Půvabné stavení, umístěné na skalním ostrohu, jehož břehy omývají vody jezera, zdědili majitelé po předcích. A přestože ctili genia loci, rozhodli se pro velkorysou přestavbu a radikální modernizaci.

Zadání architektovi znělo jednoznačně – poměrně kompaktní objekt kompletně zrekonstruovat a rozšířit jeho obytnou plochu tak, aby uvnitř vznikl lehký, otevřený, a hlavně světlý prostor, který v plné míře dokáže využít krásné výhledy na jezero.

A byla to právě blízkost vodní hladiny, která přivedla kanadského architekta Paula Berniera k nápadu, že lepší než rozšiřovat stávající dispozice do stran bude přidat jedno patro. Díky tomu přibyla na úrovni terénu pouze zasklená terasa.

Dilema, jak co nejlépe nástavbu realizovat, aniž by výsledek nějak výrazně ovlivnil charakter původní chaty, vyřešili architekti rafinovaně.

Místo snahy přiblížit se původnímu vzhledu se rozhodli přístavbu jednoznačně přiznat a vizuálně i funkčně propojit staré s novým.

Moderní dostavba rustikálního srubu z kamene a dřevěných kulatin se šikmou střechou s výraznými přesahy má sice čistý a monolitický objem, ale použitý materiál (dřevo) i barva odpovídají někdejšímu charakteru objektu.

Konec konců, i v původní chatě se svým způsobem mísily styly, jako například šikmá okna, typická pro období 50. až 70. let, a kamenný obklad, jenž byl na vrcholu obliby na přelomu 30. a 40. let minulého století.

Téma setkávání se dvou epoch se propisuje i do vnitřních prostor. Krásný starý masivní kamenný krb, umístěný přímo ve středu místnosti, byl zrestaurován, takže je teď viditelný ze všech stran a stal se jednoznačnou dominantou dispozice.

Naproti tomu nově vzniklé minimalistické schodiště se skleněným zábradlím je subtilní a nesnaží se nijak prosazovat.

Tento stavební prvek navíc slouží nejen k propojení pater, ale také jako světlovod, přivádějící do původně tmavého spodního prostoru přímé denní světlo z prosklené místnosti nahoře.

Původní strop s přiznanými trámy sice nemohl zůstat zachován a zmizel se střechou, avšak nové řešení se starému velmi přibližuje. Dokonce do té míry, že místy kopíruje původní střešní sklon.

Kámen a masivní dřevo patrné zvenku jsou použité i v interiéru, a to decentním a moderním způsobem „tón v tónu“.

Ve výsledku se jemné odstíny pískovce propisují do světlého a transparentního laku, který sice barvu dřeva sjednocuje, ale nechává zároveň vyznít jeho strukturu.

Ostatní plochy jsou převážně bílé, maximalizují tak odraz světla a umožňují vyniknout proměnlivé barevnosti okolní přírody.

Také mobiliář respektuje myšlenku přestavby, a sice co nejvíc se přiblížit přírodě a nerozptylovat mysl zbytečnými detaily.

Nábytku je tady minimum – veškeré skříně jsou vestavěné, tedy vlastně neviditelné, sedačky, křesla i židle kombinují masivní dřevo se světlým čalouněním nebo rákosovým výpletem.

Jediným výraznějším prvkem vybavení je tak kuchyň s antracitově černým středovým ostrůvkem.

Přidání patra bylo přínosné i pro využití hlavního benefitu lokality, půvabných výhledů.

Tuhle „pozorovatelnu“ s panoramatickými okny si tak majitelé chaty vybrali pro svoji ložnici, takže přímo z postele se teď mohou uklidňovat působivým obrazem vodní hladiny, korun vzrostlých borovic i hvězdné noční oblohy.

Příjemným prvkem klidové zóny je závěsný krb, který je v permanenci hlavně během v zimních měsíců.

Stejně jako ložnice, i koupelna disponuje atraktivním výhledem, jehož benefity se nabízejí například ze solitérní vany, postavené přímo proti velkoformátovému oknu.

Zvídavých pohledů nahlížejících do soukromí se tu však nikdo obávat nemusí, ledaže by se v odrazu skleněné tabule vzhlížela marnivá veverka.

TEXT: Jana Šulcová, FOTO: Raphaël Thibodeau