Úspěšná architektka a interiérová designérka Barbara Falanga ve svém novém domově v srdci Milána spojila novou vlastní soukromou rezidenci s ateliérem a showroomem.
Barbara Falanga je osobitým, kreativním, elegantním stylem ve světě interiérového designu dobře známá. Při zařizování svého sídla v zahradách Corso Venezia, u slavné Torre Branca, kterou navrhl Giò Ponti v roce 1933, pustila vlastní kreativitu z uzdy a vytvořila si domov svých snů.
Styl tohoto apartmá je víc newyorský, než italský, odráží globální pohled autorky na svět. Ovšem nábytek a doplňky od nejlepších designérů, kteří proslavil Itálii už v minulém století, mu dodávají nezaměnitelný dotek italského životního stylu a kultury.
Například teleskopickou chodbu dlouhou třicet šest metrů osadila čtrnácti knihovnami v designu Franca Albiniho, které vytvořil v 50. letech pro značku Cassina, a korunovala nástěnnými lampami od Achille Castiglioniho; představují onen vytčený dojem ležérní elegance, pocit, který je současně typický pro interiér celého zbytku domu.
Stejné poklady nacházíme v obývacím pokoji, pojatém v nestárnoucím evergreenu kombinace čero-bílé. Osazený je pohovkami a křesly, které doplňují čtyři pruhované francouzské stolky vyrobené z kosti a ebenu, sestavené k sobě tak, aby vytvářely originální konferenční stolek.
Ten zdobí plastika od Piera Gilardiho, drobné dekorace ve stříbře od Ettore Sottsasse, šachovnice zdobená krokodýlí kůží a obelisky z černého opálového muránského skla umocňují pocit elegance.
Zimní zahradu Barbara zútulnila kosočtvercovým táflováním v černě lakovaném dřevě na bílém podkladu, stejný dezén má i koberec před vstupem do ní. Místnost zařídila křesílky od Jacquese Adneta z 50. let a černo-bílým tureckým kobercem z 30. let.
V jídelně najdeme železný stůl od Paula Evanse se skleněnou deskou, kolem něj francouzské židle z 30. let z kovu a kůže, nad ním lustr z muránského skla. Černě a bíle lakovaný artdecový bar a příborník jsou od Jeana Pascauda z 30.
let, ozdobné vázy Venini z 50 let a obraz v New Yorku od Vita Acconci, umělecké práce od Salvatore Falciho a obraz na stěně od vynikajícího Enrica Castellaniho. To vše svědčí o velké eleganci a kulturnosti hostitelky, a zároveň jako dobrý příklad jejího stylu, uznávaného po celém světě.
léta).
Přijímací místnost svého designového studia vybavila stolem a židlemi v lakovaném železe ze 70. let do Luigiho Caccia Dominioniho, stojací lampou Arne Jacobsena z 30. let, křeslem Proust Alessandra Mendiniho, podlahovými lampami Flos a tureckým kobercem.
Ve velké kuchyni černo-bílá hra pokračuje.
Barbařina ložnice je jednoduchá, ale současně velmi sofistikovaná. Postel a noční stolky pokrývá textil s dezénem zvířecí kůže z padesátých let, zatímco dvě francouzské podlahové lampy na čtení jsou z let třicátých. Díky těmto doplňkům vznikla i zde pohodová rodinná atmosféra.
Koupelna je pojata celá v černém zimbabwském a bílém italském mramoru Sivec, baterie v designu 40. let pocházejí z Francie, velké zrcadlo navrhl Giò Ponti a restaurované nástěnné lampy jsou opět z lodi Normadie.
TEXT: Jaromíra Slavíková, FOTO: Zapaimages
