zdivo, stejně tak i odlehčený sedací nábytek z bambusu. Do intimní zóny nejvyššího poschodí jsou pak umístěny všechny ložnice. V modré je pojednána ložnice Emanuela Filiberta.
Otevřenému multifunkčnímu prostoru vévodí pohodlné dvojlůžko, z něhož je nádherný výhled na Ženevské jezero. Chybět tady nemůže ani koupelnová zóna a prostorná vana částečně zapuštěná do podlahy, obložená modrou a zlato-stříbrnou mozaikou. Čistý autentický styl 70.
let minulého století dodává domu překvapivou aktuálnost a eleganci, obohacenou o soudobé umělecké skvosty: plastiky a malby od Pomodora, Pistoletta, Armana, Rauschenberga. Celek doplňují a dotvářejí staleté rodinné poklady – knihy, portréty, čínský porcelán a starožitné křišťálové broušené sklo.
TEXT: Jaromíra Slavíková, FOTO: Zapaimages