Úchvatný pozemek v borovém lese na předměstí Vilniusu si vybral mladý ambiciózní pár pro své budoucí bydlení, které spojuje špičkovou architekturu s návratem k přírodním materiálům.
Klienti si přáli striktně formovaný high-end dům obdélníkového půdorysu. Jejich finanční možnosti daly architektům příležitost vyjádřit se bez omezení a při práci na projektu naplno rozvinout svoji kreativitu.
Podle jejich slov byl samotný proces navrhování domu jako zhmotnění snu každého architekta.
Zvenčí skleněné stěny rámované betonovou konstrukcí odrážejí borovice pohupující se ve větru, jemně lesklý kamenný obklad umocňuje křehkost architektury. Objemy uvnitř jsou minimalisticky strohé, ale změkčené, aby byly útulné pro život.
Pravoúhlé řešení interiéru zdravě narušuje točité schodiště s masivním zábradlím, vinoucím se do patra jako bílá stuha. Dalším prvkem, který popírá pravidla minimalismu, je svítidlo organických linií, které se vznáší v ose vstupní haly.
Bylo vyrobeno na zakázku, jeho tvůrci se inspirovali tvaroslovím Logico lamp od Gerharda Reicherta a Michela De Lucchiho.
Dispozici prostorné rezidence rozložili architekti do tří propojených objektů. Hlavní jednopatrová budova mezonetového typu je prosklenou halou spojena se stejně vysokým objektem, určeným pro hosty.
Vedle dvou apartmánů s příslušenstvím, umístěných v patře, jsou v přízemí k dispozici tělocvična, finská sauna, kulečníkový sál a bar. Z opačné strany na hlavní budovu navazuje ve tvaru písmene L nízké přízemní křídlo s garážemi a technickým zázemím.
Majitelé odtud obvykle vstupují do své vily malou prosklenou halou, která ji s garážemi spojuje. Zdánlivě nenápadné řešení exteriéru využívá bezprostřední blízkosti již zmíněného borového lesa.
Prosklená fasáda zrcadlí vzrostlé borovice a z několika úhlů pohledu zároveň umožňuje průhledy napříč domem, takže vzniká dojem, jako by stromy prostupovaly do interiéru.
Citlivě vyvážená architektura, včleněná do zalesněné krajiny, vyjadřuje úctu architektů k okolní neporušené přírodě.
Hlavní křídlo, které obývá rodina majitele, je řešeno podle nejnovějších trendů, preferujících kámen, beton a sklo. Prosklená hala slouží jako spojnice s prvním patrem, kde jsou situovány ložnice, zároveň je určena pro setkávání členů rodiny.
Variabilní sedací souprava má hluboké sedáky, které umožňují pohodlné sledování filmového plátna, jež nahrazuje televizní obrazovku. Šedý samet uplatněný na čalounění i polštářích patří k prvkům, které dávají interiéru pocit útulnosti.
Hlavní roli v zateplení tohoto vzdušného prostoru však hraje dřevo. Masivní podlaha z nahnědo mořeného dubu prostupuje celým domem a spojuje tak jednotlivé jeho zóny.
Kuchyně tvoří jakési srdce společenského prostoru. Vytváří ostrov v jeho středu, ze dvou stran ohraničený policovými skříněmi v dubové dýze. Ty tvoří tvar písmene L a oddělují tak od odpočinkového koutu i od samotné jídelny varné a mycí centrum.
Příchozí zvenčí či z patra kuchyni nevidí, byť je v samotném centru přízemí. Velmi zajímavé je také barevné řešení interiéru. Architekti vsadili na kombinaci tmavého dubu a bílých lakovaných ploch.
Kuchyňský ostrůvek s bílou deskou z corianu a čelními plochami dvířek v bílém laku se odráží od tmavé dubové podlahy. Prodloužená pracovní deska tvoří snídaňový stůl, doplněný designovými barovkami.
Z galerie, na kterou jsme vystoupali po točitém schodišti, je přístupná ložnice majitelů, propojená s prostornou šatnou a koupelnou. V tomto případě se hodí spíše napsat relaxační místností, která působí jako utajený šperk.
Stěny obložené mramorem kávové barvy ladí s tmavě hnědou podlahou. Vana Boffi ve tvaru elipsy, situovaná u prosklené stěny, dovoluje při koupeli sledovat jemně se kymácející koruny stromů.
Pouhým stisknutím ovladače lze zatáhnout brokátový závěs zlatavé bary a navodit tak atmosféru soukromí. Nechybí ani toaletní stolek v bezprostřední blízkosti vstupu do ložnice.
„Všechny detaily byly promyšleny a diskutovány znovu a znovu,“ říká zástupce Devyni architektai, studia, založeného v roce 2001. Jde o sdružení architektů, kteří tvoří výraznou, osobitou architekturu. „Každý projekt je pro nás jedinečný příběh s dobrým koncem,“ dodává na závěr autor projektu.
TEXT: Alena Kodlová, FOTO: Devyni Architektai
